Oltcit – automobil, kterému se nejezdilo, ale odpouštělo.

Vzpomíná si tu někdo na Oltcit? Ten pozoruhodný výtvor rumunského průmyslu, který vznikl z lásky k Citroënu a nedostatku kvalitních materiálů? To auto mělo všechno… kromě výkonu, bezpečnosti, logiky a důstojnosti.

Byl to vůz pro opravdové fajnšmekry – takové, co se nebojí výzev jako “najdi neutrál” nebo “vystup z vozu bez urážky”. Interiér voněl kombinací lepidla, potu a pochybností. A motor? Ten zněl, jako když se dva vysavače hádají přes plechovku.

Ale zaslouží si uznání: málokteré auto dokázalo jet 60 km/h a přitom znít, jako že startuje do vesmíru. Aerodynamika podle krabice na boty, brzdná dráha podle lunárního kalendáře a elektrika, která fungovala jen tehdy, když jste to nejmíň čekali.

A přesto… bylo to auto s duší. Tedy – pokud duší myslíme uvolněný výfuk, který si zpíval podle vlastního rytmu. Oltcit nebyl jen dopravní prostředek. To byla osobnost. Malý mobilní protest proti zdravému rozumu a fyzikálním zákonům.

Kdo ho měl, nikdy nezapomene.
Kdo ho neměl… ten měl štěstí.

Ach jo, byl to můj první vůz. 🤡