Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST Lamborghini Academy: V býčí aréně

Miro Mihalik
Diskuze (28)
„Doufám, že se ti něco stane a půjdu místo tebe.“ Neboj, Aleši, i kdybych měl na Sachsenring dovalit na invalidním vozíku…

Čtyřbodové pásy mě svírají s citem španělské boty v nejlepších časech inkvizice a výraz „být součástí auta“ tím dostává zcela nový rozměr. Ani mě nenapadne protestovat. Za zády mám 530 koní a v takových případech se počítá jakákoliv jistota. Co na tom, že bezpečnostní zámek mám tak blízko svého, ehm, nádobíčka, že v případě jakýchkoliv problémů můžu předsedat spolku eunuchů. Jdeme na to.

Otáčím klíčkem v zapalování a na zlomek sekundy stíhám zběžně prolétnout interiér. Přestože v něm poznáte pár detailů z vozů Audi, atmosféra je výjimečná. Mám jen málo místa nad hlavou, ale s postavou televizního vysílače z Ještědu (tak vysokou i širokou) jsem rád, že jsem se do karbonové skořepiny vůbec nasoukal.

Pár centimetrů za mnou se ozvalo hrozivé štěknutí. I největšímu cynikovi by se v té chvíli postavily chlupy do pozoru a kardiakovi by mohl lékař klidně doporučit, aby do Superleggery usedal jen na vlastní riziko. Nebo v případě zástavy použil vůz místo elektrošoku. Desetiválec se upokojuje na volnoběhu, ale jeho tón není ani trochu uklidňující. Připomíná neurotického psa, kterému jste právě omylem sáhli na misku s jídlem.

Tahám za pravé pádlo automatizované převodovky e-gear a pouštím brzdu. Nic co by zatím nezvládla i Lajka ze Sputniku za plechovku Pedigree. Blížím se připojovacím pruhem ke konci cílové rovinky, za kterou se okruh prudce stáčí doprava a padá dolu. „Follow rubber cones and go on,“ říká mi se silným italským přízvukem instruktor, sedící na místě spolujezdce a ukazuje na kužely postavené vedle dráhy, signalizující místa brzdění, apexy a body, kam vás to vynese, pokud pojedete správnou stopu. Již po prvním kole mi dochází, jak jsem rád, že je vedle mě. A že se svými kolegy z Lamborghini Academy všude rozmístili kužely, které nestojí zrovna tam, kam byste autem podle instinktů zamířili.

Víte, podle mapky si můžete ve své hlavě probírat nájezdy do zatáček a výjezdy kolikrát chcete, ale pokud jste na Sachsengingu poprvé (a nejsem si jistý, jestli vám bude první zkušenost platná při druhé návštěvě), prakticky nic vás nemůže připravit na zdejší okruh. Zatáčky s dvojitým apexem, slepé horizonty a strmá převýšení vás velice rychle naučí pokoře a budete vděčni za každou radu při hledání ideální stopy. Jinak skončíte tam, kam se podle kolejí v kačírku už pár aut odporoučelo.

Lechtám plyn malinko více. Tohle je moje druhá jízda, a ne že by mi stouplo sebevědomí, ale jak jste si asi stihli všimnout, sedlám Superleggeru. Předtím jsem vyzkoušel standardní Gallardo, takže můžu a chci trochu srovnávat. Řeknu vám, že bych nikdy nevěřil, jak veliký rozdíl může představovat 10 koní navíc a o 100 kg nižší hmotnost. Tam, kde se mi zdál „běžný“ model úžasně rychlý, Superleggera prostě ohýbá čas a na rovinkách stárneme pomaleji. Bože a ten zvuk. Kdybychom měli nejvíce vzrušení vyvolávající orgán v uchu a ne kalhotách, pouštěli bychom si tohle z CD až do poslední smrtelné křeče.

Vnitřní ucho se ovšem rozhodně nenudí. A vůbec, orgány mají dnes poplach, srovnatelný s výcvikem v centrifuze. Díky pohonu všech kol a lepivým pneumatikám Pirelli P-Zero Corsa v duchu děkuji mé prozřetelnosti, nehodit do sebe před jízdou nic jiného než džus.

Překvapuje mě, jak rozdílné je řízení. V Superleggeře je v kalupu malinko lehčí (při pomalé jízdě zase klade větší odpor), ale je v něm cítit větší dávku přesnosti, takže auto se tím snadněji vede ve zvoleném směru. Celkově však, i díky lepší odezvě na plyn, působí tento vůz tak, jako kdyby měl o 40 až 50 koní více.

Absolutorium zasluhují příplatkové keramické brzdy. Samozřejmě, že jsem jejich účinek hluboce podcenil a první dva pokusy o využití plného výkonu skončily trapným zpomalením o dobrých dvacet-třicet metrů dříve, než jsem se dostal k bodu nájezdu do oblouku. Mají hodně rychlý nástup, ale dávkování je dostatečně progresivní, abyste s nimi mohli v klidu i do zácpy.

Musím se přiznat, že pokud by se v průběhu evoluce pozapomnělo vynalézt automatickou převodovku, byl bych šťastný. Nemám moc v lásce ani automatizované převodovky (i když jedna z nich mi dnes dělá společnost), protože si myslím, že nás elektronika zbytečně obírá o potěšení ze skutečné námahy, kterou bychom chtěli při řízení vynaložit. Ale tady a v této chvíli jsem na pochybách.

Kvůli opravdu náročnému okruhu jsem nakonec rád, že stačí klikat do pádel a elektro-hydraulika s binárním mozkem udělá vše za mě. Při řazení směrem nahoru se kvůli eliminaci rázů snižuje točivý moment, proto se vyplatí velice jemně ubírat plyn, ale svoji dokonalost naplno rozehraje až před nájezdy do zatáček. Skočíte na brzdu a prostě tam jen podle sluchu nebo otáčkoměru sázíte jeden nižší kvalt za druhým, přičemž elektronika se při podřazování postará o takové meziplyny, že by se za ně nestyděl ani Walter Röhrl.

Pravděpodobně teď čekáte odpověď na otázku, jestli se vyplatí příplatek přes 800 tisíc za 7 kW (10 k), o 0,15 s lepší zrychlení na stovku (3,95 vs 3,8 s) a patřičnou redukční dietu. Ještě ráno bych vám stoprocentně řekl, že se v Lamborghini zbláznili a celou tuhle šaškárnu vymysleli jenom proto, aby mohli svým zákazníkům vytáhnout z kreditních karet další peníze. Odpoledne, když bylo po všem, jsem přemýšlel, jestli nemám skočit s kuklou vybrat nějakou hotovost do místní banky a tu objednávku jim podepsat.

Miro Mihalik
Diskuze (28)
Avatar - SpiderJ
15. 11. 2007 14:58
Re: Nad těkavými parami
Tahle slova žijí v lidech ;-) ...šíří je auta po silnicích snů.. :-) To díky nim žijí v lidech se kterými se dobře "kecá vo autech"... ;-)
Avatar - 2,7 RS
13. 11. 2007 23:23
Re: Nad těkavými parami
Pěkné... :yes: :-)
13. 11. 2007 23:15
Re: Nad těkavými parami
:-) :yes:
13. 11. 2007 23:13
Re: LAMBO
:yes:
Avatar - SpiderJ
13. 11. 2007 21:51
Nad těkavými parami
Bylo horké odpoledne... Dokonce tak horké, že i tady, na jediném odpočívadle na Passu, kdesi hluboko v klínu Dolomit se nad rozpálenou silnicí tetelil vzduch. Pestrý motýl, kterého sem zavál vítr se ani nehnul. Bylo dokonce i na něj horko. Najednou sem potichu začala doléhat sílící symfonie deseti válců. Motýla to zaujalo natolik, že vynaložil poslední síly a nahlédl přes kamennou zídku. Viděl téměř patnáct vraceček šplhajících strmým svahem až sem a na jejich začátku se krčil žlutý, nízký, ostře řezaný stín. Malé žluté nic. Stál a na volnoběh vydával zvuk, který motýl nikdy neslyšel. Najednou se rozběhl a vrhl se do zatáček se řevem, kterému okolní uvolněné kameny odolávaly jen stěží. Jedna, druhá, třetí... Nic tak rychlého motýl nikdy neviděl. Vzduch řezalo šest tisíc otáček... sedm... osm... Najednou se ta bestie zastavila až na odpočívadle u motýla. Prskala, syčela, praskala... Vystoupil z ní člověk. Měl výraz někoho, kdo v životě hodně dokázal a hodně ho to stálo. Usmíval se a při pohledu zpět jen nevěřícně zavrtěl hlavou a pohladil ostrou konturu zadního blatníku... "AU!" ...dostal výboj statické elektřiny. To mu ta bestie řekla: "Koupil sis mě, ale to neznamená, že sis mě ochočil.." Usmál se...věděl už v autosalonu, že si kupuje Lamborghini, věděl, co to znamená... Mezitím se motýlovi zalíbila žlutá a tak vletěl dovnitř a usadil se na vršku skořepinové sedačky. "Tak jedem" řekl si pro sebe ten člověk a nastartoval. Motor byl ještě teplý a tak prudce přidal. Ozvalo se jen malé plesknutí o zadní sklo, které vlastně nikdo neslyšel.. Zaniklo v řevu. ..EMOCE... To je to proč milujeme auta, proč pro nás znamenají víc než pár plechů, než souhrn a matematické vyjádření technických údajů, které pro lidi, jako jsem já slouží stejně jen k vyjádření emocí... Rád čtu čas od času články jako tenhle. Ten pro koho to jsou bláboly o moc přichází... vážně ;-)