Podobně, jako při odchodu pana Hondy do důchodu ho jako technického ředitele nahradil dlouholetý vývojář - motorář, který se mimo jiné zasloužil o splnění touhy pana Hondy = vitězství Hondy v F1 a také o prolomení emisních barier do trhů USA (proto Honda jako první značka dovážela do USA), tak nyní opět vývojář - motorář vstupuje na pozici hlavního šéfa.
Tenkrát ovšem měla Honda strukturu "hrábě": jeden technický šéf a jeden ekonomický šéf a pod nimi nastejno postavená dílčí oddělení. Vedení vědělo o každém zaměstnanci, co v něm je a co fabrice přináší, a to byl také důvod, proč se řadový, ale vynikající, vývojář stal vrchním technickým šéfem.
Jak je to dnes? Nevím. Ale určitě je dnes doba jiná v tom, že se začíná s rušením továren - protože každý zaměstnanec je přeci náklad, tak v zájmu snížení nákladů musí s kola ven.
Když však vzpomeneme na pana Marchionneho, který vytáhl Fiat ze zrát do zisku, tak se taky v zájmu snížení nákladů měla zavřít automobilka na Sicílii. A on si spočetl, že samotná montáž auťáků tvoří 6-7 % veškerých nákladů. A sáhl proto na strukturu managementu. To, že se pak s odstupem doby přeci jenom zavřela, to je už druhá - nepochopitelně odlišná a smutná - fáze Marchionneho působení. Neznáme však pozadí, a tak nenadávejme a dopřejme mu lehké spočinutí.