Diskuse: Před 20 lety se přestal vyrábět legendární Trabant

Nebezpečný šrot, který ještě zdržuje na cestách a špiní ovzduší dodnes.

Já sám Trabanta vlastním. Nedá mi to a musím se pochlubit, že zrovna ten zde vyfocený je můj :-) Ale k věci. V příspěvku výše je psáno, že je tohle auto šrot. Já s tím nesouhlasím. Dovolím si tvrdit, že můj exemplář je po technické stránce více v pořádku, než kdejaká běžně provozovaná shnilá Felicia, Fabia či další normálně se vyskytující auta s ne zrovna nejlepším technickým stavem.
To že Trabant nedosahuje takové bezpečenostní či ekologické úrovně jako dnešní automobily, o to se přít nebudu. Je to auto, které bylo vyvíjeno v padesátých letech a takováto konstrukce prostě nemůže konkurovat dnešním vozům nabitým různými elektronickými asistenty, přidržovači pásů, airbagy, filtry pevných částic a já nevím čím vším. Po ekologické stránce - co byste chtěli od dvoutaktu. Smrdí (voní :-) ), je za ním většinou dým, ale pokud se podíváme na složení plynů, které z výfuku vycházejí, řekl bych, že je možná ekologičtější než kdejaký diesel z 80. či 90. let.

Trabant je prostě nesmrtelný a člověk si k němu vybuduje vztah. Chápu, že některým lidem může vadit, když se za ním musí táhnout sedmdesát, dýchat dvoutakt a někdy ani nevidět kvůli dýmu, ale na druhou stranu, zas tolik jich na silnicích člověk dnes už nepotká.
Já jsem fanoušek do tohoto auta, jak jsem se k tomu dostal je popsáno v recenzi. Jezdím s ním hlavně v létě na výlety, po vedlejších silnicích, v klidu, 80, 90 km/h. Takže podle předpisů a při devadesátce mimo dálnice bych nikoho neměl zdržovat. Spotřebu mám 5,5 litru na sto. Nějaká ta kapka oleje? Na parkovištích z novějších aut teče tolik oleje a nikoho to nezajímá.

Jízda s Trabantem je kapitola sama o sobě. Jako motokára :-) Každou spáru, hrbol, vše člověk cítí, je v naprostém kontaktu s vozovkou :-) Prostě kdo nezkusil, nemůže pochopit. Krásný pocit, když člověk jede při zvuku dvoutaktu, kochá se krajinou, lidé na něho mávají, skákají. Když někde zaparkuju, jdou se podívat. Je to paráda. Díky Trabantu se seznámím i se spoustou zajímavých lidí.

Ovšem neposlední výhodou je jednoduchost tohoto auta. Proč se dnes nevyrábí takto jednoduchá auta? Když se něco rozbije, stačí šroubovák, popřípadě kladivo, pár náhradních dílů mít vždy s sebou a u silnice se dá vše v klidu za chvíli opravit. Jak se říká, v jednoduchosti je síla. Žádná elektronika, místo klimatizace okénko, místo otáčkoměru zvuk motoru, místo navigace mapa a spolujezdec, posilovač řízení není potřeba, auto je lehké, takže se s ním i celkem dobře jezdí, nějaká řídící jednotka? - to zde neexistuje. Prostě minimum věcí, které se mohou pokazit. Pokud se člověk o auto tedy stará, vydrží mu léta. A těch pár výjezdů za rok? Já jsem se svým Trabantem najezdil za necelých 10 let asi 10 000 km. To je 1000 za rok. Kolik jsem asi tak vypustil splodin? Minimum. Možná míň, než co vypustí jedna nákladní loď při nastartování. To že se v něm můžu při sedmdesáti zabít? Když pojedu v moderním autě 130 po dálnici a nějaký blbec mi tam vlítne, co se stane? Budu většinou na místě mrtvej. Takže je to prašť jak uhoď. Jde o to, jak to kdo bere. Ale ten pocit tohle auto řídit, to mi nic nevynahradí.

Takže pokud někde uvidíte zase Trabanta, tak mu spíš zamávejte, než se rozčilujte. Když pojede před Vámi, tak se zařaďte, pusťte vnitřní okruh ventilace a až bude nějaká pěkná rovinka, tak ho tedy v klidu předjeďte, ale hlavně se na něj nemačkejte a nevytlačujte ho z cest. Díky ;-)

Všem Trabantistům přeji ať jim neshnije vlaštovka a Trabi jezdí co nejdýl! Vím že neplacená reklama sem nepatří, ale nechce někdo tričko s trábošem? Mám dvě XL a já prcek bych to měl jak noční košili >:D

Výroba tohoto modelu měla skončit již v roce 1970. Uznávám, že v šedesátých letech to mohl být super vůz (v kontextu doby), ale oslavovat ho (nebo kupovat) o 30 či více let později je bláznivé. Nepočítám samozřejmě nadšence a sběratele, pro které je to láska. Ale pro normální provoz nepoužitelné...

Nadpis článku bych lehce upravil - Před dvaceti lety se konečně přestal vyrábět Trabant.

Jestli zde něčím ostří jezdci, nuceně žijící za ostnatým komunistickým drátem až do roku 1989 dokonale pohrdali, byl to právě Trabant. A Wartburg. Wartburga řídíli, resp, si pořizovali výhradně tzv. kloboukáři k cestám pro vajíčka, semena řeřich a podobně. Zoufalé auto. Trabant, to nebylo ani jako auto chápáno, to byla doslovna Ulbrichtova pomsta (Ulbricht byl tehdejší enderácký rudoguru). Ten mimo jiné prohlásil, že lidé v NDR netouží po tropickém ovoci, a z tohoto jednoduchého důvodu neznali lidé z NDR ani banány ani pomeranče, a to až do roku 1989. Dělám teď kofra, ale i zde to bylo s těmi banány nahnuté - dvakrát do roka - Vánoce a na příděl - pět kousků a dost, fronta na hoďku, brnkačka. Pomeranče z Kuby (dnes bys to nejedl - chuť tlejícího lejna) taktéž jednou ročně. Hornické lokality požívaly výhod - na tzv. hornické dny (září) se na náměstích prodávaly - banány, pomeranče a mandle... Já jen abych ti toho trabanta zapasoval do správných reálií.

Charakterizovat trabant se dá třemi výstižnými slovy - smrad, smrad, smrad. Za komančů stál trabant někde kolem 27 tisíc, škodovka stála padesát, přidej si nulu, abys měl hodnotové garážové porovnání k dnešku.

Trabant byl vnímán jako dokonalý póvl. Koneckonců, jestli něco komunisti nedokázali zadusit (u těch chytrejch), byla tu legenda prvorepublikové Škody, kterou jezdci vyznávali samozřejmě i za komunistů, a to ve spartaku a feliicii, následně v MB1000 (1100), Š100, zejména tedy v Š 110 R coupé... ovšem trabant, to bylo vnímáno asi tak v rovině.... šicího stroje veritas. Stejná s odpuštěním - s.r.a.č.k.a.

Nemohu jinak - Trabant třikrát - fuj :no: fuj :no: fuj :no:

GTI, to, žes jako malej nedostal za komára banány a jsi z toho dodnes frustrovanej, za to tohle auto nemůže. taky jsem prožil dětství a dospívání v socíku a nemyslím si, že by to na mě zanechalo stopy v podobě nenávisti k věcem, které v té době a v tak svízelných podmínkách inženýři nejen v DDR vymysleli a co vůbec prošlo. naopak jim za to patří velkej obdiv, že vůbec něco..
BANán bys měl dostat naopak teď a tady, za neustálé rozesírání diskuzí a navážení se do lidí (kde jsou ty časy, kdy jsi psal vtipně a poutavě), kteří mají vlastní názor neshodující se s tvým. osočuješ ostatní, že nepíšou k tématu o autech a sám sem pořád taháš osobní invektivy, politiku, vše asi dle momentálního rozpoložení (osobní problémy..?). už to nikoho nezajímá a akorát to otravuje zdejší ovzduší.

A nestydím se za to. Naopak. Nechápu GTIho frustrace. Žeby nějaka špatná životní vzpomínka? :-) To, jak byl Traboš dobré a kvalitní auto jsem poznal, když jsem ho (já idiot) vyměnil na přelomu 80 a 90 let za rendlíka. Takovou mr*d*ku :no:
Traboš byl hlučný, drncal (ale ne víc než dnešní Golf obutý na 17-ti palcových kolech), smrděl (ale ne těm, kdo jeli uvnitř), moc nejel (ale s ohledem na dvoutakt s velkým krouťákem a nízkou pohotovostní hmotnost byl oproti Škodě 120 úplnou raketou), měl na svou dobu vynikající jízdní vlastnosti (zejména na sněhu jsem si to opravdu užíval), veliký kufr a zejména se na něm dalo opravit úplně všechno svépomocí (včetně motoru, převodovky, polonáprav atd). Když jsem v něm jezdil každý den do práce a občas do Bratislavy (dálnice D1 ještě nebyla kompletní a byla relativně hladká), užíval jsem si spolehlivosti jednoduché konstrukce. S sebou jsem vozil koženou brašnu se základními náhradními díly (cívku, kondenzátor, svíčky, fajfku, kladívka do přerušovače, uhlíky do dynama, regulátor, stahovač brzdových bubnů, homokinetický kloub s čepy, pár šroubů, kus drátu, izolačku a běžné nářadí) a nikdy jsem na silnici nezůstal a to i když jsem s ním projeli acelou východní Evropu až na Kavkaz a zpátky. Vzpomínám na něj s nostalgií a je mi líto, že jsem si ho nenechal dodnes.