Možná znáte přísloví, že „řidič ten tvrdý chleba má“. Zřejmě se zrodilo někdy v dřevních dobách automobilismu. Že na něm něco bude, o tom jsme se přesvědčili za volanty či na místě spolujezdce historických vozů značky Škoda.
Úplně mě to vtáhlo. Historických aut je poměrně málo, moc nejezdí a proto je docela unikum dostat se k projížďce. Podobné zážitky může nabídnout řízení starého traktoru, lidé si je tak necení jako auta a leckde ještě slouží k občasné práci, navíc se nemá co pokazit a těch pár plechů vyrobí každý klempíř.
Hlavně má mít dva karburátory, lidová tvořivost v oblasti napojení chladiče na termostatovou hadici je otřesné a to pokousané čalounění dveří řidiče také není moc pěkné.
V roku 1952 ma otec Tudorom doviezol z porodnice.
Auto mu poskytol zamestnávatel.
Pozdejšie, ako malého školáka ma vzal na služobnú cestu.
Spomínam na pohodlné zadné sedadlá a útulnú tmavú kabínu....
ten cerveny trojdverak je jedinecny.... padla mi sanka.... mne sa tieto stare vozy pacia viac ako tie niektore dnesne nove plastovo-displejove podivne auta uz bez charizmy bez duse...... krasne su tieto stare vozy vsetky .... dokonalost ... :yes: