Známá celebrita si po 30 letech vyzkoušela nové auto. Chvíli po odevzdání svého starého miláčka dáma poznala nedostatky moderní produkce, které se úspěšně vyhýbala až do nátlaků fanoušků.
I do stran se ten výhled dost zhoršil. Požadavky na bezpečnost posádky jsou nekompromisní. Asloupek musí být větší kvůli požadavku na pevnost a ještě by se tam měl vejít airbag. To si člověk ani moc neuvědomuje, dokud nesedne do starého auta. Ten výhled ze starého auta je často z dnešního pohledu něco neskutečného, ale raději nemyslet, jak by dopadla vážnější nehoda.
Přirovnal bych to k (nucenému) stěhování starších manželů ze staré chaloupky do nového paneláku za komančů. Jasně, v paneláku sucho, čisto, teplá voda, novota. Ale přesto tomu něco chybí. Viz třeba Otík ve slavném kultovním filmu Jiřího Menzela. Taky jsem viděl kdysi nějaký asi právě japonský film o stařence, která se měla brzy stát nejstarší Japonkou nebo dožít 100 nebo tak něco. Jakmile se to rozkřiklo, udělali z ní celebritu, nakvartýrovali s k ní novináři, nakoupili jí všechno nové, nábytek, televizi... Do 14 dnů byla mrtvá.
A ano, výhled z většiny současných moderních aut je o hovně. Hlavně dozadu.