Diskuse: Výroba Enyaqu se stěhovat nebude, Škoda navíc rozšíří výrobu baterií

drahé, těžké, velká spotřeba - malý dojezd, do města naprd, na dovolenou taky :no:

to ukazuje i omezení výroby EV v Německu.

VW bude po nynější odstavce dramaticky šetřit.
Zkracuje dobu vývoje aut na polovinu.
As noted by VW’s production boss Christian Vollmer, the goal is to reduce production complexity, by bundling models based on the same platform.

A co se týče Enyaqu, bude mít i ten motor, co má ID.7 .

https://www.autoforum.cz/…e-stoji-100-dnu/
https://www.autoforum.cz/…inum-a-dieselum/
https://www.autoforum.cz/…y-nelze-zastrit/
https://www.autoforum.cz/…-az-v-listopadu/
https://www.autoforum.cz/…davaji-na-vyber/
https://www.autoforum.cz/…aci-ikona-konci/

Výroba vlajkové lodi, Škody Superb, bude přesunuta do slovenského závodu VW. Kdyby měl Enyaq jako nejdražší model Škody jít do některého z německých závodů VW, byl by to už opravdu průšvih. Chvála bohu za to, i když příznivec elektromobilů nejsem.

Už za pár let bude Číně k ovládání prostoru EU stačit jen pohrozit. Většina států v Evropě nebude mít možnost jí vzdorovat.

Čtenáři čínské knihy staré asi 2500 let, kterou její autor, generál Sun-ć pojmenoval prostě Umění války, vědí, co Čína dělá. Ale je jich zřejmě málo, nebo je nikdo neposlouchá. Protože Čína nadále sílí, zatímco státy v Evropské unii slábnou.

Když se začaly z Číny do Evropy valit laciná trika, hračky a kde co dalšího, vadilo to povětšině jen evropským výrobcům, kteří kvůli neuvěřitelně laciné konkurenci zkrachovali. Následovala laciná elektronika. Ale po ní už začaly přicházet čím dál sofistikovanější výrobky. Čína tím rychle získávala přístup k technologiím, které do té doby neměla. Pak spustila vlastní vývoj. A dnes je těžké najít výrobek, ve kterém není něco z Číny. S tím, jak rostly schopnosti čínského průmyslu, klesaly schopnosti toho evropského. Po pár desetiletích tohoto trendu je Starý kontinent na prahu fatální závislosti na čínských firmách, tím pádem na blahovůli tamní vlády. A ta má před sebou jediný cíl. Stát se světovou velmocí číslo jedna.

Závislost na někom takovém je ze své podstaty nevýhodná. To v tom nejlepším případě. Každý rozumný stát se takovou závislost snaží omezovat. Ne tak státy v Evropě. Ty se Bruselem (komisí a parlamentem) nechávají naopak tlačit do stále větší závislosti. Neprobouzí je ani to, jak je ta závislost očividná a s každým dalším krokem je možnost se z ní vymanit dál a dál. Tady jsou příklady.

Čína ovládá sektor OZE

V očích Zelené fronty je jedním z úhelných kamenů přeměny států EU vnucený přechod na občasné zdroje energie (OZE), tvrdošíjně nazývané obnovitelnými zdroji energie. Fotovoltaické elektrárny, které mezi OZE v prostoru EU výrazně převažují, se prakticky všechny vyrábějí v Asii, z asi 97 procent v Číně. V Evropě se v roce 2020 vyrobilo méně, než jedno procento světové fotovoltaiky, upozorňuje web Akademie věd (zde). Sama tato instituce přitom upozorňuje na to, že taková závislost je energetickým hazardem. EU přitom chce mít v roce 2030 celých 32 procent elektřiny z těchto zdrojů.

Ve větrné energetice, je situace lepší. Tam mají Evropané a Američané asi polovinu světového trhu. Ovšem prakticky vůbec nejsou na rostoucím čínském trhu, takže přes tuto technologií nemůžou nijak kompenzovat svoji závislost na čínských dodavatelích ve fotovoltaice.

Na Číně jsou také závislí prakticky všichni, kteří k něčemu potřebují krystalický křemík. Čili i ti, kteří by chtěli rozjet výrobu fotovoltaiky mimo Čínu.

Říše středu ovšem ovládá i trh s bateriemi, protože ovládá většinu zdrojů potřebných k jejich výrobě. Jenže bez baterií, nebo surovin pro jejich výrobu, nemůžou fungovat elektromobily, které EU také mohutně vnucuje. Jiná vozidla – s výjimkou vodíkových – se přitom v prostoru EU už za pár let nemají vyrábět. (Masové nasazení syntetických paliv pro spalovací motory zatím nevypadá příliš reálně.) Baterie ale současně hrají zcela nezastupitelnou úlohu v bateriových úložištích, jež jsou nezbytnou součástí energetiky postavení na OZE.

Většinou zůstává stranou pozornosti i to, že o cenách a leckdy i o možnosti samotných dodávek zkapalnělého zemního plynu LNG rozhoduje de facto také Čína. Je největším odběratelem a je ochotná platit nejvíc. Což je koktejl, kterému státy EU, jež Brusel svou zelenou politikou nutí k tomu, aby neuzavíraly na dodávky plynu víceleté kontrakty, nemohou konkurovat.

Podle posledních zpráv (zde) jsou však evropské státy závislé Číně i v další veledůležité oblasti. V dodávkách léků. Jak s odkazem na studii společnosti Aqvia informovaly Novinky.cz léky pro Evropany ze 70procent závisí na Číně (celkem na Asii z 75%). V rámci své dominance Čína ovládá dodávky klíčových přísad pro výrobu penicilinu. „Čína je také klíčovým vývozcem v jiných kategoriích, jako jsou léky na krevní tlak nebo léky proti bolesti,“ upozorňují Novinky. Najít náhradu není však ve všech případech možné, v dalších případech je to drahé.

Alespoň Belgie již alespoň volá po společném unijním řešení lékové závislosti na Číně. O naprosté fotovoltaické závislosti se zatím v prostoru EU mlčí. Poučení s ruské invaze na Ukrajinu a následné plynové krize si zatím nikdo nevzal. Rychlé nahrazení dodavatelů léků, baterií a fotovoltaiky přitom nebude – na rozdíl od plynu – možné.