Diskuze: TEST Honda Civic 1.0 VTEC Turbo – Všechno je jednou poprvé

Ham.

29. března 2017 • 12:02

možnost ve Vídni krátké projížďky s 1.5 VTEC. Na první dojem (jízda po Vídni a okolí) bych řekl, že je to v současnosti jediný použitelný japonský model v nižší střední třídě. Když shrnu dojmy, tak kabina je velká ve všech směrech, dobře se nastupuje, pozice za volantem je také dobrá, obrovský pokrok je sezení vpředu, kdy se už nesedí na nádrži s hlavou narvanou k A sloupkům, ale jako v normálním HB. Sedačky výborné, s posuvnými opěrkami v podélném směru také nejsou zdaleka standardem v této třídě, kufr o dost větší než u konkurenčních HB. Daní za prostor v kabině je skutečnost, že vnějšími rozměry už to není HB nižší střední, ale auto velikostně blížící se Octavii ne Golfu nebo Astře, takže manévrovatelnost po městě je blíže sedanu střední třídy než HB. Velký pokrok je z mého pohledu ve zpracování kabiny, je to prostě normální evropský interiér a ne jako dříve třípatrové UFO s chaotickým ovládáním a také materiály a jejich zpracování se proti UFU posunulo hodně dopředu, precizně provedená tlačítka, slušné plasty. Podvozek s nastavitelnými tlumiči do dvou poloh se mi jevil jako použitelný jen v pozici komfort, sportovní mód už byl moc tvrdý i na relativně kvalitních cestách Vídně. Jízdní vlastnosti soudě jen podle krátké vyjížďky na oběd na pár serpentinách na Grinzingu jsou dobré, auto drží dobře stopu, ale na nerovných kostkách pod plynem zadní náprava poněkud bubnuje. Subjektivně se mi zdálo, že zadní podběhy nejsou nijak zvlášť dobře odhlučněné a hluk od kol je dost dominantní. Kritiku si zaslouží logika a systém ovládání infotaimentu, především ovládání ventilace jenom přes dotykový displej je dost nešikovné. Také mě zklamalo manuální řazení, nevím, jestli to bylo předváděcím kusem, ale dráhy jsou dlouhé, nijak zvlášť přesně vymezené a po precizním cvakajícím manuálu s krátkými a přesnými drahami tradujícím se u Hond nebyla ani stopa, na druhou stranu žádná francouzská tragédie se nekoná. Motor je další velký krok proti předpisy utlumené atmosféře 1.8 v minulé generaci, chování je klasicky turbomotorové, hutný a lineární tah od spodu, na běžné denní ježdění určitě nesrovnatelně příjemnější a dynamičtější svezení než stará atmo 1.8. A spotřeba asi také dobrá, v nijak hustém provozu přes poledne nebylo problém držet údaj na palubní počítači kolem 6,5, při rychlostní vložce na Grinzingu spotřeba stoupla někam k 8 a při zpětném sjezdu se vrátila někam k 7. Celkově mám největší problém s externím designem, první pohled z nějaké střední vzdálenosti zepředu a z boku je solidní, ale jakmile se celkový vjem okouká a zrak začne zkoumat maličkosti na autě, tak narazí na pár „ekelhaftů“, které se skrývají v detailech. Jako vyloženě nehezké bych označil falešné nasávací otvory vpředu i vzadu. Ty jsou při bližším zkoumání hodně odfláknuté, nejen že jsou slepé a je to tedy obrovský kus plastu, který řve do světa jsem fejk, ale navíc třeba vpředu je levá a pravá část provedená jinak, v pravé části je jakýsi malý otvor, asi skutečný přívod vzduchu k čemusi, kdežto v levé části ve stejném místě byla plochá záslepka, která je ovšem viditelně jiná než zbytek plochy. Pokud předek ze střední vzdálenosti ještě ujde a člověk nezkoumá detaily, tak zadek s obrovskými plastovými brýlemi v dolní části a bizarně vystavěnou zádí na mě působí jako koza na ledě. Když tedy člověk skousne vnější design, tak jednoznačně výborné auto.

Testy

TEST Honda Civic 1.0 VTEC Turbo – Všechno je jednou poprvé

487 komentářů