Novinky
Jedna z nejúchvatnějších spojnic ve vesmíru je spojnice mezi mozkem, spojkou, řadičkou, rukama a nohama řidiče. Kdo má pro tohle srdce, kdo tohle cítí, je šťastlivec, kterého (fakt Lonesi) nemohou sice pochopit řidiči jiného druhu, které samozřejmě nezatracuji, ale prapůvod pocitů je právě v tomhle. V tom vnímání, kdy jen jedním okem mrknu na otáčkoměr levačka ve "třičtvrtě na tři" pevně svírá volant, až kotníky bělej, a v jediném okamžiku pohnu vesmírem - to když v setině sekundy vyšlapuji spojku a o zlomek později vesmírnou dráhou přes neutrál nechám lehce drsně vklouznout další převod. Pouštím spojku a sešlapuji plyn. Vím přesně jak rychle spojku pouštět, aby vozidlo netrho a jak dávkovat plyn. Tohle je alchymie. Tohle je ruka na tepu. Nevím, kolik je takových nadšenců. Vím však, že jsou, a že jsou ovšem i tací, kteří preferují automat, pohodu, kochání se krásou krajiny. Jo, také krásné. Jinak krásné. Já něměním. Ty okamžiky, kdy všechno do sebe zaklapne tak jak má a jak já chci jsou nade vše. Správně proletěná vlásenka je rozkoš. Zapřeš se levou nohou, která předtím s meziplynem podřadí na tři, pravá tlačí plnej, cítíš tlak v sedadle, vylítáváš na rovinku a v přesně ten jediný okamžik vracíš volant, aby se auto nepřehouplo... točíš plnou a vmžiku řadíš čtyří a pět. O tomhle to je... Pro nás, co tohle milujeme, co jsme tomu propadli... Pro nás se automaty nedělaj.
Včera se nám podařil dobrej obchod. Federálové přivřeli obě oči. Přivíraj je často, copak tam v Havaně můžou ti chudáci za toho šáhlýho comendatore? Napakovali jsme člun lékama a nad ránem ho s tichým přitakáním Maiamskejch celníků vypustili směrem ke Kubě. Každej takovejhle obchod něco stojí a vždycky to někdo musí zaplatit. Tentokrárt jsem to nebyl já. Platil to jeden maník, co k nám na Floridu doplaval na voru z vyřazenejch duší ruskejch stíhaček z jednašedesátýho... ten, co se otáčí v bílým prašku líp, než lecjakej rodilej pekař. Prostě, v životě nikdo nikdy nemá čistou radost z dobře vykonaný práce. Ale to už tak chodí. Vzal jsem do svýho Caddyho z padesátýho sedmýho, co mi ho s láskou udržuje na rohu mý ulice ten portorikánec, pár galonů dobrý šťávy, nechal umejt přední sklo, stáhl střechu, uvelebil se za volantem a stavěl se pro tebe. Vždycky ti to na těch tmavěhnědejch sedadlech moc sluší. Sedáváš s nataženejma nohama, pravou ruku ležérně položenou na spodním rámu bočního okna a já tehdy cítím, že jsme oba šťastní. Vím, že nechceš jet rychleji, než 55 majlí, a tomu rozumím. Je to přesně ta rychlost, která ti rozkošně čechrá vlasy. Náš Caddy se lehce pohupuje, jedemé po státní dolů na jih, až na Key West. Posloucháme spolu svist pneumatik, a necháváme si opakovaně vysvětlovat, jak to Frank Sinatra myslí s těma cizincema v noci... Dojedeme až jak to nejdál dovolí pevnina. Silnici lemují palmy. Ta poslední, nevím proč, jediná je nakloněná k Havaně. To je naše palma. U ní zastavíme a každy se na okamžik ocitneme pár let nazpět. Do toho času, kdy mi tě, lásko, přinesla, také nad ránem a na voru jedna velká vlna z Havany... Snad tam ty léky doplují včas...
Tak to je RESPECT! Jen tak dal
Jinak navštěvuji tyto stránky už celkem hodně dlouho a kromě toho že zastáváš US cars, jsem si také všiml že opovrhuješ manuálním řazením.
Smím se zeptat co tě k tomu vedlo a proč?Nebo jsem si všiml špatně(o tom trochu pochybuji,páč ameriky se v manuálu skoro nevidí).Dík za odpověď
Zpátky k těm automatům.Máš pravdu, že málokdo ma tyto motorové parametry(křivka toč.momentu a výkonu) nastudovaný.Automat mi spíš sedí k velkým limuzínám.Ale stejně v automatu mi schází ten pocit, že to auto řídím.Prostě nějakej ten kontakt s motorem, třeba suprové podřazovaní s meziplynem.Samozřejmě některé aut.umějí i to podřazování,ale to už přece není vono.Jako když mi někdo bere to co já miluju.Neříkám že jsou dobré nebo špatné,ale asi nejsou pro mě.
No a ak sa pozrieme do histórie, tak prvá funkčná CVT je od Holanďana, spoluzakladateľa firmy DAF. Písal sa koniec 50-tych rokov... (toľko Wikipedia)
Bohužiaľ prevodovky CVT došli práve na svoju dokonalosť. Vodičom chýbali zvýšené otáčky - nepáčil sa im monotónny zvuk monora udržiavaného v ideálnych otáčkach. Pri zošliapnutí akcelerátora sa menil prevodový stupeň, nie otáčky.
Ale ty by si sa v tom asi vyžíval.
Nepopieram, má to niečo do seba. Úplne najlepšie si ale jazdu vychutnáš vtedy, keď si zaplatíš schopného vodiča, príp. sa prevezieš autobusom.
Jinak jízda s automatem dokáže pěkně naštvat v okmažiku předjíždění, kdy se člověk rozhodne k předjížděcímu manévru, sešlápne plynový pedál na podlahu, automat začne postupně po jednotlivých převodových stupních podřazovat, poté teprve řidiči umožní akcelerovat, ale v okamžiku kdy je řidič nucen šlápnout na brzdu např. z důvodu protijedoucího auta, tak automat začne k nemilosti řidiče přeřazovat na vyšší stupně a po opětovném přidání se vše opakuje.