Keby to písal Haas alebo Dragoun, čítal by sa lepšie, pretože títo páni písť vedia. S ohľadom na doterajšiu produkciu podpísaného autora to tipujem na preklad staršieho článku z nejakého zahraničného média - chybám a preklepom sa v tom prípade ani nedivím.
Ale pravda, námet je vynikajúci :yes:

... dvě podstatné skutečnosti k tématu.

První je zhodnocení a zmínka o tom, že zásadní kvalitativní a řekněme klidně i revoluční, změnou jsou teprve až plně tranzistorové kompaktní přijímače. Zařízení osazené elektronkami, které se zpravidla skládalo z vlastního přijímače o velikosti cca krabice od bot, většinou umístěného někde v motorovém prostoru a ovládacího modulu na přístrojové desce (o velikosti běžného autorádia z konce minulého století) , bylo nevýkonné, poměrně dost poruchové a citlivé na otřesy a vibrace.

Druhá v článku opomenutá skutečnost je chybějící zmínka o období, kdy existovaly dvě normy vysílání FM - VKV. Tak zvané "západní a východní", tedy CCIR (80 - 108 MHz) a OIRT (65 - 73 MHz). Rozdílné frekvence tehdy znamenaly nepoužitelnost autorádií ze západu u nás a na celém východě (myšleno státy RVHP), pokud hovoříme o přijmu v pásmu VKV. To ale v původním textu, asi ze západního zdroje, hledat nemůžeme a aby to věděl a doplnil pětadvacetiletý kopírovač do textu už chtít nemůžeme vůbec.

Článek i fotogalerie slabý průměr, ve škole max. 3- , téma komplexně vytěženo nedostatečně.

Super námět, ale je tam tolik chyb a tolik překlepů, že se to nedá číst... Škoda 😐

Vzpomínám na první autorádio, které jsem viděl jako malý kluk. Měl ho strýc ve Spartaku. Jedna část v palubce, a k tomu ještě jedna krabice u spolujezdce v nohách. Mělo jen AM, jeden reproduktor a hrálo mizerně 🙂. Anténa na blatníku, kovová, teleskopická, musela se ručně vytáhnout.