Veterán
Mel jsem ji v roce 92, stejnou jako v clanku (1600 TC ), akorat bilou, jako novou, dovezenou z Rakouska ( 40 tis silinku ), ale s vykonem snizenym kvuli tamnimu povinnemu ruceni ze 100 na 75 koni. Mezi karburatorem a sanim byl asi dva centimetry tlusty kus hnedeho plastu, na kterem byla stetcem nanesena zluta barva ( ve velkem i malem Rak. TP byla poznamka, ze tam musi byt ) a jinak nastaveny predstih. Po prihlaseni na CS papiry to slo hned ven, prenastavil se motor a hned jelo lip. Misto puvodnich 13 palcu plechacu jsem dal vzhledove stejne 14 palcu z Fiata 132 a pneu 185/60/14 a dovnitr krasnej drevenej volant. Mel jsem ji rok, koupil ji odemne pan, ktery mel do te doby Zigula 2103. A ja si dovezl zase z Rakouska Toyotu Corollu GT AE82. Dneska mam MB S580e, V Klasse 300d a vazne uvazuji o M3 Touring.
kdy Fiat jeste neco znamenal. Jako malej kluk v 80.letech jsem vzdycky slintal kdyz jsem z nasi S120 tohle Mirafiori zahledl 😄
Fiat nebyl o tolik lepsi.
To ta 120 byla o tolik horsi.
😄
Je to moda. Jezdim Tipem v sedanu. Velmi slusne vybavenem... a jezdi tise, pohodlne, usporne.
Nema se vubec za co stydet.
To ta 120 byla o tolik horsi.
😄
Je to moda. Jezdim Tipem v sedanu. Velmi slusne vybavenem... a jezdi tise, pohodlne, usporne.
Nema se vubec za co stydet.
V 80. letech jsme měli Vaz 2102, jednou nám známý na týden půjčil tohle Mirafiori sedan, myslím že to byla 13stovka, světle zelená, pamatuji si jak jsem se v tom jako malý kluk poprvé svezl, tehdy to byla pecka, interiér jiny svět, jelo to jak z praku. Pak jsme to se slzou v očích vraceli zpět 😄
Co to je za informaci? Třeba tady za totálu byl jeden dědic majetku v zahraničí, od státu vyměnil valuty za bony a nakoupil v tuzexu tři Mirafiori a dvě prodal dál. A pokud se to týká regaty, což nechápu proč se její prodej zmiňuje v článku o 131, tak to bych za sedm let o jednom kusu teda taky pochyboval, odkud je ten zdroj?
Najeli jsme spolu dost kilometru, nez ji vystridala Alfa 90 2.4 s VM dieselem.
Jen s tou Regatou jste "trochu" ustrelili. Ta byla o tridu niz.
Ale fakt to bylo auto o tridu niz.
Bylo to Ritmo s kufrem.
Ja nerikam, ze byla spatna!
Jen, ze byla cilena niz.
Tachometr, palivoměr, teploměr a pár kontrolek (asi 😄, čtyřkvalt, hladká černá kožeka, jednoduchá malá obdélníková světla s obyčejnými žárovkami, vyhřívané zadní okno, plecháče 13". To bylo všechno. Cyklovač ne, centrál ne, rádio ne, hodiny ne, varovné blikače ne, denní počítač km ne, švihadla všude. Neměla ani zamykací nádrž - to však již byl předpis, tak dodatečně dodáváno víčko s klíčky. Takže ve finále k autu celkem 3 klíče. K zapalování, ke dveřím a kufru a k víčku nádrže.
Motor 1,6 OHV 55 kW (75 koní) s karburátorem, bez katalyzátoru, jezdila normálně, hladce a tiše s přijatelnou - až nízkou - spotřebou také díky tomu, že skoro nic nevážila. Ale stejně žádnej závoďák - vše v měřítku roku 1977.
Velmi brzy šla do světa dělat radost někomu jinému.
Ale ano, Regata byla proste z principu jednodussi auto.
I kdyz jsem mel 1.9 tds, se slusnou vybavou, vcetne stresniho "sibru", tak porad na 131 nedosahla.
Uz jen pro tu 2.5 motor a pohon na zadek.
Ojetin ke koupi bylo absolutní minimum, protože individuální dovoz vozidla ze západu byl tehdy ještě velice obtížný a prakticky nerealizovatelný pro většinu lidí.
Připomenu, že vycestovat na západ znamenalo získat výjezdní doložku a k ní mít buď pozvání od příbuzného nebo bylo nutné získat devizový příslib. Získat jak doložku, tak příslib byl docela problém. A když by se nakrásně i vycestovat povedlo, nebylo možné venku auto koupit a přivézt ho do ČSSR, to by bylo ohrožení devizového hospodářství. Jedinou možností byl tehdy dar vozidla od příbuzného. Bez darovací listiny nebylo možné zahájit celní řízení a posléze přihlášení do provozu.
A mít na západě příbuzného, aby měl vůbec kdo auto darovat znamenalo, ještě větší potíže při pokusu o získání výjezdní doložky. Proto se jakákoliv západní auta dala prodat za nepřirozeně a neúměrně vysoké ceny.
K jistému uvolnění ohledně dovozu vozidel obecně a i vycestování na západ došlo až krátce před revolucí.