Zvláštní svítilny pro denní svícení mají dvě vývojové linie - Canada 1989, Sverige 1978. Švédové v zásadě vyžadovali, až do devadesátých let, aby s denními svítilnami (Varselljus) svítily I obrysové svítilny. Kanada ne, protože na základě výzkumu nesnižovaly boční značky a zadní obrysové svítilny risiko nehody vozidla.

V současné době skutečně probíhá diskuse o povinnosti rozsvítit s denními svítilnami obrysové svítilny, mít automatické přepínání denních svítilen na obrysová a potkávací světla, a nebo nesmí s denními svítilnami svítit podsvícení panelů. Důvodem není špatná viditelnost vozidla ve dne v podmínkách vážně snížené viditelnosti, ale skutečnost, že spousta řídičů jede v noci s denními svítilnami domnívaje se, že "normálně svítí, poněvadž denní svítilny, v městském provozu, navozují dojem dostatečného osvětlení.

Současná verse Předpisu č. 48 umožňuje, nikoli však přikazuje, aby s denními svítilnami, podle předpisu č. 87, svítily přední obrysové svítilny, podle předpisu č. 7, zadní obrysové svítilny, podle předpisu č. 7 a boční obrysové svítilny podle předpisu č. 91; denní svítilny smí vypnout, pokud je parkovací brzda v poloze znemožňující jízdu, avšak denní svítilny musí vždy vypnout, pokud jsou rozsvíceny světlomety. Kontrolka zapojení ani funkce není povinná.

Vysoké smluvní strany nesmí výrobcům ukládat více povinností, než stanoví právo Společenství, proto bengo chtít může, ale jedinou cestou je uložit užití obrysových svítilen za jízdy jako povinnost řidiče, tj. povinnost použít obrysové svítilny za jízdy, nikoli jen za snížené viditelnosti.