Zpráva o včerejším úmrtí dobrodruha, spisovatele, fotografa a dokumentaristy Miroslava Zikmunda zarmoutila mnohé z nás. Připomeňme si proto jedinečný odkaz, který za sebou zanechal.
....ten vstup do KSC v Japonsku....bola cista vypocitavost....alebo to v cca 43 rokoch boli este taky naivni....po tych vrazdach v 50tich rokoch v CSSR????.....ok prva vyprava ok.....ale ta druha na nakladakoch cista demonstracia sily KSC!
O životech obou pánů bylo napsáno několik životopisných knih, vzniklo několik dokumentárních filmů. Na všechny tyhle tvoje rádoby odhalující otázky jsou v nich odpovědi. Přečti, resp. podívej se, možná se tu pak přestaneš ztrapňovat.
no prave....nedostal som odpoved....okrem "nekritickeho obdivu".....ano kazdy narod si hlada hrdinu.....p.s.moji rodicia sa dostali do Rakuska ked mali 50...zili v BA... 2km od hranic.....
A jak to souvisí s tím, že se tu kategoricky vyjadřuješ k někomu, o kom zjevně nic nevíš, resp. máš evidentně jen velmi povrchni informace. No, nijak, spíš to souvisí s tvým ignoranstvím, protože ty informace jsou naprosto bez problému k dosažení, odkazuju tě jak na knihy, tak na doku filmy. Dej si třeba “Století M. Zikmunda”, pro začátek.
Neviem prečo, ale mne príde trochu morbídne pripomínať si niečie úmrtie. Narodenie, nejaký medzník v živote, úspechy, to to určite áno, ale úmrtie, s tým sa nejak neviem stotožniť.
se k p. Zikmundovi před pár lety na chvíli dostat, nechal jsem si podepsat svou kolekci jejich knížek "Afrika..." vydání z padesátých let, kterou doma chovám v knihovně na čestném místě. Velmi noblesní pán a na to, že mu bylo hrubě přes devadesát, byl v perfektní mentální kondici.
Žil dlouhý a naplněný život, čest jeho památce. :yes: