O době, kdy se odvážní mužové vydávali na cesty novým rachotícím, prskajícím a čmoudícím samohybným kočárem bez koní. V hlavě mi k tomu z dálky zní Pochod Maršála Radeckého a téměř ten čmoud a rachot cítím a slyším.

A hluboce, HLUBOCE A UPŘÍMNĚ smekám před tehdejšími pány průmyslníky (kteří je stavěli) a pány chaffeury, kteří se na těchto strojích vydávali na velké až objevitelské cesty, kam ještě nikdo nikdy před nimi...

Jen tak mezi námi - 99,9999% lidí, kteří by dnes (i když máme medicínu nepoměrně dokonalejší, nežli tehdy) měli na tomto velebném samohybu měli vydat z Ještědu střemhlav dolů (autora tohoto komentáře z toho nevyjímaje 😁 ) a spoléhat přitom jen na brzdný oučinek dřevěných špalíků, by mělo v krku sucho a ve spodním prádle podezřele mokro 😁 😁 😁 😁 😁