Je třeba zmínit, že Toyota měla 4AG 20 ventilový motor na trhu již v roce 1991.

Rád bych ještě dodal. Z vlastních zkušeností můžu potvrdit, že elektronika hrála s využitím vícevetilových motorů umožňujících dodávku většího množství směsi fundamentální roli. Bez elektronicky řízeného vstřikování, řekněme se dvěma Weber 45 DCOE carburátory dával motor 4AG sice vyšší výkon, což bylo fajn na okruhu, ale v normálním provozu se díky omezené možnosti regulovat dávkování paliva zahlcoval. Právě proto Toyota DOHC motory (2TG, 18RG) do doby, než byla elektronika "na úrovni", používaly jen dva ventily na hlavu a dva DCOE Mikuni karburátory. I s těmito karburátory byl ale problém s "running on" po vypnutí motoru. Toto bylo elegantně vyřešeno zařízením, které po vypnutí zapalování "ochudilo" směs.

měla motocyklový motor s oválným pístem a s osmi ventily. 4válec do V pro NR750 v roce 90.

Znám celou rodinu vznětových motorů se šesticí ventilů. Pravda, nebyly to motory pro automobily, byly to trochu větší motory. A aby to nebylo tak jednoduché pro konstruktéry, byly to ještě komůrkové motory!!! Opravdu "jednoduché" hlavy válců, a přitom to nebyly špatné motory.