Alternativní paliva nejsou nic nového. Historické Škodovky jezdily na dřevoplyn!

Automobilky dnes hledají různé cesty, jak zajistit, aby jejich vozy byly ekologičtější. Vedle elektrifikace nebo vodíkového pohonu jsou propagována také alternativní paliva, hlavně CNG nebo LPG. Hledání alternativních paliv ale není žádný nový nápad, pracovalo se na nich již v prvním polovině dvacátého století. Jednu dobu hojně využívaný dřevoplyn se ale ukázal jako slepá vývojová cesta.

Tehdejší hledání alternativních paliv ale bylo méně ušlechtilé než dnes. Jestliže v dnešní době se hledají ekologičtější paliva než ta na bázi ropy, na začátku dvacátého století se hledalo hlavně nějaké levnější řešení. Zvlášť v době válek byla ropa nedostatková a drahá, a tak byl benzin pro běžné zákazníky těžko dostupným palivem.

Právě proto se jako ideální řešení zdál levný dřevoplyn, který byl používán již na začátku devatenáctého století jako alternativa k svítiplynu. Tento plyn vzniká nedokonalým spalováním biomasy za vysoké teploty (přes 500 °C), která následně reaguje s kyslíkem za vzniku oxidu uhelnatého, oxidu uhličitého, vodíku, metanu a dalších látek. Ty jsou na bázi dehtu a některé z nich jsou rakovinotvorné.

Palivo E85: Šetření na správném místě? Na zimu se nehodí a pozor na ventily!

Přestože dřevoplyn měl své nevýhody, dal se vcelku jednoduše používat. Byly ho totiž schopné spalovat běžné zážehové i vznětové motory, tedy pokud byly pro jeho spalování upraveny. Při použití pohonu na dřevoplyn musel být daný automobil osazen velkým generátorem, v němž dřevoplyn vznikal, a to pomocí spalování dřeva, případně uhlí nebo rašeliny.

Po naplnění kotle dřevěnými špalky (či uhlím a rašelinou) ale nestačilo počkat, až vzniklý plyn dojde potrubím do motoru. Jelikož vzniklý plyn obsahoval nežádoucí nečistoty, musel být systém doplněn o odkalovače, čističe a chladiče, aby se agregát nezanášel dehtem. Samotný systém tak byl prostorově náročný a kvůli velké nádrži narušoval vzhled automobilu. I proto se využíval hlavně u nákladních vozů, kde obří kotel tolik nevadil. Nevýhodou byl i nižší výkon (asi o pětinu až čtvrtinu) než u pohonu na klasické palivo.

Provozní náklady ale byly pro majitele takového auta velice nízké. Vždyť v nejhorším případě se daly klidně použít i suché větve nalezené po cestě... Hledat čerpací stanici nebo snad dobíječku zkrátka nebylo v tomto případě potřeba. Jen ten start byl poněkud náročný, muselo se čekat mnoho minut na roztopení generátoru a ohřátí agregátu.

Plniček na CNG je už 140. Kde je jich nejvíc?

S dřevoplynem se koketovalo už za první světové války, kdy tanky a jiná motorová vozidla v boji poprvé ve velkém nahradily koně. K největšímu rozmachu ale došlo až během druhé světové války, kdy už ve válkou zmítané Evropě byla paliva na bázi ropy opravdovým nedostatkem. A to hlavně v Německu a obsazených zemích, kde zásoby nebyly takové, jaké válečný průmysl potřeboval. Ve vybraných zemích, včetně Protektorátu Čechy a Morava, musely dokonce civilní nákladní vozy jezdit na dřevoplyn povinně.

Proto jen v německé říši jezdilo asi půl milionu vozidel na dřevoplyn. Hodně se palivo užívalo i ve Francii nebo severských zemích – Dánsku, Norsku, Finsku a Švédsku, kde se dřevoplyn opět rozmohl i po válce, a to v reakci na zvyšující se ceny fosilních paliv.

V době druhé světové války automobil na dřevoplyn stavěla také mladoboleslavská automobilka Škoda. Šlo o nákladní vůz Škoda 256 poháněný řadovým šestiválcem upraveným pro pohon na toto alternativní palivo. Dřevoplyn byl rovněž používán v nákladní Škodě 506 nebo třeba v Tatře 27b. Naopak u škodováckých osobních aut na realizaci nedošlo, tehdejší Rapid na dřevoplyn zůstal ve fázi prototypu.

Pro menší automobily se zkrátka tento druh pohonu příliš nehodil, byť i Němci ho zkoušeli použít, a to v KdF Wagenu, neboli Volkswagenu Brouk. Stejně tak existují i snímky Mercedesu 170 V s nádržemi na dřevoplyn.

Kontrolovali jsme kvalitu LPG na čerpacích stanicích

Obecně ale nevýhody dřevoplynu převážily nad jeho výhodami, a tak po konci války se od tohoto paliva zase odstoupilo. Provozní náklady sice byly pro majitele takových aut nízké, jenže nízký byl i výkon takového agregátu. A nutnost velkého prostoru pro nádrž s palivem zabírala spoustu místa, byť třeba u Mercedesu 230 se podařilo nádrž zabudovat do karoserie, aniž by nápadně vyčnívala. Proto se pohon používal hlavně u nákladních vozidel, nebo byly nádrže klidně umístěny na speciálním návěsu. Hlavně ale dřevoplyn nebyl moc ekologický, při větším rozmachu by byl velkou pohromou pro lesy (byť dnešní přidávání řepky do benzinu pro přírodu také není úplně košer). A taky nebyl příliš bezpečný, riziko otrav z toxických výparů vznikajících při nedokonalém spalování dřeva zejména při netěsnostech systému či při přikládání do generátoru bylo vysoké. Třeba česká firma ATMOS vyrábějící kotle na tuhá paliva ale s myšlenkou aut na biomasu stále koketuje, v osmdesátých letech tak na bázi terénního vozu ARO 204 postavila prototyp na dřevoplyn. Tak třeba se ještě někdy rozmachu tohoto pohonu znovu dočkáme.