Diskuse: TEST Lamborghini Academy: V býčí aréně

Mě se ten článek líbil. Byl napsán zábavným stylem, že jsem se u něj dost pobavil a tak to má být. ;-)

Moc pěkně napsáno. Zhltnul jsem to jedním dechem a taky se pěkně pobavil. Jen tak dál :yes:
Jinak podle mě těch 100kg dolů musí být určitě dost poznat hlavně v zatáčkách.

jednoducho nádhere ;-)

:yes: :yes: :yes: To muselo býti svezení (až tak trochen závidím). ;-)

Možná by příště stálo za to, specielně pro Daniela, uvést, kolik hvězdiček má "testované" auto z crash-testu a jak má velký zavazadelník.

Článek prima, škoda, že málokdo pochopí, že jde spíše o pohodové sdělení zážitků, než o nějaký test. Čas od času něco takého přijde vhod, protože přeměřovat kufr a leštit N1 mříž nejde pořád. Občas je prima se s autem projet a né jen osahávat plasty v interiéru případně masturbovat při pohledu na doširoka roztaženou...kapsu ve dveřích. A o takových věcech holt nejde psát v číslech.

Pro mě jako počtení navečer za 1, děkuju :yes: :-)

skvele auto! :yes: :yes: Cozeeeee, to nie je z koncernu??????? :*) 8-s ;-\ :-( Tak to je potom podpriemerna krabica! Piste o premiantech ;-) >:D

Jo, krásnej článek. Člověk z něho získává poměrně přesnou představu, jaký asi tak je rozdíl mezi brzdou na tvé šunce, a keramickým zapožďovákem á la Lambo. Jasně, tahle auta nejsou určena pro silniční plebs. To je první liga, a tu také první liga řídí. Takhle správně a spravedlivě je to na světě již dlouho zařízeno. Na první ligu ovšem musíš mít dobře vyfutrované konto a samo, že musíš umět i jezdit.

Tohle lambo, to je svět sám pro sebe. Až příliš sebestředné, až příliš obdivuhodné, až příliš originální. Proto jásejme, že máme tuto výjimečnou možnost, poznat alespoň zprostředkovaně, jaké to je řídit Lambo.

Text samotný je dokonalá ukázka adekvátní formy a obsahu. Úchvatné emoce, vyvolané lambem, přesně zachycené v proudu slov a vět... Velké BRAVO :yes:

Bylo horké odpoledne... Dokonce tak horké, že i tady, na jediném odpočívadle na Passu, kdesi hluboko v klínu Dolomit se nad rozpálenou silnicí tetelil vzduch. Pestrý motýl, kterého sem zavál vítr se ani nehnul. Bylo dokonce i na něj horko. Najednou sem potichu začala doléhat sílící symfonie deseti válců. Motýla to zaujalo natolik, že vynaložil poslední síly a nahlédl přes kamennou zídku. Viděl téměř patnáct vraceček šplhajících strmým svahem až sem a na jejich začátku se krčil žlutý, nízký, ostře řezaný stín. Malé žluté nic. Stál a na volnoběh vydával zvuk, který motýl nikdy neslyšel. Najednou se rozběhl a vrhl se do zatáček se řevem, kterému okolní uvolněné kameny odolávaly jen stěží. Jedna, druhá, třetí... Nic tak rychlého motýl nikdy neviděl. Vzduch řezalo šest tisíc otáček... sedm... osm... Najednou se ta bestie zastavila až na odpočívadle u motýla. Prskala, syčela, praskala... Vystoupil z ní člověk. Měl výraz někoho, kdo v životě hodně dokázal a hodně ho to stálo. Usmíval se a při pohledu zpět jen nevěřícně zavrtěl hlavou a pohladil ostrou konturu zadního blatníku... "AU!" ...dostal výboj statické elektřiny. To mu ta bestie řekla: "Koupil sis mě, ale to neznamená, že sis mě ochočil.." Usmál se...věděl už v autosalonu, že si kupuje Lamborghini, věděl, co to znamená... Mezitím se motýlovi zalíbila žlutá a tak vletěl dovnitř a usadil se na vršku skořepinové sedačky. "Tak jedem" řekl si pro sebe ten člověk a nastartoval. Motor byl ještě teplý a tak prudce přidal. Ozvalo se jen malé plesknutí o zadní sklo, které vlastně nikdo neslyšel.. Zaniklo v řevu. ..EMOCE... To je to proč milujeme auta, proč pro nás znamenají víc než pár plechů, než souhrn a matematické vyjádření technických údajů, které pro lidi, jako jsem já slouží stejně jen k vyjádření emocí... Rád čtu čas od času články jako tenhle. Ten pro koho to jsou bláboly o moc přichází... vážně ;-)