Renault Frégate a R16 – Klasika a avantgarda

Renault se nejvíce proslavil výrobou levných malých automobilů pro nejširší vrstvy. Od začátku se však snažil uspokojit také majetnější a náročnější zákazníky. Z období mezi světovými válkami byl pravděpodobně nejznámější luxusní vůz pětimetrové délky Renault NM 40 CV se šestiválcem 7,5 l, jehož objem byl od roku 1921 zvětšen na 9,1 l. V roce 1925 dokonce tato mohutná limuzína zvítězila v Rallye Monte Carlo a v otevřeném provedení vytvořila na okruhu v Montlhéry u Paříže světový rekord ve čtyřiadvacetihodinovce průměrem přes 141 km/h. Ve stejném roce dostaly tyto vozy na příď nový kosodélníkový znak, který se postupně rozšířil na všechny Renaulty a v různých modifikacích se používá dodnes. V roce 1928 převzal roli vlajkové lodi značky typ Reinastella, první Renault s osmiválcovým motorem. Od roku 1935 dodával Renault šestiválcové typy Vivastella a Vivasport a osmiválcové Nervastella a Nervasport. Ty už měly aerodynamické karoserie oblých tvarů se zakrytými zadními koly.

Po skončení druhé světové války a obnovení výroby malých osobních vozů usoudilo vedení Renaultu v čele s Pierrem Lefaucheuxem, že nazrál čas navázat na bohatou historii velkých Renaultů a uvést na trh vůz střední třídy, který by se zároveň stal vlajkovou lodí značky. Původně se počítalo s tím, že to bude zvětšená verze úspěšného Renaultu 4CV s motorem vzadu a pohonem zadních kol. Byl dokonce postaven prototyp s typovým označením 108, ale nakonec dostalo přednost řešení s klasickým uspořádáním pohonu, tedy s motorem vpředu a pohonem zadních kol.

Fregata vyjíždí z přístavu

Prototyp čtyřdveřového sedanu Frégate slavil premiéru koncem listopadu 1950 v Paříži. Sériová výroba se ale rozběhla až koncem roku 1951 a první zákazníci si mohli Frégate koupit až počátkem následujícího roku. Samonosná ocelová karoserie s rozvorem kol 2800 mm a rozměry 4700 x 1720 x 1560 mm dostala líbivé zaoblené tvary s jednoduchou maskou chladiče, prolisem na kapotě motoru a zapuštěnými předními blatníky. Původní příď vozu se dvěma vodorovnými lištami masky chladiče byla u modelu 1952 obohacena o další dvě lišty. V následujících letech prošla maska dalšími změnami. V roce 1956 dostala tvar elipsy s chromovaným rámečkem a širokou lištou se znakem Renaultu uprostřed, později se znak přestěhoval zpátky na kapotu motoru a lišta v oválu masky zmizela.

renault  

Renault Frégate poháněl zpočátku čtyřválec s objemem 1997 cm³, který byl později převrtán na objem 2141 cm³ (vrtání a zdvih 88 mm). Slabší dvoulitrový motor se dál montoval do vozů se standardním vybavením nazvaným Affaires (později Caravelle), silnější s výkonem kolem 54 kW (73 k) do luxusnějších modelů Amiral, Grand Luxe a Grand Pavois s dvoubarevným nátěrem karoserie. Později byl výkon tohoto motoru zvýšen na 59 kW (80 k), takže rychlost 1325 kg těžkého vozu vzrostla ze 135 na 145 km/h při spotřebě kolem 9 litrů na 100 km. Renault Frégate měl moderní podvozek s nezávislým zavěšením všech kol a pérováním vinutými pružinami. Čtyřstupňová, plně synchronizovaná převodovka se ovládala pákou pod dvouramenným volantem.

Kombi, kupé a poloautomat

Během výroby procházela Frégate postupným vývojem, při kterém byly např. vylepšeny vlastnosti zadní nápravy, snížena hladina hluku uvnitř vozidla a upraveno řízení. V roce 1956 se představilo praktické kombi Frégate Domaine (luxusně vybavené kombi dostalo jméno Manoir) a o dva roky později také kupé s karoserií navrženou a vyrobenou firmou Henri Chapron. V roce 1958 obohatil Renault nabídku o verzi Transfluide s poloautomatickou třístupňovou převodovkou stejného jména vybavenou kapalinovým měničem točivého momentu. Renault Frégate Transfluide se zvenku odlišoval chromovanými nástavci na zadních blatnících se zabudovanými koncovými světly. Ve stejném roce byla vyrobena 5,3 m dlouhá reprezentační limuzína, ve které například jezdil Nikita Chruščov při návštěvě Paříže.

renault  

Renault Frégate Transfluide vytvořil nový rekord na dálkové trase v Africe od Mysu Dobré Naděje do Alžíru, kterou překonal za devět dnů. Smutně se Renault Frégate zapsal do historie značky tím, že za jeho volantem zahynul v únoru 1955 první poválečný šéf automobilky Renault, Pierre Lefaucheux. Na cestě do Štrasburku dostal jeho Frégate smyk na náledí a po několika přemetech přes střechu skončil na poli. Příčinou smrti řidiče byl kufr položený volně na zadním sedadle. Nástupcem Lefaucheuxe se stal Pierre Dreyfus, který pak vedl Renault až do konce roku 1975. Výroba Renaultu Frégate skončila v dubnu 1960 a celkem bylo za 9 let vyrobeno přes 178 tisíc sedanů a kombi. Skončila tak výroba Renaultů s klasickým uspořádáním podvozku a i pro vozy střední třídy se jedinou alternativou stal přední pohon.

Revoluční šestnáctka

Novou éru osobních automobilů s dvouprostorovou pětisedadlovou karoserií zahájil vůz střední třídy Renault 16. Už v prosinci 1964 začaly z nové továrny v Sandouville nedaleko od přístavu Le Havre vyjíždět nové modely R16 s osobitě řešenou karoserií s pátými dveřmi v šikmé zádi. Světovou premiéru slavil nový Renault 16 v lednu 1965 na Azurovém pobřeží a o dva měsíce později na Ženevském autosalonu. Setkal se s mimořádným zájmem odborné i laické veřejnosti a novináři jej ocenili prestižním titulem Evropský vůz roku 1965 – 1966. Po změně na jednoroční cyklus patří Renaultu 16 prvenství pro rok 1966 před takovými esy jako byl Rolls-Royce Silver Shadow a Oldsmobile Toronado.

renault  

Šestnáctka se stala průkopníkem nové generace rodinných automobilů s prostorným, pohodlným a variabilním uspořádáním interiéru. Sedadla měla například sklopné loketní opěry a zadní byla vyjímatelná. Karoserii Renaultu 16 navrhl Philippe Charbonneaux, známý francouzský designer, který získával zkušenosti u řady francouzských firem včetně Talbotu a Bugatti a zkoušel štěstí také v USA, kde se podílel na návrhu prvního Chevroletu Corvette. Typickým stylistickým prvkem modelu R16 byly zvýšené boční okraje střechy opatřené ozdobnými lištami, procházejícími od předního okna až k zadním koncovým světlům. Do široké hliníkové přední masky, připomínající ptačí zobák, byly zakomponovány obdélníkové světlomety. Dobrý výhled z vozu zajišťovalo málo skloněné čelní sklo a trojice velkých bočních oken na obou stranách.

Renault 16 zpočátku poháněl čtyřválec 1470 cm³ (vrtání/zdvih 76/81 mm), uložený podélně za přední poháněnou nápravou, s maximálním výkonem 40,5 kW (55 k) při 5000 min^-1. Vozy s tímto motorem se dodávaly v provedení Grand Luxe (GL) a Super. Na jaře 1968 se objevila výkonnější verze Renault 16 TS s motorem 1565 cm³ a výkonem 61 kW (83 k). Maximální rychlost se tím zvedla ze 142 na 160 km/h. Model TS dostal navíc nový přístrojový panel a řadu dalších vylepšení, např. dvourychlostní stěrače, rozmrazování zadního okna a nová zadní koncová světla (o rok později se pod nimi objevily zpětné světlomety). Na Ženevském autosalonu v březnu 1969 se představil Renault 16 TA s elektronicky ovládanou samočinnou převodovkou (od roku 1971 si ji bylo možné objednat u všech modelů) a od roku 1970 dostaly všechny verze bezpečnostní pásy na předních sedadlech.

Na vrcholu

Pařížský autosalon se v říjnu 1973 stal svědkem premiéry nejvýkonnější verze šestnáctky, modelu TX. Jeho čtyřválec s objemem 1647 cm³ měl nejvyšší výkon 68,4 kW (93 k) při 6000 min^-1. Kromě výkonného motoru, který vozu zajišťoval maximální rychlost přes 170 km/h, byl model 16 TX vybaven pětistupňovou převodovkou, elektricky ovládanými okny v předních dveřích a centrálním zamykáním, což tehdy rozhodně nepatřilo ke standardní výbavě rodinného vozu. Zvenku se Renault 16 TX lišil od ostatních verzí čtveřicí světlometů a velkými směrovkami pod nimi. Dalšími odlišnostmi TX byla kola Gordini, malý spoiler na střeše a stěrač zadního okna. Na přání se také dodávala klimatizace.

renault  

Renault 16 se vyráběl do roku 1980, kdy už naplno běžela výroba stejně koncipovaných Renaultů 20 a 30. Celkem bylo vyrobeno 1 845 959 šestnáctek všech verzí. V době, kdy končila výroba Renaultu 16 měla už většina evropských výrobců ve svém programu alespoň jeden hatchback, Renault jich ale prodával rovnou šest v různých velikostech. Renaulty střední třídy pak pokračovaly v tradici svých předchůdců modely R25 (1983), R21 (1986), Safrane (1992) a Laguny v ní pokračují dodnes už třetí generací.