Znáte Fiat 131 Supermirafiori? Jeden nádherný je i v Česku

Vraťte se s námi na chvilku nostalgicky do poslední dekády socialismu. Největší čtyřkolový přepych, jejž si u nás motorista z řad běžného lidu v osmdesátých letech mohl reálně přát, byl ruský žigulík s šestnáctistovkou. Tenkrát se v něm vozili především zelináři, kteří nechtěli dávat okatě najevo svoji finanční situaci tuzexovou sierrou.

V Itálii však tehdy původní předobraz žigulíku Fiat 124 už dávno nahradil nový sedan 131. A nejšťastnější řidiči v Československu měli obrovské štěstí – díky podniku zahraničního obchodu Tuzex a občas i síti Mototechna se dal oficiálně koupit také na našem trhu. Luxusně orientovaná rodinná limuzína se tak stala jedním z nejobdivovanějších automobilů na silnicích někdejší ČSSR. A dobře je to vidět i v dobových českých filmech, kde se jím prohání třeba Oldřich Kaiser ve snímku Můj hříšný muž, Jan Přeučil v televizní kriminálce Území strachu nebo poté Filip Renč v krátce porevolučním dramatu Requiem pro panenku. Zkrátka automobilová hvězda první velikosti.

Poslední se zadním pohonem

Elegantně hranatý sedan se veřejnosti poprvé představil v roce 1974, a přestože vlastně v ničem nijak zvlášť nevybočoval, pomalu dával najevo, že se u jeho výrobce „něco děje“. Především šlo o vůbec poslední klasický fiat s pohonem zadních kol, motory nástupnických modelů Regata, Tempra a Marea už roztáčely primárně přední nápravu. Pozdější výjimkou mezi osobními fiaty se stal pouze moderní roadster 124 Spider, vyráběný pro Evropu v letech 2016 až 2019 na základě současné Mazdy MX-5 v japonské Hirošimě.

Navíc se poslední sedan s číselným znakem 131 poprvé chlubil doplňkovým označením Mirafiori, a to podle turínského závodu automobilky. Další představené fiaty v čele s modely Panda a Uno už poté slyšely výhradně na jméno, třímístný číselný kód zůstal až dodnes jen interní záležitostí.