...Kdysi jsme měl u jedné firmy vzácnou příležitost se s naftovou 1203 krátce projet, takže jsem neodmítl. No, bylo to ještě větší peklo, než normální benzínová verze. Ten nafťák VW 1.9 D je totiž podstatně těžší, než prastarý škodovácký benziňák (s kořeny sahajícími až k Tudoru!). Již běžná 1203 je v nenaloženém stavu hodně těžká na předek, ale u naftové verze byl tento efekt ještě mnohem horší. Bohužel ale i tak auto nedostalo posilovač řízení, takže otočit volantem na místě prostě bylo nemožné a i po rozjetí bylo nutno na volant vyvíjet opravdu hodně velkou sílu... Nemluvě o obrovské hlučnosti a vibracích... No prostě zaplaťbůh, že už tyto nebezpečné komunistické vraky z našich silnic dávno zmizely!!!
Já najel před více jak 20 lety s klasickou krásných asi 10 km :D Ne žeby to nějak nešlo nebo s tím byl problém. Ale opravdu nebylo moc o co stát. Celkové chování, strojařská nedokonalost, houpání dopředu dozadu ... Škoda za komunismu prostě nestavěla dobrá auta, ať 1203 nebo 105/120 ;-\ Akorát tu byl po vozech takový hlad, že lidé zulíbali ruce i za tohle zvěrstvo. Západ byl jinde. Takže vzácnost nechť si nechají. Stejně jako dnes někdo dělá "vzácnost" z Felicie Fun s RHD. Ano je jich pár ks, ale nikomu nechybí.
Felicie fun s RHD neni extra vzacnost, myslim, ze jich byla asi ctvrtina. Ta varianta si ale pozornost si urcite zaslouzi, na rozdil od vetsiny skodovacke produkce to bylo neco originalniho a zajimaveho.
Jen je skoda, ze pickupy rezly jeste vic, nez obycejne felicie a karosarske dily nejsou. Kdo si to zrenovoval, ten si to necha zaplatit. A to vyhnalo i ceny vraku...
že tých dieslov bolo asi vyrobených o dosť viac ako sa píše v článku. Ja si pamätám ako tu po východe behalo minimálne 10 kusov furgonov so zvýšenou plastovou strechov v službách jedného predajcu kávy.
Ale že to nemalo servo ani po implantácii tohto motora som netušil.
Mno myslím, že chlapi čo s tým jazdili by s tebou až tak nesúhlasili. Ale jasne v tej dobe už to bol proste krám nehodný ani tej doby. Taká z núdze cnosť, spotrebný materiál čo poslúžil 2-3 roky, vyrobil nejakú korunku a potom nakúpili už naozajstné autá.
To auto malo voči tým západnejším nejaké prednosti, ale negatív bolo podstatne viac, to je pravda. Najprv bol najväčším nedostatkom slabučký motor. To sa tak vžilo a akosi automaticky spájalo s týmto autom, že aj s novšími vozmi z TAZ-ky s tisícpäťstovkou a päťkvaltom každý jazdil 40 po meste a 60 mimo, aj keď sa s tým dalo jazdiť vcelku slušne a nebyť brzdou premávky. Druhým veľkým nedostatkom bola malá nosnosť a silne poddimenzovaný podvozok, hlavne zadná náprava. TAZ-ka vyvinula tuhú zadnú nápravu, skúšala sa na valníku, ale do výroby sa to pretlačiť nepodarilo. Posuvné dvere, zvýšená strecha, to všetko boli snahy o čo najdlhšie udržanie vo výrobe. Realizovalo sa len to, čo bolo lacné, na solídna vývoj peniaze neboli. Resp. ku koncu existencie sa nejaké našli, robil sa nový voz spolu s ukrajinským Záporžcom, jediný slovenský funkčný vzor je v bratislavskom múzeu dopravy. Ale fabriku dostal do pazúrov nechvalne známy Jozef Majský, alias Jožo Marhula, a všetko bolo v kýbli.