Oblá legenda Volkswagen: Slavný Brouk se začal sériově vyrábět před 70 lety

Ideový návrh vozu pro široké masy se zrodil v hlavě Bély Barényiho už v polovině 20. let, ale zůstalo jen u kreseb. Ve skutečných počátcích životopisu německého „auta pro každého“ sehrál důležitou roli konstruktér Ferdinand Porsche. Jistě, kromě něho i politické zájmy jistého Adolfa Hitlera, ale je nutné si uvědomit, že prapředek, Zündapp Typ 12 s hvězdicovým pětiválcem 1193 cm³/19 kW vzadu, byl postaven ve třech exemplářích už v roce 1932, tedy ještě před nástupem ukřičeného Rakušana s patkou a knírkem k moci!

V roce 1934 vznikly u NSU taktéž tři prototypy Typu 32, už s plochým vzduchem chlazeným čtyřválcem OHV 1447 cm³/21 kW umístěným znovu v zádi. Postupným vývojem se dospělo až k sérovému Volkswagenu Typ 60 alias KdF dle nacistické organizace „Kraft durch Freude“ (radostí k síle) s boxerem 985 cm³/16 kW. Značná inspirace kopřivnickou Tatrou a pracemi konstruktéra Hanse Ledwinky na nich byla vidět... Za to, že slavný konstruktér svému kolegovi údajně skutečně „koukal přes rameno“, Volkswagen zaplatil později Tatře tři miliony západoněmeckých marek. Najdou se tací, kteří tento fakt i přes vyhraný soudní spor zpochybňují, oba muži se, pravda, znali. V září 1939 bylo beztak všechno jinak, nacisté napadli Polsko a zahájili druhou světovou válku. Tu Hitlerova Třetí říše prohrála a zničenou zemi si rozdělily vítězné mocnosti.

Během konfliktu dostaly přednost logicky pouze vojenské speciály, „kaďoury“ 82 a obojživelné 166, těm se u nás říká „vodník“. Ty už vyjma prvních sérií poháněly motory se zvýšeným objemem 1131 cm³. Vzniklo mnoho verzí, vyráběla se i velitelská auta s karoserií Brouka (82E a 87), používaly se generátory na dřevoplyn... Podle samotného VW se ve válečných letech zrodilo pouze 630 civilních Käferů, jak jim říkají sami Němci. Nemnoho drobných střadatelů, kteří šetřili 990 říšských marek, se svého vozu dočkalo až dlouho po válce, propagandistická cena se nacházela hluboko pod výrobními náklady. To už se dolnosaský Stadt des KdF-Wagens bei Fallersleben, postavený přímo pro zaměstnance, jmenoval dle blízkého zámku Wolfsburg a automobilka Volkswagenwerk. Továrnu těžce zničily spojenecké bomby, 11. dubna 1945 do ní vstoupili američtí vojáci, v červnu pak převzala správu britská armáda. Ta chtěla zařízení demontovat a odvézt domů, ale žádná ostrovní automobilka neprojevila zájem. „Vozidlo nesplňuje základní technický požadavek na automobil. Pro průměrného kupujícího je naprosto neatraktivní. Komerční výroba by byla zcela neekonomická,“ stálo mimo jiné v závěrečné zprávě.

Vedením závodu byl pověřen tehdy devětadvacetiletý britský major Ivan Hirst, kterému se podařilo získat 29 srpna 1945 předběžné vojenské objednávky na 20 tisíc aut. Sériová produkce byla obnovena po Vánocích, tedy těsně před koncem sezóny 1945. Do Silvestra továrnu postavenou na zelené louce v roce 1938 stihlo opustit pouhých 55 exemplářů Typu 1, jak byl nakonec přeznačen (opět se jedná o oficiální údaj VW). V komplexu i přes jeho žalostný stav našlo práci na šest tisícovek zaměstnanců a obnova probíhala rychle. Většinu z prvních „civilních“ Brouků však používaly ve skutečnosti hlavně okupační armády a zdravotníci.

V letech 1946 a 1947 se objem výroby pohyboval kolem tisícovky aut měsíčně, počínaje říjnem 1947 se objevily první nesmělé pokusy o export, pionýrem byl v tomto směru Nizozemec Ben Pon starší. Po měnové reformě v červnu 1948 se konečně produkce začala rapidně zvyšovat a dočkali se i běžní zákazníci. To už byla hotova i síť dealerů ve třech okupačních zónách Německa: britské, americké a francouzské, ta sovětská, ze které následně byla vytvořena Německá demokratická republika, měla samozřejmě smůlu. V říjnu 1949 se tehdy ještě Volkswagenwerk GmbH (tedy společnost s ručením omezeným) ocitl v domácích rukou.

Legendární Brouk, Käfer, Chrobák, Maggiolino, Fusca, Coccinelle, Beetle, Bug, Sedan či Saloon je historicky nejpopulárnějším autem světa, ikonou, kterou mnozí milují. Zpustošené západní Německo postavil na kola a na konci 60. let si jej oblíbili američtí hippies. Možná namítnete, že jej ve výrobních počtech pár aut už překonalo. Jenže vždy se jedná o několik generací vozů stejného jména, mnohdy i s radikální změnou koncepce. Zato kulatý volkswagen (charakteristické tvary navrhl Erwin Komenda, Porscheho spolupracovník) se vyráběl v zásadně nezměněné podobě dlouhá léta. Zprvu vysmívaný, pomalý a hlučný, ale zároveň neskutečně robustní Brouk prodělal spoustu modifikací. Jeho typická silueta i technický základ, tedy vzduchem chlazený čtyřválcový boxer v zádi, zůstala zachována. Až do konce července 2003, kdy v mexické Pueble smontovali definitivně poslední kusy z celkových 21.529.464...