Nahoře je to dobře, převodovky na Alfě 33 a jejích derivátech a na 75 a příbuzných, měly skutečně po té, co ujely dost km, tuhle nectnost.
Měly totiž společnou konstrukci... a na některých rychlostech 2 - 3 - 4, nevím, jestli všech, to už se mi enchce hledat a nepamauju si to, měli synchron jiné konstrukce. někde se dočteš o "zubové spojce"... není to zubová spojka v pravém slova smyslu. Je to lehčí, tenčí, a má to menší počet "zubů"... výhodou byla možnost rychlejšího řazení... dodnes jsou opravdu závodní převodovky bez synchronů, protože zdržují.
Nevýhodou byla nižší životnost.
Proti větě "Pokud mělo auto 2x - 3x kolem zeměkoule nebo víc, tak často při necitlivé manipulaci docházelo na některém kvaltu (většinou 2. a 3.) "k počítání zubů". " nemám vůbec nic... tvoje slinty o italkých *** jsou uplně mimo mísu.
Samozřejmě, úplně stené problémy měly i skutečné transaxle konstrukce od Porsche u modelů 924, 944 a 928 (Alfy nebyly Transaxle, protože neměly pevně spojený motor s převodovkou nosnou rourou, navíc Alfy měly spojku vzadu u převodovky a nikoli vpředu). Akorát těm Porschákům ješt praskaly osičky diferáků, kolo stálého převodu a podobně, protože to měli navíc materiálově poddimenzované (jako všichni Němci).
Giulietta, 75 a 90 měly hromady dětských nemocí, které se nepodařilo až do konce produkce (únor 1992 znamenal konec modelu 75) vyřešit. Zejména se jednalo o problémy se spojovacím hřídelem, který byl spojen trojicí Hurdyho spojek (a sůl tu gumu překvapivě za dvě zimy vyžrala), které řidiči často nepoznali a tím vznikaly nevývažky (hřídel se točil otáčkami motoru, převodovka byla až za ním), které měly za následek poruchy spojky a unašeče spoj, hřídele. Alfa dodávala komplet unašeče + hřídele jako vyvážený a hotový náhradní díl, ale za odpovídající cenu. Již u Giulietty se projevovalo nedostatečné chlazení zadních brzd, které vyvrcholilo u výkonnějších modelů 75 (turbo a 3.0 V6), kdy uměly zadní brzdy za jediný brněnský okruh úplně umřít. Problémy byly i s výměnou zadních destiček (poloosy se musely povolit a vyjmout kotouče), seřízením táhel řazení a samozřejmě i se seřízením dvou vojitých karburátorů WEBER 40 nebo 45 DCOE podle kubatury (které se pak používaly i na závodních Š130 RS). Pokud se nechal spoj. hřídel a jeho unašeč nevyvážený, povolovaly se i držáky karburátorů, díky čemuž se v těsnení mezi hlavou a karburátory tvořily škvíry a motor sál falešný vzduch. Nebylo to přitom okem viditelné, takže opět spousta lidí vůbec nevěděla, že je tam problém a motor nešel seřídit.
Nebyla to právě spolehlivá auta, chtěla hodně zkušeností a pevnější nervy, ale zato jízdní vlastnosti byly přímo úžasné a zážitek z jízdy byl vždy charakterizován pusou od ucha k uchu. Rozhodně bych nesouhlasil s tím, že nebyla nadčasové. Naopak, obávám se, že právě nadčasovost celé konstrukce byla jejich největším problémem...
P.S. DeDion samozřejmě není tuhá náprava!
Ano, bylo to fajn auto... měl jsem postupně dvě. Jasně, 75 byla hezčí... ale s Jůlinkou se asi lepší žilo.
Nebo že by to bylo tím, že jsem byl mladší? ;-)
Nafťák byl prostě vytrvalec... ale 1.6 benzín fascinoval výkonem a samozřejmostí, s jakou zrychloval. Měl jsem II = ještě bez pruhů, ale s delší převodovkou.
Lišily se trochu i zadníma lampama.
BMW té doby jen koukalo...
Obě měly dřevěnej volant. Vychytávka, co se dneska nevidí... a už roky ho marně sháním pro svou veteránoidní 164... nejsou. :-(
Škoda těch drzých a hloupých reklam... takže zase jdu pryč.
Ádo, protentokrát s tebou výjimečně plně souhlasím! :-):yes:
Po té zde nedávno prezentované zrůdě Priměře P12 a ještě horších výtvorech AZLK je tento skvostný sedánek opravdový balzám na duši! Toto byla vskutku nezapomenulná milánská klasika, děkuji autorovi za super článek! :-):yes::yes::yes:
P.S. Klínovitý tvar v roce 1977 skutečně předběhl svoji dobu minimálně o 5 či spíše 10 let. Jinak maličká poznámka ke článku - šířku měly Alfetta a sesterská Giulietta téměř totožnou (rozdíl několika málo cm), stejně jako rozvor a téměř i rozchod. Giulietta (zejména zpočátku s těmi menšími motory) byla jasně řazená do nižší střední třídy, zatímco do střední spadala Alfetta. Podobně to bylo i u předchůdců těchto modelů, Giulie a mírně větší řady 1750/2000.
Ono to je jeste akcentovany tim, ze Italove obecne delaji synchrony z nejakyho srackovyho materialu - odchazej totiz na vsem napric celym vyrobnim spektrem...
I na mnohem modernejsich autech.
.... že u těchto Giuliett transaxle s tzv. rychlou kardankou zatěžoval víc synchrony v převodovce svými vyššími setrvačnými hmotami a momenty. Pokud mělo auto 2x - 3x kolem zeměkoule nebo víc, tak často při necitlivé manipulaci docházelo na některém kvaltu (většinou 2. a 3.) "k počítání zubů".