Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Opel Junior (1983): Městské auto s bleskem mělo chytře vymyšlený interiér

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 13. 10. 2020 • 23:09
25
5
Zobrazit náhledy (25)
Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983) Opel Junior (1983)

Junior od Opelu představoval malé auto do města. Byl menší než Corsa, lehký, úsporný a uvnitř navýsost praktický. Škoda, že zůstalo jenom u jednoho kusu...

Opel představil na IAA 1983 zajímavý koncept Junior. Třídveřový hatchback byl koncipován jako levný malý vůz, kterému se líbilo hlavně ve městě. Cílil na nové zákazníky, hlavně mladé lidi, ženy a obyvatele rozšiřujících se center západoevropských měst. Měl jim poskytnout individuální mobilitu na čtyřech kolech, aniž by museli utrácet zbytečně moc peněz. Nebyl ale rozhodně nijak ošizený, ba právě naopak.

Sdílel mechaniku první Corsy, nejmenší modelové řady, kterou německá automobilka představila o rok dříve. Zvenčí byl ale mnohem kulatější, předznamenával tedy vývoj v oblasti designu. Navrhli jej zvenčí tehdy třicetiletý Gert Volker Hildebrand a Chris Bangle, který kreslil interiér. Ano, ten Chris Bangle! Junior byl jeho první realizovanou prací pro „blesk“, kam přišel v roce 1981. Tým designérů vedl Japonec Hideo Kodama.

Aerodynamika, hmotnost, spotřeba

Junior měřil na délku jen 3,41 m, do šířky 1,57 m a na výšku 1,45 m. Tří- a pětidveřová Corsa A měla mimochodem 3,62 m, takže koncept ubral 21 centimetrů. Přidal ale čtyři v šířce a devět ve výšce. Obě nápravy od sebe dělilo pouze 2,22 m, i rozvor se zkrátil oproti nejmenšímu běžně dostupnému opelu o 12 cm. Vpředu bychom našli vzpěry McPherson, vzadu odlehčenou klikovou nápravu, tedy s vlečenými rameny. Vinuté pružiny byly zmenšeny tak, by nezabíraly moc místa a přitom stále poskytovaly dostatek komfortu.

Střeva“ z Corsy znamenala přední pohon a napříč umístěný skromný benzinový čtyřválec 1,2 l/40 kW (55 k), který umožnil Junioru uhánět až stopadesátkou. Z klidu na stovku auto s veskrze konvenční technikou zrychlovalo pod 15 sekund. Motor ovšem spálil při konstantní devadesátce pouhé čtyři litry benzinu na 100 kilometrů. Kapota se vyklápěla dopředu, což nepředstavovalo nijak neobvyklé řešení.

Správný recept znali konstruktéři už před bezmála čtyřmi dekádami: nízká hmotnost – pouhých 650 kg - a vyspělá aerodynamika, které věnovali velkou pozornost. Při ofukování v tunelu naměřili specialisté součinitel odporu vzduchu jen 0,31. Na rok 1983 a autíčko, které vypadalo, že by se mohlo v horizontu několika let klidně začít vyrábět, se jednalo o výborné číslo. Čtrnáctipalcová kola s se šedesátiprocentními pneumatikami šířky 165 mm měla speciální kryty.

Kulatý

Šikmá příď ostře kontrastovala s hranatými a plochými „čumáky“ většiny aut první poloviny 80. let. Jediný stěrač čelního skla byl zapuštěný, dvoudílná střecha plastová a snadno nahraditelná sklem, popřípadě shrnovacím plátnem. Variabilita především! Žluté auto čistých, kulatých, ale docela avantgardních tvarů mělo ve spodní části boků oplastování, nárazníky byly ze stejného šedého lehkého materiálu. Rozdělení bylo čistě vodorovné, žádné stylistické výstřelky, kudrlinky, záhyby, vykousnutí a slzičky jako dnes se nekonaly.

Koncové světlomety tvořené dvěma dlouhými obdélníky nad sebou na každé straně se nacházely také až v nárazníku, což sice neoplývalo při případných městských ťukancích praktičností, ale na druhou stranu nijak neomezovalo výklopnou stěnu. Záď opět vynikala tvarovou jednoduchostí.

Hrátky uvnitř

Největší předností studie byla ovšem modulární kabina, funky, svěží a hlavně funkční, i když palubní deska vyznávala na rozdíl od exteriéru ostré hrany. Interiér s jednoramenným volantem oplýval chytrými nápady, byl také navržen tak, aby přestavba z levostranného na pravostranné řízení mohla proběhnout co nejrychleji. Ovšem pozor! Ukazatele i některé ovladače ve čtvercových modulech šlo přeskupit podle potřeby, případně libovolně demontovat. Středem totiž vedla kolejnice s elektrickými kontakty, takže připojení i odpojení byly otázkou mžiku.

Daly se vyjmout i hodiny, které pak fungovaly doma jako budík a uvnitř nich se ještě našlo místo pro elektrický holicí strojek! Audio soustavu s kazetovým přehrávačem bylo po čase možné nahradit novějším modelem. Otvory ventilace spočívaly na pryžových měších a řidič je mohl přesunout i přímo k čelnímu sklu, aby se rychleji odmlžilo.

Když si chtěla posádka dopřát piknik, kupříkladu vyndala rádio včetně reproduktorů a smontovala vše dohromady, najednou byl na světě přenosný přehrávač. Kromě obvyklých „budíků“, tedy rychloměru včetně ukazatele ujeté vzdálenosti a palivoměru (ty přestavovaly základní výbavu) se počítalo rovněž s otáčkoměrem, ale také s popelníkem a zapalovačem cigaret, schránkou na rukavice, videopřehrávačem a dokonce navigací. Tachometr se dal připojit k portu v motorovém prostoru a použít po případném tuningu. Potahy sedadel mohly posloužit coby spací pytle i podložka na pláž. Nechyběly výškově stavitelné bezpečnostní pásy a plastové boxy coby úložné prostory pod předními sedadly i ve dveřích, ty druhé se daly klidně použít na nákup v obchodě.

Minidodávka

I přes skromnou délku se Opelu podařilo vytvořit univerzální auto. Místo čtyř pasažérů v něm mohl zůstat pouze řidič, Junior se proměnil v jednomístnou, případně dvoumístnou dodávku. Sedačky se daly sklopit, v konfiguraci pro dva za těmi předními našlo své místo pletivo, aby náklad vzadu třeba při prudkém brzdění neklouzal.

Vtip byl v tom, že se nemusel pořizovat další díl, stačilo síťované opěradlo zadních sedaček. Při třímístné konfiguraci jej šlo přichytit zipem. Ani transport delších předmětů nepředstavoval problém, vzpomínaná plastová střecha prostě zůstala doma. Opel ve firemním prospektu uváděl základní objem zavazadelníku 256 l, což nebylo vůbec špatné. Pokud v uvnitř seděli dva lidé, měli k dispozici 768 l.

Corsa B a Adam

Junior dnes odpočívá ve firemních sbírkách Opelu. Corsa B, která přišla po takřka dekádě od premiéry studie, na jaře 1993, byla sice ještě oblejší, ale experimentální Junior ji svým způsobem předjímal a inspiroval. Název Junior použil Opel ještě jednou, ve vývojových fázích stylového miniauta, říkal mu také City.

Vznikalo ještě v době, kdy byl součástí amerického koncernu General Motors. Nakonec dostalo obchodní jméno Adam dle zakladatele původní společnosti, výrobce šicích strojů a později jízdních kol. I z tohoto důvodu lze původní Junior považovat za jeho předchůdce, i když Adam zrovna levný nebyl.

Zdroje: Wikipedia, MSN Cars UK, Opel.ch, Svět motorů, ArchiviPrototipi.it, Opel.com Carstyling.ru, Repubblica.it, Jalopnik, propagační materiály Adam Opel AG

Foto a video: Adam Opel AG

video

Související články

Témata
15. 10. 2020 13:51
Pane Dragoune,
díky za pěkný článek - připomenutí období 80,ých let.
15. 10. 2020 13:49
Je to příklad vývojového nadšení v osmdesátých letech -
- jak zvýšit účinnost osobního automobilu:

Byla to především renezance aerodynamiky, jakožto největšího jízdního odporu. Tento vůz v nejmenší 3,5 metrové třídě s cx = 0,31 je skoro zázrak a tenkrát určitě - Opel v tom byl velkým průkopníkem. Svažující se kapota do nízké přídě s otvory pro chlazení až dole v nárazníku, a za ní obrovský prostor pro posádku dotvářející klínový profil zakončený vysoko položenou odtrhovou hranou a ta je i na dolní hraně nárazníku - pro vytvoření zdařilého úplavu vozu, ... Najdeme také hladké kryty kol, které jsou vysunuté až ke krajům boků karoserie a zároveň s promyšlenými otvory pro odvětráváním brzd. Účinek na obtékání vzduchu mělo toto hladké řešení lepší, než deflektory předních kol, zavedené dnes BMW a aplikované pak všude u ostatních výrobců a určitě lepší, než dnešní aerodynamicky nevhodná paprsková kola. Móda!
Pán ve videu by mohl být ten konstruktér - Japonec, který vytvořil potom "šikmookou" Corsu.
14. 10. 2020 09:25
No, prostě Fiat Panda I. generace...
...jenom v zaobleném provedení. Až na to, že Pandu Fiat dotáhl až do sériové výroby, a to už v roce 1980! :-) :yes:
Avatar - Stejsn
14. 10. 2020 08:10
ritmo
při čelním a zadním pohledu vzdáleně připomíná ocucané Ritmo
Avatar - KANKUNEN
14. 10. 2020 07:14
Za tohle auto by se platila pokuta
Q7 plug je eko. To je doba.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku