Diskuse: Citroën C1: podrobné informace o autě z Kolína

jasan, já to sledoval, ale fakt nebylo k čemu psát, poslední pořádnej odvaz byl u ALFY

Jsem tady, ale na žádnej vodvaz to tady zatím není. Akorát Tracker by tu piloval otáčkoměr

nejdříve jsem tě sem lákal, ale teď mizím, ozvala se chuť na zrzavou vodu, nápoj intelektuálů, nezlob se GTI, ti to vynahradím zítra zde krásnou povídkou

Tak to se mám na co těšit. S tím pivem to nepřeháněj, moc nevydržíš

Klid, jo. Vypadá no ta supráckej text - 48 vykřičníků, už se těším. Máš to těžký, Ciello nasadil vysokou laťku

drrr, drrrrr, drrr, drrrrr, ách jo, tak je tady zase pondělí, hrůza, zase pracovní den. no nedá se nic dělat a tak nakonec stejně vstávám, sice s donucením, ale vstávám. něžně líbám manželku, aby se taky probudila a jdu vzbudit děti. po společné snídani se oblékám a balím věci do práce, o víkendu jsem bohužel musel pracovat, zkrátka napsat nějaké malé povídky do titulu, za který mám zodpovědnost - SPEED, fajnový časopis pro fajnové chlapy( teda spíš metrosexuály . tenkrát, když jsem ho od Yaroukha přebíral, byl náklad mizerný, ale docela se nám podařilo ho oživit a tak jsme teď já i majitel spokojeni, aby ne, když jsem tak dobrej . ale vždycky tak dobře nebylo, ještě když jsem bydlel spolu s Jardou, mým velkým kamárádem a spolužákem ze základky, tak jsme neměli moc peněz, ale protože jsme byli zapálení tuneři, museli jsme leccos obětovat pro náš společný koníček a tak jsme třeba chodili do práce v noci, abychom doma mohli být ve dne a tak ušetřit za elektriku. šetřili jsme i za vodu, ale pak k nám přestali létat ptáčci do budky za okno, pořád jsme nevěděli proč tak najednou, létali k nám spoustu let, no nakonec jsme na to nikdy nepřišli, i když jednou jsme šli z naší tunerský garáže a těsně před domem začalo pršet a my dokonale promokli, taková pořádná sprcha to byla, přijdeme do bytu, a najednou zase začali létat, ale po chvilce pak zase ne, do dalšího pořádného deště, pak zase chvilku jo a pak zase ne, ale když to takhle píšu, tak mi to začíná docházet, no ještě že je ta doba dávno pryč, nepotkat radia, tak se z toho snad nikdy nevyhrabu a jsem dnes pořád zaměstnanej v tý zaplivaný prodejně s náhradními díly na Cadilac, kam mimochodem nikdo nechodil a dělaly se tam dost velký pavučiny na vstupních dveřích, poněvadž já chodil do prodejny zadními jako můj šéf Lonesaještěněcotambylo ( to byl taky případ, moc se nám nevedlo, ale optimismus neztratil ani po každoroční ztrátě, prostě zapálený fanoušek amerik). když jsme se jednou zase s Jardou vraceli z garáže, šel radio zrovna na pivo, já jen smutně koukal, jelikož jsme ušetřené peníze zrovna investovali do nožní pumpičky, protože se nám poslední dobou dělalo strašně špatně z foukání gum. ale radio je fakt skvělej kluk a tak řekl, že na pět mě zve. pravda je, že jsme se docela krásně kousli, páč měli jen 12°, kterou když došla nahradil náš milovaný rum, a já začal povídat o tom, co se mi občas zdá, radio byl z toho docela odbouranej, strašně moc se mu tu líbilo a řekl, že má nějakýho kamaráda s vysokým čelem (nevím jak to přesně bylo, ale myslím, že říkal něco o čelu, i když mi pak psal na papírek s telefonem ciello, tak fakt nevím), který by to mohl vydávat jako povídky, v nějakým časopisu, který mu už moc nenesl. No a pak už to šlo jak po másle, brnkačka, já psal své sny, které jsem měl už od školky, on to vydával, lidi to kupovali, penízky jsem dostával (na rozdíl od Lonesaještěněcotambylo), tiskárna se rozšiřovala, víc se vydávalo, víc se kupovalo, více penízek jsem dostával a tak pořád víc a víc. postavil jsem baráček, seznámil se svou manželkou, zplodil dvě děti, i když se docela podobaj radiovi, ale to je náhoda, protože vím, že když jsem byl 9 měsíců před porodem služebně na autosalónu v Jekatěrinburku, tak byl radio nemocnej a nemohl jet se mnou. ale zpátky k dnešku, mates (to je náš sluha z anglie, sice mladší, ale přehled má, holt dobrá anglická škola) mě i manželce připravil auta a tak žena dává děti do sedaček v našem novém Espacu (discovery musí jet mates umýt, včera jsme ho ušpinili, když jsme zase Jardu s Markem - Marko je nový kamarád Jardy - tahali z pole s jejich už skoro dokončenou 120, a saaba aero nechce řídit, protože si stěžuje, že to moc lítá). a já usedám do své červené, lehce zaprášené, alfy. těším se na ty emoce a na ten zážitek, moje alfa už mě zná, ví, že moje přezdívka GTA není jen tak pro nic. vzhůru do práce ! GTA

Pár dobrejch krátkejch textů jsem v životě četl. I výborný texty znám. Za nejlepší jsem považoval "Krátké štěstí Francise Macombera" od Hemingwaye. Dokud jsem ovšem, Radio, nečetl tebe. Člověče, to je nějaký zachycený proud vědomí. Miluji mnohovrstvé texty. Miluji jinotaje Je to špičkové. Od Matese to schytáš Cením, že držíš slovo. Jo, a pozor na Yaroukha, je nějakej netykavej (mrkni na Tudora). Tím Espacem mně neprovokuj. Zaprášenou Alfu beru všema deseti. To spojení - krásně jsme se kousli, tak to je kouzelné, jako bych tam s tebou byl. A že to umím. Tak dnes - scol, Radio

máš napsaný špatný nick, GTA - pamatuj si to už a neboj, někdy se kousneme

Dik, ze zas figurujem v nejakom pribehu . Chova to vo mne nadej, ze raz to vydate knizne - a potom uz budem aj v knihe. Doteraz som totiz byval (v blahej pamati na strednej skole) spomenuty iba v pribehoch na konci triednej knihy...

Pěkné...ale svojí budoucnost si raději naplánuji sám. A teď hodina amerického výraziva: Cadilllac (2 L), Caddy (2 D - to hlavně pro GTI). A teď to nejdůležitejší: "můj nevímjakdál". Pro jednoduchost si ho rozdělíme na tři části Lone Star State. ps: možná bych mohl napsat vlastní povídku, ale nevím, zda se vyrovnám vašim talentům a nechci se zbytečně ztrapňovat. uvidíme.....

Lone star state, no jo ono to fakt jde, není to tak těžký
piš, nikdo ti hlavu neutrhne, mě ji taky GTI, teda GTA, neutrhl