Technika
vec osobniho vkusu, fakt je ze vcera dostalo nejdulezitejsi titul "World Car of the Year" ktery udeluje 50 novinaru z celeho sveta
jestli jsou to ti samy novinary ktery vyhlasili za "Auto roku 2004" kram zvany Fiat Panda tak bych netvrdil ze oceneni "World Car of the Year" je nejdulezitejsi titul... pani novinary spis hlasuji dle toho, kolik jim ta-ktera automobilka nabidne penez...
Svého času (k luxusu patřila barevná televize) jsem vlastnil Škoda 110 R Coupé. Červená barva, chromové nárazníky, chromové (originál) poklice na středech kol. Bylo bez opěrek hlav, jedno z prvních vyrobených. Klíček, to z něj, co máš v ruce, opatřený gumou pro lepší úchop. V šeru. No, spíš ve tmě - 911. Skoro. Miloval jsem ji. Střechu rámovala hliníková lišta, kterou jsem leštíval silichromem tak, dokud nebyla jako ty psí kulky. Boční okna byla bez rámů. Koženková anatomická sedadla v černé barvě. Všechno bylo uvnitř černé. Jen chromové rámečky kolem rychloměru, otáčkoměru, teploty vody, stavu benzinu a - a tlakoměru oleje, jo, jo, tak ty zářily do té černě. Krátká řadička (pak že na délce nezáleží)na ni dřevěná koule se čtyřlístkem z Tuxexu za 18 bunů, páka ruční brzdy a na ní - můj patent - navlečený jeden prst ustřižený z kožené rukavice. Z atrojky (ne audi, kazeťák) to prali Led Zepp - Whole lota love... ta dá da da ta, ta dá da da ta... Ručka otáčkoměru na 4apůl tisíce. Stopětepadesát (nebylo omezení) letím po betonce tam kolem Vltavy směr Slapy. A do toho rázy od přední nápravy (betonka) přesně do rytmu velkého bubnu Johna Bonhama. Točil jsem tam vždy těch 4apůl tisíce. Dole pod kopcem ve Štěchovicích zatáčím k pumpě, levou rukou tahám za páčku u levého kolena. Z předního blatníku vyskakuje zátka s logem výrobce, jištěná matičkou. Plnou. 32 litrů supru s olovem. Pumpař čistí přední sklo modrým hadrem. Platím o 3 koruny víc. To dělám vždy. Přichází ke mně nějakej týpek a říká, hele koupím to za 60tisíc. Můj život pane, si cením víc. Zavírám zadní boční výklopná okénka. Nasedám. V přihrádce pro spolujezdce mám kožené rukavice bez prstů. Ty si tady, pod kopcem navlékám vždy. Řadím a točím na 5tisíc. Lehce se zhoupnu na posledním hupu a začínám stopat těmi vlásenkami. Tu poslední jezdím vždy pod plynem v plné tři. K bezpečnému projetí je potřeba podřadit 100 metrů před zatáčkou. Řadím vždy v 60ti metrech. Jsme nahoře, teplota vody 110, přesně tolik kolik mám tep. Zastavuji, otevírám ty krásně vyklenuté dveře. Stojím s plným levým rejdem. Obejdu erko a špičkou boty jej lehce kopnu do levé přední, jo, zvláli jsme to. Vždycky to zvládnem. Příště zkusím podřadit v padesáti metrech.
Stačí? Nebo mám být konkrétnější?
Ale , ja uz jinej nebudu, stejne jsi mu neodpovedel