Diskuse: Ojetý Oltcit: Jak dnes jezdí rumunský Citroën? A co má společného se Subaru?

Měl jsem tu čest jej vlastnit a byla s tím velká sranda, spotřeba 11l, stejně jako M2 >:-[]

Tých zaujímavých áut, na ktorých jazdili naši otcovia a aj niektorí z nás, by bolo viac. Dnes sa na ne ľudia pozerajú cez prsty, ale vo svojej dobe to boli tí šťastnejší, ktorí ich vlastnili. Ja som sa napríklad učil jazdiť na Moskviči 412, v autoškole to bola Škoda 105 GL. Strýko mal R8 a neskôr Daciu 1300, druhý 1000 MB a ďalší žiguláka. Ak nebolo nič iné, aj trabant padol vhod, napriek posmeškom to vtedy bolo asi najspoľahlivejšie auto.
Spolužiakov otec mal Wartburga, ktorý tiež jazdil nadmieru spoľahlivo, navyše to bolo priestorovo snáď najlepšie navrhnuté auto spomedzi všetkých.

suhlas... tych zaujimavych aut bolo kedysi tiez dost ... teta este pred ladou 1600 mala ford cortinu aj simcu .. tiez zaujimave ale dnes uz kusok "zapomenute" vozy ;-)

oltcit mal zase dedov brat .. taky bledozlty... vzdy ma na nom fascinoval ten jednoramenny volant ;-) .. to som vtedy este ako maly chlapec nechapal ze preco ma len jedno rameno... takisto trojsrubove kola su dnes uz nestandardne... naposledy ich mal tusim este nejaky ten smart

wartburg mala moja triedna ucitelka na ZS ktora byvala hned branu vedla nas ... my sme mali vtedy skodu 105L s ktorou som ja neskor zacinal ako s vobec prvym autom ... to boli casy boze moj... a parkovisko pred blokom v podstate prazdne ... miesta na parkovanie vsade spusta.... to sa s dneskom uz ani neda zrovnavat ako sa to vsetko uz pomenilo ... nieco neskutocne

O tom nepochybujem. Dedo rád spomína na služobný Moskvič kombi, asi 426. Pár mesiacov po pridelení s ním bol u známeho po jablká. Auto nechal na ulici pred domom v takom prudšom kopci a keď sa vracal s jablkami k autu, už ho tam nenašiel. Moskvič sa elegantne rozbehol dolu kopcom a zastavil ho drôtený plot, pekne medzi stĺpom a múrikom, takže našťastie bez škody. Inak boli u nás v rodine iba škodovky. Teta mala žltý Fiat 127, druhá poľského Malucha, ujo Fiat 500 a jedni rodinní známi mali takmer do revolúcie Renault 4CV. Červeného Oltcita mala v škôlke kuchárka a riaditeľka mala luxusnú bielu R25-ku, ale to už bolo po revolúcii.

Souhlasím
Zajímavý článek, víc takových

Oltict bylo moje druhe auto - po Broukovi - takze muzu doplnit nejake postrehy.

- Koupil jsme si ho zejmena pro to, ze NEBYL na poradnik, Favorit ano.

- Bylo obratne a pohodlne, velmi zive, idealni pro dva lidi.

- Skvele predni sedacky a na tu dobu obrovske vstupni dvere.

- Po sklopeni zadnich sedacek spousta prostoru pro zavazadla, idealni nakladani.

- Moznost startovat kilkou - v zime pri slabe baterii jsem skutecne pouzival.

- Predni sterac s jednim ramenem mne trochu prekvapil, ale fungoval bez problemu a spolehlive.

- Spotreba 8 - 9 litru.

- Nejvetsi problem - permanentne podchlazeny motor. To se vyresilo samo kdyz jsem po drobne kolizi prisel o jednu lopatku vetraku a nahradni dily nebyly, tak jsem kvuli vyvazenosti odlomil dalsi dve a se 6 lopatkami uz byl motor teplejsi a spotreba se snizila.

- Zasadne jsem pouzival olej Castrol (ano, za sociku se dal normalne koupit na pumpe) a olej si menil sam, stejne tak jsem si delal predstih, vacky a karburator - zkusenosti z Brouka.

- Problem byl s prednimi svetlomety - protoze nejaky Rumun nenastavil spravne gumove dorazy predni kapoty, hned pri prvnim zabouchnuti se utrhly horni zavesy svetel. Samozdrejme, ze se nahradni nedaly sehnat, lepit to take neslo, tak jsem to nejak sflikoval, ale byly s tim problemy porad.

- Sytic - "uzasna" vec, clovek na to musel mit grif.

- Dalsi problem jsem mel se zadnim filtrem paliva, Nadrz benzimu mi jednou vytekla na ulici. Duvodem bylo to, ze filtr paliva pod nadrzi byl z umelohmotneho vylisku a ten mel otrepy, ktere nejaky Rumun nezacistil. Ty vytlacily do hadicky zarezy a benzin odtekl. Zkousel jsme kde co - byl socialismus a sehnat benzinovou hadicku potrebneho prumeru zkratka neslo, opravit taky ne, tak jsme filtr vyhodlil dal tam kus medene trubicky.

- Rozvodne remeny jsem menil za original francouzske.

- Jo jeste mne proreznul vyfuk - resil jsem opravou azbestem + tmelem a pak vymenou za nerez z domaci vyroby. To byla asi take dan za studeny motor - ve vyfuku kondenzovala voda.

Tak asi tak, to jeste byla auta mechanicka a zabavna, takove DoDo, dnes je to spis o tom byt kdykoliv a kdekoliv on-line, to mne moc nebavi.

Je to pravda. Mal som Oltcita a pokiaľ jazdil, tak to bolo super. SPotreba bola okolo 8, čo v tom čase nebolo veľa. Toľko pohodlia však neposkytlo žiadne vtedajšie auto na soc. trhu. Oltcit len tak plával nad hrbolmi. Naozaj, mazanie bol problém. Tiež som to podcenil a vacky sa zadreli oi 40 tisic. Pri dnesnej kvalite olejov by oltcity boli úplne spoľahlivé vozidlá.

Olcit šel mimo mě (naštěstí), ale Aleko znám jak svý boty. Moskvic 2141 jsem měl 21 let, zaplaceno půl roku před revolucí, doma pak od března 1990. Mé první auto. Technickou knížku k němu mám dodnes. Chtěl jsem si jej nechat na youngtimer, ale zahubila jej koroze. Na výběr tehdy byla Š125 (abnormálně zastaralá), Favorit (nepohodlný, vše jak z papíru a malý, Forman ještě nebyl) a klasická hranatá Lada 1500. Výběr tedy padl na Aleko. Auto, také leninovy saně bylo velice pohodlné a relativně bytelné. Nikdy jsem nechápal proč se nadává na komunikace a každý železniční přejezd nebo panelový spoj byl jak v peřince. Nadávat jsem začal až o dvě desetiletí později se západními vozy. Mělo zvláštní dar přenést se přes většinu hrbolů nějak samozřejmě. Bylo směrově velice stabilní, Favorit byl proti němu nezvladatelná uskákaná koza. Motor byl před přední nápravou, takže na hladkém nikdy nezatočilo, zvládat smyk bylo ok. Topení bylo krásně výkonné, v -20C jsem jezdil jen v triku. Motor 1.5 s 53kw byl seřízen pro Evropu na spotřebu, letitý průměr kolem 7,5L BA96. Pod 2500 nejel, nad 3500 byl hlučný, 3300 byl zřetelný vrchol krouťáku, ideální cestovní otáčky 2700. Moc však nejel a byl nepružný, hierarchie byla vždycky Avia, Š125 a mi musely dobře vyjít převody, abych byl za nima, pak všichni ostatní. Auto startovalo na poprvé i po roční odstávce bez vyndání baterky.

Motorechna ty vozy moc neznala, takže jak je rusové posílali s povolenými řemeny aby se nenamáhaly kvůli předpokládané odstávce (půl roku, rok), tak stejně šli do prodeje. První delší cesta proto zkončila uvíznutím s nepojízdným autem protože nedobíjel. Motorechna alespoň dodělala zrcátko na straně spolujezdce a zadní zástěrky, to na ruském trhu nebylo. Jednička byla dost dlouhá, proto mi dělaly problém soudobé vozy, kde většina manipulačních jízd po areálech nebo zalamovacích zatáčkách byla na dvojku, což bylo pro mě po přesednutí z Aleka nezvyklé. Pětka byla také delší, takový rychloběh pro vítr v zádech. Převodovka byla evidentně připravená pro Jamz 1.7 a 2.0 který se opozdil, resp přišel až v závěru. Zajímavostí byl třeba 4 hran pro vypoštění oleje místo klasického šroubu, který tímpádem nikde neměli a já si jej nechal vystrouhat.

Rezly hodně přední blatníky za kolem, v kapsách se tam držela voda a bláto, prahy, a pod koberečky celá podlaha. Vůz byl pečlivě čalouněn (strop, kufr, středový tunel ...) žádné jebky jak dnešní citigo/fabia3. Ale ještě rok smrděl v interiéru novotou, takovým tím technickým smrádkem. Kufr byl spíše plytší, ale půdorysně dost velký s velmi dobrobrým přístupem zakryt otevíratelným platem. Takže pobral vše, ale větší věci typu lednička se vozili s otevřeným kufrem. Bohužel z víka kufru trčel zevnitř zámek s ostrými rohy o který jsem si několikrát poranil do krve čelo. Lámaly se plastové páčky topení a kličky na okna. Rezerva byla pod kufrm zespodu a dost rezla, natíral jsem disk asi 3x. Výhodou byly dobře přístupná tažná oka vpředu u spolujezdce a vzadu uprostřed nárazníku. Ne jak dnes vyloupnout záslepku a pak se trápit s rezavým závitem co se mnohdy stejně vyškubne. Zrezl regulátor zadních brzd, tak jsem posledních 6 let jezdil jen s předkem, ručka mi nefungovala nikdy na žádném autě, od těch dob se nic nemění. Zajímavé byly ruské univerzální gumy 165/80 r14 které byť na první pohled neměli kdovijaký vzorek (takové podélné vlnovky) tak vydržely asi 60tis km, v zimě zasněžené jeseníky, v létě jadran a měli přilnavost až kosmickou. Bohužel jim praskaly kordy, byly šišaté a musely se co 1-2 týdny pravidelně dofukovat. Pozdější Barumy OR34 klouzaly při prudším brzdění i na suchém asfaltě a životnost měly asi čtvrtinovou.

Auto jsem miloval, bylo pohodlné a bytelné, neohrabané a nezáludné. Ale západní produkce Tipo/R19/Sierra byla jinde, jak jízdními vlastnostmi, tak spolehlivostí. Tu upadlý drát, tu netěsnící podtlak, tu rozštelovaný karbec, tu vypadlé mřížky ventilačky, tu neukazovala ručička palivoměru, tu to a ono. Spojka vydržela asi 120tkm, měnily se kulové čepy a výfuk, v kolika to už si nevzpomenu.

Super. Vďaka za podelenie sa so skúsenosťami. :yes:

Jak říkáš, rychlost větráku se ovládala tím čudlíkem nad palubkou vpravo, už si ale nevzpomínám, jestli tam bylo více rychlostí nebo jen pomalu/rychle. Auto vlastnila rodina mé přítelkyně, takže jsem s tím svezl asi jen 2x.
Čtvercové budíky byly zdaleka ten nejmenší problém, už jen startování auta bylo spojeno s nerovným bojem se sytičem, kdy bylo třeba poměrně přesně odhadnout dávkování, jinak motor potupně chcípl, nejčastěji uprostřed křižovatky.
Když už to jelo, tak to nebylo špatné, podvozek by velmi měkký a jízdní vlastnosti byly tedy trochu specifické, Směrovky se ovládaly kolébkovým přepínačem bez automatického vypínání, takže jsem blikal pořád.
Auto značně trpělo na vačky, použití velmi kvalitního oleje (v té době) bylo naprostou nutností.

Rozumim - ale sranda a zabava to byla, takove - DOma DOdelej.

A co bys jako chtěl obdivovat, soudruhu, Východ? Tam začíná civilizace až za Vladivostokem! >:D

Áno v Rumunsku to bola moderna. Dokonca ju ani nezvládali.
Ten autobus na letisko bol testovaný, nie kúpený. S plkami o odkladisku šrotu zo západu choď na ruskú ambasádu. Tam ti poradia ruské kvalitné výrobky >:D

A s Mirafiori taky estebáci.

S Mirafiori jsi ale o generaci dříve, v polovině 70. let, to bylo tehdy vozidlo prominentních umělců, sportovců a vůbec smetánky. Oltcit si opravdu kupovali lidé, kteří nechtěli zapadnout do škodovácké šedi a nesehnali žigula. Ale jestli to byla nějaké velká výhra, to se tedy říct nedá.
Jinak bych do výběru mohl přidat Dacii 1300. Pokud byla složena z francouzských dílů, bylo to na svou dobu bojeschopné auto. Základem bylo samozřejmě odlepit všechny znaky Dacie a nahradit je renaulťáckými z R12.

Kamarátova teta nedávno predávala tmavozelenú R12 zo 71. Bol to prekvapivo originál Renault, nie Dacia, ale aj napriek celoživotnému garážovaniu to nakoniec predali za smiešny peniaz.
[odkaz]

A čo si ho nevzal?

Nebola to láska na prvý pohľad. Keď potom prišiel na obhliadku jeden z Renault klubu a vymenoval čo všetko treba dať do poriadku, tak ma taká myšlienka úplne prešla.

Na rendlíku se vždy musí vyměnit všechno. Včetně řidiče. :-!

No tak u veterána s tým musíš počítať vždy, je to dlhodobá záležitosť, opraviť všetko naraz za pár eur a o týždeň jazdiť, to sa nenosí...
Ale pre toho, kto má srdce na správnom mieste a nejaké tie euráče na investíciu, je to dobrá voľba. Okrem potešenia to môžu byť aj fajn uložené peniaze, tieto autá vekom získavajú na cene, hlavne pokiaľ sa o ne staráš a máš to v čo najpôvodnejšom stave.
kamarát pred dlhšou dobou zháňal "chrobáka", po roku hľadania to nechal, ceny okolo 2-2,5 tis. za slušný voz sa mu zdali vysoké. Dnes si búcha čelo, čo blbol a niečo nekúpil vtedy...

Ještě jsi zapomněl dodat, že prvním předpokladem, aby člověk něco takového mohl udělat, je vlastnictví suché a dobře větrané garáže! :-!

Netvrdím, že si raz nejaký veterán nekúpim, ale zatiaľ nad tým fakt neuvažujem. Možno na staré kolená, ale teraz mi stačí sa starať o môjho poloveterána. >:D

Dlho som poškuľoval po R8a trošku aj po Floride, ale peniažky zase museli ísť na iné veci, takže zatiaľ sa to odkladá ad acta. Nechcel by som priamo veterána, ale skôr nejaký youngtimer, aby som sa v nedeľu mohol ísť povoziť....

Pár let jsem v socialismu ještě zažil a určitě máš pravdu s Daewoo, to bylo normálně nedostupné. Oltcit mi připadal spíše něco jako auta z DDR, tedy jiné ale nic extra. V době 105 a 120 si myslím, že alespoň u nás ve vesnici nikdo Oltcita nechtěl a smetánka (třeba místní policajt) jezdila v Garde ....

Mýlíš se, Daewoo Racer se prodávalo za československé koruny, konkrétně za cca 190 000 Kčs! :-!

Racer sa predával len v mototechne. 180 tis.

Ty aby jsi nedorazil s politickou poznámkou. Co víc ukazuje na bídu ve tvé hlavě.

to není o politice, to sou fakta.

kazdej kdo videl ty 2 auta projet třeba tejden po sobe, tak pro nej ta bida tohodle vychodniho klenotu byla do oci bijici....

Nahodou ma tentokrat trefnu poznamku. Preco sa socialisticke auta porovnavaju len s autami ostbloku? Potom moze mat niekto dojem ze to bolo celkom fajn vozenie a bude tu hlasat bludy ake to boli zlate casy vtedy. Pritom staci porovnat na tie pomery voz povazovany za nieco viac ako priemer s uplnym lowcostom zapadu a ukaze sa aku mala doba sudruhov kvalitu. Pricom to zdaleka neplatilo len v oblasti aut, ale prakticky vo vsetkych oblastiach spotrebneho tovaru/sluzieb. Olcit bol jednoducho tragedia a nechapem tych panov co mu robili fanklub, to dava zmysel maximalne tak z recesie.

Nesouvisí to s Oltcitem, ale jedna moje starší kolegyně z Islandu velmi chválila Š 120. Prý to bylo za velmi dobré peníze úplně skvělé auto.

Ty si z toho socializmu aj niečo zažil, alebo ho poznáš iba z rozprávania?

mnohy sem zazil a jako mladej sem to zas tak spatne nevnimal, protože jsme moc porovnani nemeli
a mnohy mam z vypraveni a cetby. třeba bolsevicky koncentraky, ty sem nezazil, ale primo se me dotykaji...

Tak to máš smolu. Ja som žil obklopený skôr ľuďmi, ktorí v KSČ neboli, ale zato mali dosť rozumu na to, aby držali hubu a krok, pretože by zo svojich robotníckych pozícií aj tak nič nezmohli a uškodili len sami sebe - proste taká bola doba. Ale potom sa netreba diviť, že veľmi veľa ľudí napriek negatívam na vtedajší život s nostalgiou spomínajú, pretože nie všetko, čo nám nová doba priniesla, je dobré, resp. priniesla aj veľa negatív, ktoré tým socialistickým často zdatne konkurujú.

Uno bylo auto pro ťapiny :yes:

toto mu podla mna az tak nevyslo..... ale s tym skautom je to uz ovela lepsie tam som sa fakt nasmial ;-) :yes:

znamej mel dacii smontovanou z origo dilu renault. jezdil s ni cca 20 let, 200tis km najeto, samozrejme vyvarovana kastle, ale motoricky, a veskera mechanika OK.

ja nekdy v 1991 jako první auto koupil 3 roky starou tu samou dacii, samzrejme origo rumun, cca 50tis km najeto, kastle rezava, porad něco odcházelo, pamatuju poloosy a predni ložiska sem za ty 3 roky menil několikrát a to sem najel jen nejakejch 10tis rocne.
jinak proti skodofce to bylo zihadlo, sviznejsi i nez klasickej zigul, ale provedenim byl zigul minimalne o tridu lepsi

Mohu potvrdit. Měl jsem jako nového jednoho z prvních a nedám na něj dopustit. Na to, že to auto bylo z roku 1981 bylo značně pokrokové. Kam se na něj hrabala v té době např. stodvacítka, kterou u mne vystřídal. Ticho, komfort i ergonomie. Ač to tak možná nevypadá, pro ovládání na těch kuželech se ani nemusela dát ruka z volantu. Vše na dosah prstů. Motor měl spíše sportovní charakteristiku, to auto bylo hodně svižné.
Co se týče spotřeby, vše bylo otázkou seřízení. Ten motor byl stavěn na 98 octanový benzín, ale ten tady nebyl. Super měl mít 95, ale většinou s bídou tak 92. Spousta mechaniků to zazdila tím, že se snažili karbec ochudit. Naopak, bylo třeba první komoru obohatit. Stačilo prohodit vzdušníky komor, předstih nastavit na nižší ost. číslo a hned jel jinak. Specialitkou karburátoru je seřiditelný bypas, většinou to měla auta dané pevnou tryskou. I zde byl při špatném seřízení důvod k vyšší spotřebě. Běžně jsem jezdil do 7l. V článku je chyba, že elektroventil zavíral volnoběh při deceleraci. Ne, pouze při vypnutí motoru, stejně jako např. u stodvacítky. Ale nebyl problém to zařízení vyrobit, zapojit do podtlaku a pár deci to taky ušetřilo.

ja si uz fakt ani nepamatam kedy a kde som oltcit naposledy este videl ... naposledy mozno pred rokom ... vek nepusti a tieto vozy su dnes v rukach uz len nejakych fandov a veteranistov ktori ich este udrziavaju pri zivote ... ani klasicku 105ku 120tku skodu uz dnes je dost problem stretnut mimo nejakych "veteranistov" a kolko desiatok tisic ich pritom bolo este nedavno na nasich cestach ... vek proste nepusti... starych aut je tym padom z roka na rok menej a menej... alebo taka volga ktora nam kedysi bezne parkovala na ulici ... tu dnes uz tiez nikde nestretnes....

Ale tak jak co, některý dříve hojný modely jsou dnes velkou vzácností, jako třeba ten oltcit nebo Hyundai pony či jak se se jmenoval předchůdce akcenta (a vůbec starý korejci). Taky dacie, moskviče... Na druhou stranu třeba žigula nebo trabanta lze vídat dost často, zejména na vesnicích a v chudých sudetských městech.

Já koupil Oldu po GO v perfektním stavu, od švárova tatíka v r.95 za 25000,-
Neměl jsem s ním žádný problém, akorát mi do něj po 3/4 roce nacouvala Avie. Na štědrý den jsem jej poškozený prodal za 10000,- a od pojišťovny dostal 17000,-
Takže pro mě super kauf :-)

Ale až na spotřebu se mi s ním jezdilo hezky, na specifické jízdní vlastnosti se dalo zvyknout a odpich to mělo velice slušný.
Jel rozhodně líp, než Favorit, na semaforech jsem býval nejrychlejší >:D

Tak to já jsem to měl trochu obráceně. V zimě 94/95 jsem do něj 20 vrazil a na jaře po koupi nové Feldy ho za 19 prodal. >:D

To by som strašne rád vedel, aká sonda vytiahla na svetlo teba...

Ani jsem to nedokoukal. To je debilita.

Přečti si můj příspěvek. Třeba to i pochopíš.