Diskuse: Porsche 911 Carrera Cabrio: podrobné informace

..ač je to k nevíře, to auto je hezčí než tak koc co vedle toho stpjí... To se nestává často. Třeba to je ten význam..

Ciello mi bere myšlénky. Jenže, já jich mám jěště tisíc. Pro tohle auto. Co mám vybrat? Nevím. Opíšu zatím něco třeba z diskuze nad crosskou z Fabie - Ta Carrera, je krásná, nádherná, je super, jdu do toho, kdy ji budou prodávat, je to senzace, je to bez chyb (včetně té modelky, Ciello), kdo to designoval?, umí. Je tu jeden malej rozdíl. Na tuhle Carreru, tak na ní tohle všechno sedí. Tohle není ani konkurence pro Ferrari, nebo pro ti Zonga, nebo jak je to. Tohle je ta ikona, která vlastně konkurenci nemá. Nebo je tady snad někdo, komu se při prohlížení fotek nevyškrábal tep ke stoosumdesáti?

Mimochodem, Radio ( ), Matesi ( ), ale hlavně Ciello - - já umím ksichtíky. Tam jak píšem o Ženěvě, tak tam mně to jeden (Marko) n a u č i l. -

Tak ta Carrera. Jsou chvíle, kdy mně nezajímá, jstli to co slyším je klapot jehlovejch podpatků na pramorový podlaze hotelu Hilton, nebo stanografickej záznam mýho doživotí. Přesně takhle jsem se cejtil, když na mně vyštěkla zpoza rohu. Byla stříbrná. Teda celá stříbrná. Kolem krku, žednej načinčanej límec, všechno, jak má bejt. Dobelhal jsem to akorát k přechodu, když jí, zrovna naskočila zelená. V lidskym životě hrajou hlavní roli jen vteřinový okamžiky, ty vo tobě rozhodnou. Jako tehdy vo mně. Lehce, jen lehce hrábla a spodnim tónem naznačila, kdo z nás bude mít vždy navrch. Za křižovatkou na mně počkala. To bylo nadějný. Trému jsem se naučil zvládat už dávno, no někdy se mi to jěšte vrací. Tak jsem celej rozechvělej do ní zajel. Jo, jo, tam na rohu pětapadesátý. Pár hošanů málem vypadlo z okolních oken. Kůži měla hladkou, ale ne zas úplně, tak to mám rád. Prostě jsem ji tam chvíli hladil. Vrněla lehce od spodu. A ty spodní tóny, tak to bylo něco. Jenže, znáte to, má-li to vo něčem bejt, no, to se pozná jen v letu. Tak jsem ji nakop. Jo, vzala to vode mně jako žádná jiná. A pánové, to BYLA jízda. To byl fakt let. Rovně to umí každej. Změnit polohu a vohnout to na suchym asfaltu kolem kandelábru už každá neumí. Tahle jo. S přehledem. Za chvíli jsem funěl víc než ona. Jsem bejk, tak se nenechám zahanbit, bušim do ní tři, čtyři a plná pět. To už to na mně lezlo. Úplný mrákoty. Musel jsem brzdit. Jo, jenže mám představu, poměrně rozsáhlou vo brzdách, ha, ha. Tohle šlo ale silně a sametově zároveň. Trhalo mi to kšandy, který jsem teda zrovna na sobě nemněl. Rozumíme si, ne? Vod tý doby jsem ji párkrát potkal. Zdá se, že po mně trochu ještě jede. Mám ale ukrutnej strach to na ni znovu rozbalit. Nerad bych se spálil.