Měl bych jen faktickou poznámku, Plejády nejsou souhvězdí, nýbrž otevřená hvězdokupa. Nebo laicky řečeno nějaké seskupení hvězd podobně jako Velký vůz. V seznamu souhvězdí, jež jsou přesně definována, však Plejády rozhodně nefigurují.

Co se týče článku samotného, čekal bych od něj víc než jen výčet verzí a motorizací. O takovém autě se dá napsat určitě něco srdceryvnějšího, v téhle podobě mi přijde akceptovatelný článek o autě typu Fabia - o tuctovém nezajímavém autě, o kterém se nic jiného napsat nedá.

Na dílně jsou nejhorší pátky. Dopoledne se snad staví čas. Ale ve tři, to bych mohl mít na zvedáku cokoli, francouzák letí do bedny, šéfovi a jeho láhvi režný popřeju pěknej víkend, pak rychle sprcha a honem za tebou.

Imprezu parkuju na dvorku hned vedle dílny. Modrej sen se čtyřmi slunci. Jo, jediná, na kterou jsi musela žárlit, viď. A já se tomu vždycky tiše smál. Když nám ji sem tehdy přivezli, byla hrozně dobitá. Odkoupil jsem ji za dobrou cenu a dva měsíce na ní po večerech makal. Šéf zavřel oči, ví, že mám zlatý ruce. Kde by tu sehnal jinýho na tyhle auta.

Tak ve tři patnáct sedím v Impreze. Pravým palcem přejedu pro štěstí logo STi vpředu na chromové šále řadičky, pak zkontroluju, zda mám signalizaci otáček nastavenou na sedm tisíc, a vyjedu. Vyhnu se zamrzlé louži před dílnou a jsem na hlavní. Na rohu kupuju u cukráře táfli čokolády Lindt s hruškovou náplní. Minulej pátek to byla třicátá.

Mám před sebou sedmdesát kilometrů dálnice a pak to hlavní, čtyřicet tři kilometry alpských vlásečnic, až k tobě do nebe, k tvému sanatoriu. Už z dálky je vidět, zasazené do skal. Čekáváš na balkóně, zahalena do kostkované deky a říkáváš, když dorazím, že Impreza vypadá na těch zasněžených vlásenkách jako modrá perla, vsazená do zlatých obručí, která ti veze pro radost toho, co přece miluje jinou, v modré. Ty teď v sanatoriu léčíš již půl roku své nemocné plíce a já po nocích doufám, že tohle snad už brzy a dobře skončí.

Ty vlásenky už umím jako nikdo. Dvě stě šedesát pět koní mě žene dopředu a brzdy Brembo mě drží těsně před vzlétnutím. Na šestku točím tři tisíce devět set otáček a letím dálnicí stošedesátkou. Pak, jakmile se silnice začíná zvedat k oblakům, točím plnou dvě a tři na sedm tisíc. Od čtyř tisíc výš cítím zátah boxera až v žaludku. Motor vyje, gumy drásám na hraně svodidel, občas zakontruji bleskově volantem a takhle to vytáčíme celý zbytek cesty. Nebeskej sen, lásko.

Zastavuji vždy na stejném místě pod tvým balkónem, vyskočím ze sedadla, ty se směješ, voláváš, kde se touláme, já ti odpovídám, že už jen třicet schodů. Vyběhnu sedm schodů do haly a pak již jen jedno patro, a jsem u tebe. A potom - tvé oči, tvé ruce, tvé rty a má touha... nikdy to nebude jiné. Pak zase ty, a čokoláda, já s umazanou tváří od tvých polibků, a tvůj kašel, tvé vytřeštěné oči a sestra a lék, pak tvůj klidný dech na lůžku a mé starostlivé pohledy. A pak noc, tvůj šátek, co mi mává na cestu, zpětné zrcátko a před sebou dalších sedm dnů čekání.

Minulý pátek mi vlásenky moc nešly. Pod balkónem mi došlo proč, vždyť ty jsi mě poprvé nevyhlížela. Vystoupal jsem sedm schodů a naproti v hale se střetl s doktorem. Zastavili jsme se a hleděli si snad věčnost do očí. On potom zvolna pohnul hlavou zleva doprava a sklopil je. Vyběhl jsem to jedno patro ani nevím jak. V pokoji byla sestra, hleděla nepřítomně z okna, a ty na lůžku. Ty jsi, lásko, měla ruce sepjaté na prsou a tvé oči, ty oči, pro které jsem žil, mi zůstaly už navždy nedostupné.

Pak slyším v dálce sestru, jak mi říká, že jsi netrpěla, do dlaně mi vsunuje kuličku ze staniolu od čokolády, prý od tebe, a má vzkázat, že budu vědět. Jo, jistě, jistě, já vím, čokoláda Lindt, měla jsi jí tolik ráda.

Otočil jsem se a zamlženou chodbou sestoupil dolů do haly. Přešel ji, došel k Impreze, posadil se za volant, hleděl do údolí a čekal na něco, co už nikdy nemůže přijít. Po chvíli jsem rozbalil staniol. Do vlhké dlaně mi z něho vplula malá, namodralá perla. Byla okovaná čtyřmi zlatými kroužky...

Nastartoval jsem Imprezu a sjížděl zvolna do údolí, tam dolů, kde už to nějak budu muset doklepat sám.

znáte to - Japonec až na konec.... Drahý díly... Hrozně se to se..r.. - však víte.. Není to hezký. Nemá to designovej vnitřek..... Ale to všechno, než do toho sednete.....Je spousta hezčích aut. Je spousta fajnovějších aut. Je spousta aut s nižší spotřebou.... jenže - pak přijde okamžik, kdy si do toho sednete... Otočíte klíčkem a.... přijde něco, co do toho musí v Japonsku házet už ve výrobě.... ten zvláštní pocit - Vy a silnice.....Ten pocit, pro který autu odpouštíte všechny jeho nedostatky a nectnosti.... a užíváte si jízdu.... Zkrátka Subaru Banzai.....

Těžko zde něco dodávat.

prave citam a pozeram na autoforum.cz fotky a infomacie o novej impreze a je to katastrofa. Auto je otrasne zvonku aj znutra. Prisaham keby som videl to auto bez znaku Subaru tak si tipnem ze ide o cinana. Pre Europu sa vraj chysta tato "kraska" s JEDNYM JEDINYM motorom, benzinovou atmosferou 1,6 l, 84kw 8-s

Subaru musi byt v riadnych problemoch, ked si dovolia v Europe skusit predavat toto cudo. Bohuzial bez silneho partnera na tom bude automobilka uz len a len horsie. Evidentne uz nemaju dostatocne prostriedky na vyvoj niecoho, co by bolo v Europe konkurencieschopne.

GTI - super text, na konci jsem čekal výsměch a naštěstí se nic takového nekonalo.
Vlastním STI z roku 2004 a jaký má to auto interiér je opravdová katastrofa. Plastová palubka, zelené podsvícení jako ve favoritu, vestavěné CD rádio i na kazetu, klíček, zadní lavice, čalounění kufru jsou věci nedůležité jen pro STI, ale pro rodinu bych dal přednost jinému autu.
S STI jezdím každý den, spojka je uživatelsky příjemná a velmi tvrdý podvozek ti dává pocity, že sedíš v raketě, kterou si můžeš kdykoliv vypustit.

Tusim v 2007 vysla nejaka lokalna edicia pro:sports:line. Sedan, 160hp atmosfericky dvojliter so slusnou vybavou. So sirsim bodykitom a v bielej, alebo ciernej farbe. Kolega a jeden zo sefov v jednej osobe zakupil biely exemplar a spokojnost vysoka. Oproti predchadzajucej O RS sice mensi vykon v priamom smere, ale napriek maksiemu podvozku lepsie jazdne vlastnosti. Podla mna, posledna pekna Impreza. A ked tak nad tym uvazujem, naozaj dobre vyzerajuce boli iba obidva facelifty GD, ten povodny bugeye vyzera divne. Techniku nehodnotim, aj po 160t km sa menil iba spotrebak, akurat po odpojeni baterky chvilu kolise volnobeh, zrejme RJ zbiera data skrtiacej klapky.
No, jedine negativum vidim, ak ma niekto nad 195cm, tak ma problem sa tam nasukat. Ale to je v podstate moj problem, nemal som sa tak natiahnut