Rozhovor s Pavlem Horváthem: Řidiči TIR jsou moji nepřátelé
Za odpovědí jsme se v jeden všední den vydali do Plzně. Ne na hřiště Viktorie, ale do areálu firmy Porsche Plzeň, dlouholetého sponzora západočeského celku. Právě odtud Pavla Horvátha v posledních pěti letech zásobují vozy Audi. Trochu nám střečkovala navigace a měli jsme minizpoždění. Pro Pavla Horvátha mohlo být osudové, neboť se při čekání v showroomu zahleděl do očí, pardon, reflektorů Audi SQ5. „Ještě minutu a koupil jsem ho. Je parádní,“ tvrdil s pusou od ucha k uchu.
Je krásné, že se dokážete nadchnout pro auto. Je to pro vás typické?
Auta mám rád. Nejsem fanatik, ale pěkný vůz se mnou vždycky zatočí.
Kdy jste poprvé řídil?
No, do osmnácti jsem nečekal, ale od deseti jsem také nejezdil. Spíš tak kolem sedmnácti jsem si občas potají půjčil od rodičů stopětku a učil se rozjíždět a řadit. Myslím, že o tom věděli.
Autoškolu jste zvládl napoprvé?
Pochopitelně. Chodil jsem do ní v Praze s bývalým spoluhráčem Michalem Špitem, který stále ještě chytá za Jablonec.
Jaké bylo vaše první auto?
Dobře jsem investoval. Koupil jsem si Volkswagen Jetta. Špitův táta mi radil, abych si dal pozor, že je hrozně rychlý a silný. Pamatuji si, že vůz byl
bílý a já si na něj nechal dát hodně velký drapáky na zimu. Všude jsem pak vyjel. Pro Jablonec ideál. Tam se na stadion vyjíždí do kopce a já neměl celou zimu žádný problém.
Vzpomenete si vůbec, kolik jste měl automobilů?
Vlastních možná ano, ale taky jsem hodně jezdil auty od klubů, a to už dohromady nedám. Jen tady v Plzni jsem za pět let vystřídal nejméně deset vozů. A všechno to byly audiny. Teď jezdím v A3. Sice vím, že se říká hanlivá říkanka „čtyři kroužky pro teploušky“, ale já si nemohu pomoct. Mně se strašně líbí.
Čím nejvíc?
Jako první opravdu dražší auto jsem si koupil čtyřkolku A6 dva a půl litru turbodiesel. Byla krásně kulatá, oblá, prostě nadčasová. To jsem hrál v Teplicích. Tam jsem dostal klubovou oktávku, ale ta mě moc nenadchla. Byla jen v základní výbavě a s motorem 1.6. Takže to víc žralo, než jelo. A protože jsem dojížděl z Prahy, rozhodl jsem se právě pro A6. Nechal jsem si ho, i když jsem hrál v Japonsku. Vždycky když jsem se odtamtud vracel domů, vysloveně jsem se těšil, až si do něj v garáži sednu. Pořád vonělo novotou.
Dáte dohromady ta auta?
Jetta, Golf 1.9 TDI, pak BMW kupé 328, Mitsubishi Pajero. Teď všem mladým spoluhráčům radím, jak mají investovat do bytu a do něčeho, o co nepřijdou, a já sám dělal úplný opak. Klasika. Od dvaceti zhruba do čtyřiadvaceti jsem nutně potřeboval dvě auta. Jedno když prší, druhé do sucha. Pajero bylo taky výborný. Skvěle jezdilo, bylo z něj fantasticky vidět. V Portugalsku jsem měl vozy jen od klubu. V Teplicích jsem si pořídil to audi. Pak přišel allroad, to už se nám narodila malá, takže s ním jezdila manželka. Pak jsem tam měl Mercedes třídy E, třístovku diesel.
A čím jste jezdil ve zmíněném Japonsku?
Dali mi BMW 318, volant pochopitelně vpravo. Tam jsem byl nejdřív hrozně uražený. Ve smlouvě jsem měl auto, a oni mi nejdřív dali - ani nevím,
co to bylo. Snad nějaká stařičká omlácená honda. Tak jsem si říkal, to si tě tedy váží… Ale hned v druhé zatáčce jsem pochopil, protože jsem sestřelil u cesty umělohmotného reklamního panáčka, který ukazoval směr. Až asi po čtrnácti dnech, kdy jsem si zvykl na jízdu vlevo, jsem dostal nový bavorák.
A dál?
Po Japonsku jsem šel do Sparty. Už v Portugalsku jsme si s nastávající manželkou vybírali v katalozích bydlení. Že si jednou postavíme dům našich snů. Když jsem byl v Japonsku, dům v Praze už dokončovali. Tak jsem k němu na internetu hledal auto. Hodně se mi líbil Mercedes v úpravě Brabus, proto jsem si nechal udělat ML 420 v Brabusu. K domu pasoval. A pak jsem šel sem do Plzně a tady jsou už jen audiny. I manželka jezdí v Audi Q7. Už má druhé.
Jaký je poslední přírůstek do vaší flotily?
Starší kabriolet Audi S4. Vždycky jsem chtěl auto bez střechy, tak jsem si před dvěma roky udělal radost.
Jak často jezdíte s větrem ve vlasech?
Dost často. Hlavně ve městě. Dokonce je mi příjemnější jet bez střechy, když je nějakých dvacet stupňů, a ne vedro. Klidně v mikině a čepici.
Jakou porci najezdíte ročně?
Čtyřicet až padesát tisíc kilometrů.
Kolik jste jel v životě nejrychleji?
Jednou 240, prostě až do omezovače. To jsem měl Audi A8. Vidíte, na to jsem zapomněl. Zkusil jsem to, ale nic to se mnou neudělalo a neměl jsem chuť ani důvod to ještě někdy opakovat. Nejsem závodník, mám rád klidnou jízdu.
Považujete se za dobrého řidiče?
Asi ano. Hodně u toho přemýšlím, snažím se předvídat, co se může stát, protože moji úhlavní nepřátelé – tiráci – jsou schopni naprosto všeho.
Boural jste někdy?
Musím to zaťukat, ale za celou dobu jsem jen jednou ťuknul služební golf ze Slavie. Úplně minidrcanec. V kopci byly dva pruhy, dělal jsem něco na rádiu, viděl jsem periferně, že se vedlejší pruh hýbe, tak jsem se rozjel taky. Ale náš pás stál. Takže jediné rány, co na autech mám, jsou od jiných lidí z parkoviště. To asi uhlídat nejde. Finta některých mých spoluhráčů – dám to přes dvě – se nedá uplatnit všude.
V Plzni jste teď specialistou na vymýšlení fíglů při standardkách. Napadá vás, jak se elegantně vyhnout zácpám?
Těžko. Pomůže jen respekt k druhým a zipování. Lidi si z toho dělají srandu, ale když se to respektuje, všichni jedou rychleji.
Pomáhá vám někdy za volantem skutečnost, že jste známý fotbalista?
Dřív jo, ale minimálně. Dneska už je to s nějakými výhodami na ksicht horší. Před lety se nějaká rychlost ještě dala uhrát. Teď už to raději ani nezkouším. Všechno je vyfocené a moc se s tím dělat nedá.
Vaše vysněné auto?
Až si budu kupovat nějaké nové, určitě si pořídím odvětrávané sedačky. Nenávidím vedro, a to je skvělá věc na ochlazení. Určitě budu chtít čtyřkolku. A dobrá muzika, to musí být. Abych si mohl za jízdy pořádně zazpívat.
Co pějete?
Hlavně český písničky. Zrovna teď jsem s dětmi objevil novinku. Zpívali jsme Žala Anča trávu, moc se nám to líbilo.
Pavel Horváth
- Narozen: 22. dubna 1975 v Praze
- Rodinný stav: podruhé ženatý, manželka Jana, dcera Adriana, syn Patrik
- Povolání: fotbalista
- Profesionální kariéra: 1993-1994 Sparta Praha, 1994-1996 Jablonec, 1996-2000 Slavia Praha, 2000-2001 Sporting Lisabon, 2001 Galatasaray Istanbul, 2002-2004 Teplice, 2004-2006 Vissel Kóbe (Jap.), 2006-2008 Sparta, 2008-? Viktoria Plzeň.
- Největší úspěchy: 4x mistr ČR (2x se Spartou a 2x s Plzní), 6x vítěz Českého poháru (2x Slavia, 2x Sparta, 1x Teplice, 1x Plzeň), 1x vítěz českého Superpoháru (Plzeň), vítěz portugalské ligy a Portugalského poháru. 19 zápasů v reprezentačním týmu. 4x Osobnost ligy v české anketě Fotbalista roku.
- Zajímavost: je členem zastupitelstva pražské městské části Dubeč.
Autor: Zbyšek Pechr, Svět motorů