Junior od Opelu představoval malé auto do města. Byl menší než Corsa, lehký, úsporný a uvnitř navýsost praktický. Škoda, že zůstalo jenom u jednoho kusu...
Je to příklad vývojového nadšení v osmdesátých letech -
- jak zvýšit účinnost osobního automobilu:
Byla to především renezance aerodynamiky, jakožto největšího jízdního odporu. Tento vůz v nejmenší 3,5 metrové třídě s cx = 0,31 je skoro zázrak a tenkrát určitě - Opel v tom byl velkým průkopníkem. Svažující se kapota do nízké přídě s otvory pro chlazení až dole v nárazníku, a za ní obrovský prostor pro posádku dotvářející klínový profil zakončený vysoko položenou odtrhovou hranou a ta je i na dolní hraně nárazníku - pro vytvoření zdařilého úplavu vozu, ... Najdeme také hladké kryty kol, které jsou vysunuté až ke krajům boků karoserie a zároveň s promyšlenými otvory pro odvětráváním brzd. Účinek na obtékání vzduchu mělo toto hladké řešení lepší, než deflektory předních kol, zavedené dnes BMW a aplikované pak všude u ostatních výrobců a určitě lepší, než dnešní aerodynamicky nevhodná paprsková kola. Móda!
Pán ve videu by mohl být ten konstruktér - Japonec, který vytvořil potom "šikmookou" Corsu.