ti první mají talent, ti druzí zase bohaté a vlivné rodiče. Takže jsme v mezinárodním soupeření zcela bez šance.
Nechci vytahovat dobu před rokem 89, ale tehdy byl výběr talentů skutečně řešen - v motoklubech mohl začít závodit v nižších kubaturách každý, bez ohledu na to kolik měl peněz. Všichni soupeřili mezi sebou na shodných strojích. Ti nejlepší potom postupovali výše a ti nejlepší z nejlepších nás reprezentovali na mezinárodních soutěžích. Rozhodoval jen talent a výsledky. Žádné protěžování, žádní sponzoři. A potom jsme vyhrávali. Jasně, i technicky byly naše motorky na světové úrovni. A dnes? Je to bída, naši reprezentanti dělají jen křoví a nevypadá to, že by se to mělo zlepšit. Není divu, když do vyšších kubatur přestupují paradoxně i přesto, že v nižších nedokázali uspět...
To, že nechceš vytahovat dobu před rokem 89, děláš jen dobře.
A měl jsi touto větou skončit. Cokoliv jsi napsal po ní je špatně. Každý, kdo se závodění na motorkách, zejména silničních, v době před rokem 1989 přiblížil, ví, že to nebylo tak idealistické a idylické, jak píšeš. Jestli byly nějaké motokluby, kde by závodil každý bez ohledu na to, kolik měl peněz vlastně ani nevím. Vím ale jistě, že nikdo nikam moc nepostoupil a těch pár bílých vran, které v ČSSR jezdilo a nějak i vyniklo, si muselo opatřit alespoň z části konkurenceschopnou techniku víceméně svojí - soukromou. A za prachy. Většinou za svoje.
Technicky byly naše motorky na světové úrovni naposled když ještě závodil Vondřich.
A dnes ? Ať si každý jezdí na čem chce a jak chce. Reprezentuje sebe a své schopnosti, jak jezdecké tak třeba i manažerské. To už tak moc neplatí, že v těchto sportech se reprezentuje rodná vlast jako dřív.
Nemůžu souhlasit s tím, že dřív bylo všechno špatně a teď je všechno dobře. Co třeba takový Svazarm? Pamatujete? Ten byl zrušen a veškerý jeho majetek rozkradlo pár šmejdů. Takže dnes už se o mladé talenty nestará nikdo a to nejen v motoristickém sportu.
Jde o to, že jezdec by měl rozumnět motorkám a umět je řídit. Tyto schopnosti vyhrávají závody. Že je jezdcův otec pracháč, dobrý manažer, a synka do závodů protlačí, to mu moc nepomůže ve chvíli, kdy ho talentovanější konkurenti na podobné technice předjíždí.
A pořád platí, že jezdec reprezentuje svoji zem i když třeba ne oficiálně jako dřív, proto taky se na naše závodníky chodíme dívat na okruh 😄
To je na velmi dlouhou diskuzi (a tu nechci absolvovat). Nechtěl jsem, aby z mé reakce vyznělo, že dřív všechno špatně, nyní všechno dobře. SVAZARM pamatuji velmi dobře, ale nemám pocit, že by jsme ztratili nějakou hodnotu s jeho zrušením.
Současný "model" závodění je celosvětový vývoj, do něj patří jak tatínci s prachama, tak i sponzoři, dokonce i výrobci, majitelé přenosových práv a nevím co ještě.
Aby někdo byl první, na to ale nestačí všechny prachy světa. Zrovna jako nestačí jen talent. Bez skloubení obojího spolu s osobními morálně volními vlastnostmi jezdce a i lidí v týmu, se dnes těžko může v závodech někdo umisťovat stabilně na bedně.
Někomu může stačit, že se jeho logo na motorce nebo autě objeví v závodě a v TV přenosech, bez větších ambicí na výsledek. Vyhrávat pak stojí mnohokrát víc peněz - jak za techniku, tak za jezdce.
Reprezentují vlast, ale už ne tak moc, jako dřív. (Tak jsem to taky nahoře napsal.)
Nechci vytahovat dobu před rokem 89, ale tehdy byl výběr talentů skutečně řešen - v motoklubech mohl začít závodit v nižších kubaturách každý, bez ohledu na to kolik měl peněz. Všichni soupeřili mezi sebou na shodných strojích. Ti nejlepší potom postupovali výše a ti nejlepší z nejlepších nás reprezentovali na mezinárodních soutěžích. Rozhodoval jen talent a výsledky. Žádné protěžování, žádní sponzoři. A potom jsme vyhrávali. Jasně, i technicky byly naše motorky na světové úrovni. A dnes? Je to bída, naši reprezentanti dělají jen křoví a nevypadá to, že by se to mělo zlepšit. Není divu, když do vyšších kubatur přestupují paradoxně i přesto, že v nižších nedokázali uspět...
A měl jsi touto větou skončit. Cokoliv jsi napsal po ní je špatně. Každý, kdo se závodění na motorkách, zejména silničních, v době před rokem 1989 přiblížil, ví, že to nebylo tak idealistické a idylické, jak píšeš. Jestli byly nějaké motokluby, kde by závodil každý bez ohledu na to, kolik měl peněz vlastně ani nevím. Vím ale jistě, že nikdo nikam moc nepostoupil a těch pár bílých vran, které v ČSSR jezdilo a nějak i vyniklo, si muselo opatřit alespoň z části konkurenceschopnou techniku víceméně svojí - soukromou. A za prachy. Většinou za svoje.
Technicky byly naše motorky na světové úrovni naposled když ještě závodil Vondřich.
A dnes ? Ať si každý jezdí na čem chce a jak chce. Reprezentuje sebe a své schopnosti, jak jezdecké tak třeba i manažerské. To už tak moc neplatí, že v těchto sportech se reprezentuje rodná vlast jako dřív.
Jde o to, že jezdec by měl rozumnět motorkám a umět je řídit. Tyto schopnosti vyhrávají závody. Že je jezdcův otec pracháč, dobrý manažer, a synka do závodů protlačí, to mu moc nepomůže ve chvíli, kdy ho talentovanější konkurenti na podobné technice předjíždí.
A pořád platí, že jezdec reprezentuje svoji zem i když třeba ne oficiálně jako dřív, proto taky se na naše závodníky chodíme dívat na okruh 😄
Současný "model" závodění je celosvětový vývoj, do něj patří jak tatínci s prachama, tak i sponzoři, dokonce i výrobci, majitelé přenosových práv a nevím co ještě.
Aby někdo byl první, na to ale nestačí všechny prachy světa. Zrovna jako nestačí jen talent. Bez skloubení obojího spolu s osobními morálně volními vlastnostmi jezdce a i lidí v týmu, se dnes těžko může v závodech někdo umisťovat stabilně na bedně.
Někomu může stačit, že se jeho logo na motorce nebo autě objeví v závodě a v TV přenosech, bez větších ambicí na výsledek. Vyhrávat pak stojí mnohokrát víc peněz - jak za techniku, tak za jezdce.
Reprezentují vlast, ale už ne tak moc, jako dřív. (Tak jsem to taky nahoře napsal.)