V Pebble Beach proběhne jako každý srpen i letos motoristický svátek včetně aukcí. Síň Gooding & Company má připraveno několik bonbónků včetně rekordního speciálu Abarth.
že je to z některých úhlů celej Auto Union Type D Rekordwagen, ale koukám, že jsem neobjevil Ameriku a je to už ve článku. Moc zajímavé auto a i článek.
Bohužel (vím, že se trapně opakuji) se tady moc čtenářů ani diskutérů nenajde.
Autoserver, kde raritní a zajímavá auta skoro nikoho nezajímají je dost smutný. Ale nezoufejmě, diskuse se rozproudí pod článkem o elektromobilech nebo mainstreamu.
Každopádně, pane Dragoune, za mě máte moc pěkné články.
Při psaní jsem se díval na Rosemeyerovo céčko z Avusu 1937, jel tenkrát s kapotovaným, ale bez zcela zakrytých kol... Mám ho vystavené na parapetu. Říkám si - no, ta podoba tam prostě je :-)
Až pojedete do Frankfurtu (a tam asi pracovně byste mohl na salon.) ) tak kousek po dálnici dolů na Darmstadt je parkoviště s pomníčkem kousek v lese, přesně na místě, kde se Rosemeyer ležel :-(
btw model mám taky, od Revellu 1:18 - počítám, že je to ten stejný :-)
Krása :-)
berte to tak, že od doby německých rekordů do doby rekordních Fiatů C. Abarta poznání aerodynamiky příliš nepokročilo. Odpor stoupá s kvadrátem rychlosti stejně pro Němce i Italy. :-)
Prostě minimální čelní plocha, daná předpisy, a tvar kapky pro laminární proudění, bez míst s turbulencí.
Konstruktéři pracovali velmi intuitivně, zobrazení proudění se provádělo většinou kouřem na modelech, aerodynamické tunely nebyly nebo pro drobné firmy byly nepřístupné. A vymyslet něco tvarově zásadně nového už tehdy nešlo.
Dnes při použití počítačů je to vlastně stejné. zadáte rozměry a vypadne vám ideální tvar.
To auto bylo určeno pro stanovení rekordu v určité kategorii, zjednodušeně prototypy do 1000ccm, tak co tam s přeplňováním, auto by se dostalo do jiné objemové kategorie.
Pak je tu aspekt spolehlivosti. Auto bylo stavěno i na vytrvalostní rekordy a případným přeplňováním by vytrvalostní cíl mohl být ohrožen.
Spíš by mě zajímalo jestli tehdejší předpisy požadovali akcelerační jízdu v obou směrech jako je to dnes a jestli teoreticky bylo možné odstartovat k vytrvalostnímu rekordu a po odstartování v jedné jízdě měřit 0-100, 1/4 míle, 1000m atd. a pak nechat vůz dále kroužit tratí.
Chápu, že z praktického hlediska je to nesmysl a snaha překonat rekord ve sprintu s nádržemi plnými paliva na vytrvalost by nebyla úspěšná.
Sám Carlo Abart byl nevelké postavy preferoval stejně nevelké jezdce, tvrdil, že malý jezdec odved stejnou práci jako velký, ale méně váží. Vadilo mu, že by konstruktéři šetřili gramy aby se dostali na hmotnostní limit třídy a pak do auta o hmotnosti třeba 560kg usedl metrákový pilot.