Diskuse: Končí éra nesmyslných SUV-kupé?

Tak ona byla poslední v seznamu příplatků. Před těmi cenami... Prostě se mi líbilo, že si za nulu můžu vyzvednout auto přímo v továrně. Nezapomenu na ten zážitek ;-)
A taky to byla jediná položka za čistou nulu, protože vše je za příplatek. Chceš strop z jemné kůže a jelenici na volantu? Zaplať :-) A to jediné se tam choulilo za 0 Kč, tak jsem si jel pro R8 do Německa, no ;-)

Chápu, To mi na Mazdě bylo celkem příjemné, že výbava, co jsem chtěl, mi v tom jejich úzkém a malém výběru celkem dokonale vyhovovala, a tak jsem aspoň neměl pocit, že za něco musím připlácet, nebo se něčeho musím zřeknout. Představa, že za každou drobnost zaplatím tisíce nebo desetitísíce by asi moc netěšila.

Mimochodem, má ten Tvůj nick něco společného se sporťákem B6?

Ne, to nemá ;-)

To je základ každé dobré manipulace. Ženy o tom mohou vyprávět - obě strany jsou spokojené. :-)

Špatně se ti bude oddělovat přímý vliv marketingu od lavinového efektu. Lidé mají prostě tendenci se ve skupinách chovat zvláštně.

Osobně tam vidím značný vliv technického pokroku. Dnešní SUV mají blízko klasickým osobním vozům. Přechod na SUV znamená dnes mnohem menší změnu než v minulosti znamenal předchod na terénní auto s rámem. Takže tu určitě existuje skupina, které některé vlastnosti imponovaly, ale jiné jim bránily si takové auto pořídit. Myslím si, že můžeme bezpečně říct, že pro prostupnost terénem si většina taková auta nepořizuje. Viz allroad.

Pokud jde o bezpečnost, souhlasím s tebou (zjednodušeně řečeno, detailněji jsem to tu už vícekrát rozepisoval). Přihodím můj pohled. Já se na SUV dívám jako na to jedno univerzální auto, které mi umožní kupovat jinak nepraktická auta jen pro radost. Ideálně chci mít jen jedno praktické auto. Vezmu si jako příklad Porsche. Nemohu říct, že bych měl zadek Panamery nějak zvlášť rád, ale auto jako takové rád mám. Dobré univerzální auto, dá se s ním cestovat, má pohon všech kol, ale kufr není zrovna ideální na praktické auto a stavitelný podvozek by nebyl od věci. Což mě vede ke Cayenne. Není tak luxusní, ale zase je univerzálnější. Nenašel jsem ještě auto, které by mi skutečně sedlo jako univerzál. Nejslibnější je Range Rover, ale prostě to není ono. Pohon všech kol, nebo vyšší světlá výška je něco, co mohu využít v průměru jeden den v roce, ale prostě cítím, že skutečně univerzální auto by mělo zvládnou všechno. Jinak mohu jezdit v kupé a vykašlat se na to.

Já bych řekl, že lavinový vliv je součástí marketingu, resp. by jej dobrý marketing měl využít. Někdy je to asi i o štěstí, co jak na lidi zafunguje (možná Facebook nebyl lepší, než řada podobných systémů, ale třeba kvůli názvu nebo jiné drobnosti totálně převládl - jak se podaří lidi přesvvědčit, že něco potřebují, začnou už to šířit sami mezi sebou).

Zajímavé jsou třeba experimenty, které ukazují a dokazují, jak jedno rozhodnutí, které člověk za určitých - třeba záměrně zmanipulovaných - okolností udělá, má následně vliv na jeho další rozhodnutí, která s tím prvním ani přímo nesouvisejí, nebo by se odvíjela úplně jinak, kdyby okolnosti prvotního rozhodnutí byly jiné... (příklad, stačí, když vám někdo někoho pomluví, nebo naopak vychválí, aniž by to hodnocení byla pravda. Nebo se o něčem rozhodujete a do toho vpadne nějaká velmi negativní nebo naopak pozitivní zkušenost, zážitek, atd, atd.)

Pokud jde o auto, tak univerzální bohužel neexistuje. Chtělo by to mít dostatek prostředků i místa, aby si člověk mohl pořídit více aut. Je to jako s hadry. Těžko si koupíme jedny kalhoty, či šortky, se kterými můžeme sportovat, jít na noční procházku, jet na lyže a třeba i důstojně absolvovat svatbu. Toto se obecně řeší tím, že si šatník vybavíme potřebnými alternativními kousky. U aut by to mohlo být podobné. Umím si představit mít velkého sedana, jindy kombi, co mám nyní, a občas si udělat radost projížďkou třeba v Porsche 911. Možná bych někdy využil i SUV, ale zatím jsem tu potřebu opravdu neměl. Na převoz velkých věcí se může hodit malá dodávka. atd. Kdyby auto bylo jako ponožky, skladné a levné, tak si každý koupí, která bude chtít a ráno si vybere, do kterého sedne. Tak to bohužel nefunguje, a proto třeba u mne to bude vycházet asi stále na kombi...

Že neexistuje, nic nemění na tom, že takové auto chci. :-) V praxi uberu na požadavcích a zůstanu u jednoho praktického auta, protože další auto jsou akorát vyhozené peníze. Většinu mých potřeb uspokojí i kupé. Je to o prioritách. Zatímco mi pět sporťáků dává smysl, mít sedan, kombi i SUV mi smysl nedává. :-)

:-) . Jasně, jsou takové vlastnosti typu MUST HAVE, a pak takové na přilepšenou (NICE TO HAVE). Mně zase vyhovuje nejvíce kombi, ale není to úplně ono na uspokojení úplně všeho, co bych si přál.

Když to shrnu. Pokud praktické auto potřebuji deset dní v roce, tak ten jeden den, kdy třeba budu potřebovat třeba větší světlou výšku, není v roce, ale je to jeden v deseti. To je můj pohled. Za to něco extra v praktičnosti ale zaplatíš někde jinde.

Když se vrátím k těm experimentům. Tohle jsou zajímavé jevy. A vnímám to sám na sobě. Nicméně mi přijde, že vliv mají spíš krátkodobý. Obecně vzato, když jdu nakupovat, tak typicky jdu pro konkrétní věci a ostatní mám tendenci ignorovat. Může tam být klidně něco, o co mám zájem, a budu to ignorovat. Jsem prostě soustředěný na misi. :-) Má to své výhody i nevýhody. Výhodou je, že mám tendenci ignorovat reklamu. Nevýhodou, že mám tendenci ignorovat své okolí. Například nezdravím známé na ulici, protože je prostě nevnímám. Takže nevím, jaký na mne má vliv třeba hudba, protože mi v hlavě buší cíle. A v obchodě nebývám tak dlouho, aby to polevilo a já začal vnímat víc okolí. Můj přístup k nakupování je dovnitř a ven v co nejkratším čase. Ale jsou situace, kdy nakupuji spontánně (většinou jsou to věci, které ve skutečnosti nepotřebuji, nějakou dobu jsem nad tím přemýšlel, nemohl jsem si to ospravedlnit). Pak stačí správná nálada a třeba správný kus za výlohou a je to.

Plně Ti rozumím a je skvělé, že si to takto umíš uvědomit a přiznat. Bohužel většinou si to uvědomují právě ti, kteří to potřebují nejméně (ale ono to spolu asi přímo souvisí a jinak to být nemůže :-) ). Je dobré, když na to je člověk sám citlivý. Ono se to netýká jen nakupování, a také řada těch experimentů byla dělaná úplně za jiným účelem, Prostě zjistit, jak funguje mozek, jak se člověk chová. Dokonce je popsán i princip vlastního stádního chování - tedy člověk se chová stádně v tom smyslu, že se nechává ovlivňovat svou vlastní předchozí stádností - možná to teď nepíšu úplně přesně, ale je jasné, že když se nějak chováme, i když třeba jinak než všichni ostatní, tak si postupně na to děláme návyk a zachováme se tak příště stejně, aniž bychom nad tím moc přemýšleli. Souvisí to i se vzorci chování, atd. Pokud se člověk chce v něčem změnit, třeba proto, že ví, že co dělá není dobré nebo pro něj výhodné, je to velmi těžké, a v podstatě ne každý to dokáže. Chce to mít například velmi silnou vnitřní motivaci se k tomu vůbec dokopat.

Mimochodem, bylo překvapivé zjištění, jak dlouho právě někdy nějaké nesouvisející rozhodnutí nebo okolnost může silně ovlivňovat naše další kroky - to mohou být i léta, nebo celý život - hlavně když je člověk vůči uvědomění si tohoto celkem imunní.

Ono je někdy sranda pozorovat lidi, ať už ve skutečnosti nebo zde na fóru, jak mají zaběhané způsoby chování nebo myšlení, jak reagují víceméně pořád stejně. A když se najde někdo, kdo jim podstrčí hlubší myšlenku k zamyšlení, tak je to najednou problém - který se často vyřeší nadáváním, urážením apod. Jistě jsme to tu zažili nejeden z nás - mám tedy na mysli ty, co přispívají seriózně - ne nějaké trolly apod.

Faktem je, že otázka uměle vytvořené popularity SUV mne docela trápí. Neboť jak jsem psával dříve, naprostá většina z nich se je využívána naprosto jiným způsobem, než bylo jejich původní určení. A tím - tedy svými vlastnostmi nevhodnými na běžné silnice, v běžných rychlostech a v prostředí jiných aut s jinak nastavenou výškou dveří, nárazníků, posedu řidiče, bezpečnostních prvků apod,, podle mého názoru výrazně zvyšují rizika ať již nehody nebo třeba jen poškození jiného vozu na parkovišti. A jelikož účastníkem silničního provozu jsem nejen já, který si na ně může dávat zvýšený pozor, ale třeba i zbytek rodiny, známí a kamarádi, co motorismu a řízení až tak neholdují, tak cítím, že ten záběr, komu mohou SUV uškodit i v mém blízkém okolí, je poměrně široký, a proto mne ten jejich rychlý nárůst na silnicích lhostejný být ani nemůže. Hlavně když jsem navíc skálopevně přesvědčen, že to vše souvisí s tím, co jsem psal ohledně těch experimentů, manipulace apod. Je to vše prostě úplně zbytečné snižování bezpečnosti na silnicích :-( . Nehledě na to, že mé osobní představy o estetickém autě jsou také úplně jiné, ale to bych ponechal stranou, tím se trápit nemusím.

Jak dlouhý to bude mít vliv, záleží hodně od toho, co v hlavě dotyčný má a co se tam časem dostane. Tím nenarážím na inteligenci, pokud to někoho urazilo. :-) Taková lichotka tě ovlivní spíš krátkodobě. Ale něco v tobě může zůstat desítky let.

Naše myšlení má setrvačnost. Chvíli nám trvá, než konfliktní myšlenky utřídíme. Fungujeme na vzorcích. I to "stádní" chování má svůj důvod. V minulosti nám to dobře posloužilo. Vzhledem k tomu, kolik lidí si myslí, jak vysoko jsme nad zvířaty, jak jsme odlišní, tenhle přístup není překvapující.

Ono to myslím souvisí i s tím, že je to pro mozek energeticky méně náročné, když se rozhodne podle vytvořeného vzorce (vlastní stádnosti) a člověk o tom moc nepřemýšlí. Každopádně mám za to, že to jsou zajímavé otázky, o kterých mne třeba před deseti lety ještě přemýšlet vůbec nenapadlo, třebaže k psychologii jsaleko neměl.

Ono to myslím souvisí i s tím, že je to pro mozek energeticky méně náročné, když se rozhodne podle vytvořeného vzorce (vlastní stádnosti) a člověk o tom moc nepřemýšlí. Každopádně mám za to, že to jsou zajímavé otázky, o kterých mne třeba před deseti lety ještě přemýšlet vůbec nenapadlo, třebaže k psychologii jsem nikdy příliš daleko neměl.

(kopie: zase problémy auto.cz)

Hlavně je to rychlejší. Mozek je velmi efektivní v tom, co dělá. A chování skupin je evoluční záležitostí. Spolupráce stojí za naším rozmachem. Mechanismy, které nás učinily silnějším druhem, nebyly určené pro prostředí, v kterém dnes žijeme. A výsledky je někdy zajímavé pozorovat.

Ve chvíli, kdy už nechceš dělat něco, co děláš automaticky, tak to nebývá takový problém. Je období, kdy to musíš dělat vědomě (hlídat se), ale mozek se přeučí. Někdy je to těžší, někdy je to lehčí. Tohle ale neplatí pro věci jako závislosti na drogách. Na to tyhle mechanismy nejsou stavěné. Lidem většinou chybí dostatečný motiv změnit své chování. Určitá skupina lidí má tendenci zkoumat, co dělají, proč to dělají. Je to proaktivní versus reaktivní. Zpochybňují své návyky ještě před tím, než narazí na problém.