AUTOSPORT INTERNATIONAL 1999

Pokud něco ve světě rychlých kol znamenáte, nesmíte si prostě dovolit na Autosport International chybět.

Za AUTO.CZ navštívil Birmingham Martin Zušťák (alias Charlie) a v následujících řádcích se vám pokusí alespoň částečně zprostředkovat své dojmy a atmosféru největší známé výstavy věnované výhradně závodním automobilům. Potkáte Damona Hilla, projdete se umělými boxy F1, vyzkoušíte si přezout Schumacherovo Ferrari nebo zasednete do Fisichellova Benettonu. Stačí sevřít myš a skrolovat lištu vašeho oblíbeného web browseru dál...

Rannímu sobotnímu slunci se jen s námahou daří prodrat smogovým oparem visícím nad průmyslovým Birminghamem. Podoba s Ostravskem je zarážející, teprve tu a tam vám dvouposchoďový doubledecker nebo ospalé "Good Morning" připomene, že vás od domova dělí vzdálenost dobrých pěti, šesti velkých cen. K branám NEC dorážím před osmou. Jestliže jste někdy byli na brněnském výstavišti, minimálně si zdvojnásobte jeho rozlohu a dostanete zhruba představu o rozlehlosti zdejšího komplexu. Čtení posledního čísla Autosportu usnadňuje čekání na oficiální zahájení sobotního programu, které má na starosti domácí Damon Hill. Pár okamžiků před devátou dav houstne, fanynky začínají exalticky vykřikovat a blesky fotoaparátů zaměřují místo, kde se nachází vítěz ardenské námořní bitvy ze Spa. Hill není zdaleka jediným pilotem F1, jenž se tu objeví. Během výstavy můžete narazit rovněž na Alexe Zanardiho, Eddie Irvinea, Johnny Herberta, Jeana Alesiho, Pedra Dinize či Giancarla Fisichellu.

Ihned mířím do imitace závodního padoku, než se zcela zaplní dychtivými návštěvníky. Stáje Benetton, Jordan, Williams, McLaren a Sauber zde s větší či menší věrohodností rekonstruovaly kopie boxů, normálně používaných při velkých cenách.

U Jordanu se dávám do řeči s Gary Morganem. Je zaměstnancem firmy Hewlett-Packard, technologického partnera Jordanu a zajišťuje nezbytnou techniku pro přenos a vyhodnocování telemetrie z obou vozů na trati. Po pár větách přijdete na to, že nejde o nějakou černou magii. Systém pracuje na platformě NT, universální softwareový kit si týmy upravují vlastním potřebám.

Jordan zobrazuje jen sedm nejpodstatnějších z tří tisíc snímaných veličin a v průběhu kvalifikace dává na přenosných monitorech tyto ukazatele k dispozici jezdcům. Jde o nový trend, až dosud přinášely týmy závodníkům pouze přímý přenos kvalifikace s dosahovanými časy. Novinka se ale rychle ujala a napřesrok se s ní patrně setkáme u většiny konkurentů. Díky popisovanému řešení se mohli Damon Hill s Ralfem Schumacherem po návratu do depa ihned přesvědčit, kde ušetřili cenné setinky a složením nejlepších úseků z pěti či šesti absolvovaných okruhů do jednoho dokonce dokázali odhadnout teoreticky dosažitelný čas. Porovnáním grafů z různých kol lze upravit brzdné body do zatáček, linii průjezdu nebo najít optimální způsob akcelerace ukrajující další zlomky sekund. Největším překvapením však pro mě bylo zjištění, že stejná data využívají také programátoři her na Playstation či simulátory typu GP2...

Je nejvyšší čas přesunout se k McLarenům. Dvě obrazovky nad tiše odpočívajícími monoposty Hakkinena a Coultharda se probouzejí k životu, aby přinesly unikátní dokument o premiérové jízdě 75-leté legendy mikrofonu Murraye Walkera (dříve BBC, dnes ITV) v dvoj-monopostu McLaren-Mercedes. Walker začal svou kariéru komentátora v roce 1948 a viděl vlastně všechno. Fangia, Farinu, Mosse, Clarka, Stewarta, Laudu, Prosta, Sennu, Schumachera...všechny od nejstaršího pilota Grand Prix historie Philippe Etancelina (ročník 1896) až po benjamínka Estebana Tuera (1978).

"Hlas motorsportu" nejdříve čelil lékařské prohlídce, po ní už ale zasedl na místo spolujezdce za Martina Brundla, který mu před sobotní kvalifikací Velké ceny Anglie v Silverstone umožnil poznat, jak chutná soudobá formule 1.

A jak ukázala časomíra, Brundle ho rozhodně nešetřil. V posledním okruhu šel dokonce podle vlastních slov na pětadevadesát procent limitu, takže zajel čas jen o nějakých deset sekund pomalejší než Hakkinen s Coulthardem v MP4/13. Netřeba zdůrazňovat, že to stačilo vyvolat vrásky na tvářích obou pilotů Minardi i Rossetovi...

Demonstrační jízda zřetelně odhalila fyzickou náročnost řízení vozu F1. Jelikož se Brundle snažil Murrayovi dění v kokpitu průběžně komentovat (zařazený stupeň, volbu stopy nebo rychlost), při odolávání přetížení v zatáčkách či prudkém brzdění sotva popadal dech a asi si oddechl, že nemusel absolvovat tímto způsobem víc než pět okruhů.

Walkerovi byste po vysoukání z kokpitu hádali nikoliv skoro osmdesát ale patnáct a s rozzářenýma očima se vzmohl jen na své tradiční "Faaaaantaastic!"

Jízdy v double-seateru se asi ani vy ani já nedočkáme, sousední Benetton mi však alespoň umožnil vyzkoušet si kokpit loňského modelu B198. Pětka na přídi signalizovala, že sedačka byla dělaná pro subtilního Fisichellu - se svými 182 centimetry vojenské míry bych raději dal přednost šasi dlouhána Wurze, ale nebylo na výběr.

Vměstnat se do něčeho tak úzkého, jako je kokpit F1 s nasazeným volantem představovalo nadlidský úkol. Pořádně si odřete holeně, po půl minutě jste však konečně uvnitř. Obdélníkový volant sice padl přesně do rukou, nicméně nohy na pedálech se zdály být nezvykle vysoko a připadáte si jako v kajaku. Pocit klaustrofobie ještě umocňovaly úzké stěny kolem ramen, které dovolovaly jen minimální pohyb.

Přesto najednou na nepohodlí zapomenete a před očima se vám objeví ta důvěrně známá vize z dětství - jen vy, dráha, auto a věčné hledání nepostižitelné hranice možností. Bohužel je třeba uvolnit prostor v B198 dalším v řadě. Zapírám se o stěny kokpitu, bez námahy vysunuji horní část těla, nohy ale opět odmítají prolézt minimální mezerou mezi volantem a sedačkou. Než se ocitám za jízlivého šklebení okolostojících zpátky na pevné zemi, pětisekundový limit předepsaný FIA na opuštění kokpitu F1 dávno vypršel...

Autosport show samozřejmě není jen formule 1. Před očima defilují rallyové speciály Ford Escort, Mitsubishi, Seat F2, Al Unserův ChampCars Penske-Mercedes, Loly F3000, vítězný GT Mercedes CLK posádky Zonta/Ludwig, monoposty F3, Formule Palmer Audi, F-Renault či Formule Ford, k mání jsou motokáry všech možných kubatur včetně náhradních dílů, overaly, příslušenství nebo telemetrické systémy. Stačí jen trpělivě hledat a každý si najde to, co právě potřebuje.

Mířím do části věnované publikacím a upomínkovým předmětům. Je moudré si předem stanovit částku, kterou tady utratíte, jinak se lehce může stát, že nebudete mít ani na cestu zpět. Pro sběratele čehokoliv týkajícího se motoristických závodů je prohlídka této sekce nebem i peklem, jelikož předem víte, že uvidíte spoustu věcí, které si nemůžete dovolit.

Odevzdaně si prohlížím vlastnoručně podepsaný umělecký obraz Sennova McLarenu MP4/5B . "Kolik?" ptám se jen ze zvědavosti. "11 tisíc liber," zní odpověď. Díky. Jdu dál. Pokud marně sháníte něco jen vzdáleně spojené s automobilovými závody, stoprocentně to seženete tady. Vystavují zde totiž všechny významnější britské firmy specializující se na motoristický sport. Chybí vám Hakkinenova přilba? Schumacherův overal? Jordanovo týmové tričko? Oficiální program z Velké ceny Itálie 1981? Videosestřih FIA sezóny 1986? Květnové číslo Autosportu 1954? Model 1:24 Brabhamu BT55? Villeneveuveova fotografie s podpisem nebo snad autobiografie Juana Manuela Fangia? Jste na správném místě.

Na své si přijdou i fanoušci počítačových simulátorů. Novým hitem je Classics Grand Prix, jenž vám dá unikátní možnost projet si rovinku Masta starého Spa Francorchamps, klopené zatáčky původního desetikilometrového oválu na Monze nebo kanadský Mosport. Nikoliv v Schumacherově Ferrari se zvednutou přídí, ale za volantem doutníkových monopostů šedesátých let.

Ač zdráhavě, musím historii opustit, abych stihl být svědkem zrození nové éry. K Autosport International každoročně neodmyslitelně patří i živá šou v hale Live Action Arena. Letos si ji pronajal nový tým F1 British American Racing, aby veřejně představil noviku BAR 001-Supertec. Přestože opravdu oficiální odhalení nových barev bylo na programu pouze ve čtvrtek, repríza byla k vidění každý den, pochopitelně už bez účasti zástupců týmu.

Live Action Area je v hale o délce dobrých třista metrů a pro tuto příležitost se proměnila v jeden velký závodní ovál se dvěma ostrůvky uprostřed, odkud akci moderovali Tony Jardine s Tiffem Needellem (ex-pilot F1 uvádějící pořad Top Gear na BBC) a půvabnou Melanií Stykes (Big Breakfast na Channel 4). Bezmála hodinové intro obstaraly souboje rallyových speciálů a monopostů nižších kategorií, které i přes kluzký povrch haly a prakticky neustálý marný zápas s prokluzem kol doprovázeným divokými smyky dosahovaly na konci dvousetmetrové rovinky dobrých 100 km/h.

K představení nového BARu sice nedošlo v antickém amfiteátru (jako Benetton v 1996) ani ho nedoprovázely Spice Girls (McLaren 1997), týmu se nicméně výstižně podařilo vyjádřit spojení minulosti (Tyrrell) s novátorským přístupem zakladatelů Pollocka, Gorneho a Reynarda. Za doprovodu soudobé hudby se na obrovském videoplátně objevila stále se zrychlující videosekvence dokumentující stěžejní momenty historie automobilových závodů od počátku století, uvozená letopočtem s číslicemi ubíhajícími rychleji a rychleji do současnosti. Pak se dva mohutné světelné kužely zaměřily na strop, kde na opačných stranách stěn visely jako dva pavouci zakryté monoposty Villeneuvea a Zonty. Po chvíli začaly pozvolna postupovat po neviditelných kolejích kupředu, až se v jedné třetině zastavily a snesli se na řetězích před čekající hlediště. Rouška zakrývající ladné tvary obou vozů spadla a poprvé jsme na vlastní oči mohli spatřit to, co většina z nás již věděla. Navzdory rozhodnutí FIA byl každý vůz v jiné barvě, Villeneuveův v červenobílé propagující Lucky Strike a Zontův v modrém inzerující cigarety 555. BAR zvolil odvážnou cestu boje za komerční svobodu, nakolik však bude jeho rebelský čin úspěšný, ukáže až verdikt soudního sporu s automobilovou federací.

BAR, McLaren, Williams, Jordan, Benetton, Bridgestone, Ford....prošli jsme už skoro všechno, přesto nás ještě jedna zastávka v depu čeká. Jen těžko si lze představit výstavu závodních automobilů, kde by chyběl jejich korunní klenot - Ferrari.

Na NEC jste samozřejmě mohli spatřit rudé ďábly všech možných kategorií, nejobleženějším byl ovšem "rudý koutek" nazývaný Pit Stop Challenge. V odděleném prostoru zde byl k vidění letošní Irvineho F300 a dva starší modely F310, na kterých jste si mohli na vlastní kůži vyzkoušet přezout auto, s nímž jezdil Michael Schumacher. Po ruce byli dva Ferrariho mechanici, ochotni vysvětlit princip používání hydraulického utahováku i nejrychlejší způsob, jak kolo nasadit a sejmout. Dosáhl jsem solidního času okolo osmi sekund, Jean Todt mi však ze záhadného důvodu smlouvu nenabídl...

Náladu jsem si šel zlepšit do Ferrari F1 simulátoru, patrně nejreálnější věci svého druhu na světě. Je to obrovská obdélníková krychle stojící na hydraulických nohou, do níž se vejde okolo patnácti lidí. Interiér připomíná tak trochu letadlo. Připoutáte si bezpečnostní pás a pak se soustředíte na velkoplošný video panel na čelní stěně před vámi.

Sedíme ve Ferrari F310 Eddie Irvineho a čekají nás dvě kola autodromu v Imole. Kamera na úplné špičce vozu zabírá pouze trať, kulisu dotváří Michael Schumacher jedoucí pár délek auta před námi. Hydraulika pod námi bude simulovat podmínky panující na dráze, takže pocítíme každé brzdění, každý pohyb zavěšení kol, sebemenší hrbol či přetáčivost monopostu.

Irvine vyjíždí z boxu. Neočekávané zrychlení před Tamburellem a trhavý pohyb při přeřazování na vyšší stupeň mi připomíná učitelský pohlavek, když jsem ve škole provedl nějakou lumpárnu. Motor nabírá otáček a blížíme se k esíčku. Eddie zpomaluje, přední zavěšení kol klesá pod tíhou brzdné síly. Ferrari najednou bez varování řeže vnitřní a vnější obrubník zatáčky a dostává se na výjezdu do mírného smyku. Připadám si asi jako kdybych seděl na naplno pracující pneumatické sbíječce. Otřesy jsou tak krátké a prudké, že je ani nestačíte pořádně registrovat. Ve Villeneueově šikaně se situace opakuje.

Řítíme se do Tosy. Eddie jde prudce na brzdy, decelerace musí dosahovat minimálně 3G, neboť jsem mršten kupředu jako kamínek z praku. Už chápu, proč jsem se musel připoutat bezpečnostními pásy. Teď do kopce k Piratelle a klesání k Aque Minerali. Brzdy. Protože jedeme z kopce, závěsy kol dosedají do své dolní krajní meze. Drobné drcnutí. Výjezd, prudce na plyn. Irvine využívá celou šířku obrubníku, což opět vyvolává vibrace ne nepodobné jízdě na kole po holém ráfku - na kostkovité dlažbě a v padesáti kilometrech za hodinu. Další stoupání k šikaně Variante Alta. Vnějškem předjíždíme Schumiho, jenže ten nám oplácí stejnou mincí při brzdění. Najednou se z ničeho nic vynořil jen centimetry před námi a musíme prudce přibrzdit. Irvine koriguje drobný smyk, další skákání po obrubnících.

Nabíráme rychlost a prudce klesáme do podkovité Rivazzy. Ačkoliv mám už skoro celý okruh za sebou, zpomalení, jakému jsem nyní na pár metrech vystaven, mě zastihuje nepřipraveného. Závěsy znovu dosedají na mezní hranici. Něco podobného lze zažít ještě ve vzdušné turbulenci na palubě Boeingu. Irvine mi nedává čas na rozmyšlenou. Prudce na plyn, monopost se smýká pod náporem koňských sil. Závěrečnou šikanu Traguardo bereme opět nejpřímějším možným směrem, vysoko přes obrubníky. LAST LAP...

Když se světlo v minisále opět rozsvěcuje, většina ještě popadá dech. Několikaminutová názorná ukázka Newtonova gravitačního zákona v praxi poněkud mění můj pohled na závodníky jako jsou Nakano, Rosset nebo Diniz. Řídit monopost formule 1 mohou opravdu jen fyzicky dokonale připravení profesionálové. Doby, kdy jste si koupili ojeté šasi March F2 a po dvou letech v nižších soutěžích se jako soukromník svezli v domácí Velké ceně, už patří nenávratně minulosti.

Zvolna se vracím do reality. Nastal čas návratu domů. K mé velké lítosti uteklo devět hodin na NEC v Birminghamu rychleji než Hakkinenovo kvalifikační kolo. Kolik že to ještě chybí dní do startu nové sezóny?

Legenda ke snímkům (po nakliknutí):

- Vchod do centrálního pavilonu.

- Damona Hilla vystřídal na stánku Autosportu Jonathan Palmer. Komentátor ITV Tony Jardine je zvědav zejména na úspěšnou sérii Formule Palmer Audi, která loni slavila svou premiéru.

- Sex to nenahradí - trefné motto na kokpitu Schumacherova Benettonu B194. Vůz, přebarven do barev používaných v ročníku 1996 a nesoucí netradiční číslo 13, dnes jezdí britskou historickou sérii BOSS Formula.

- Improvizovaná boxová ulička se stala magnetem zejména pro nejmladší, kterým bylo dovoleno zasednout do kokpitů Hakkinenova McLarenu, Villeneuveova Williamsu nebo Hillova Jordanu. Pouze Benetton dopřál toto potěšení i všem dospělým.

- Hillův vítězný Jordan 198-Mugen Honda ze Spa Francorchamps, šasi 03.

- Gary Morgan vysvětluje princip snímání a analýzy telemetrie z Hillova monopostu.

- Hned vedle Jordanu stál box Williamsu. Poprvé jste měli šanci zblízka uvidět Frankovy vozy obuté do Bridgestonek.

- McLaren byl i na Autosport International nejlepší. Jako jediný přivezl oba vozy a v garáži rozmístil rovněž řadu normálně používaného příslušenství.

- Zcela na konci Pitlane byl k vidění Herbetův Sauber-Petronas C17.

- Nasoukat se do Fisichellova Benettonu B198 bylo opožděným novoročním dárkem pro řadu návštěvníků.

- Classic Grand Prix je novým hitem na poli počítačových her. Kdo jiný vám dá možnost řídit Clarkův Lotus 25 na původní dráze v Monze bez zpomalovacích šikan?

- Tyrrell letos navždy zmizel ze scény, jeho odkaz motoristické historii však zdaleka nikoliv. Na snímku je zachycen revoluční šestikolový Scheckterův Tyrrell P34-Ford, v současnosti stále ještě jezdící historické závody.

- Páčky řazení pod volantem, digitální palubní deska? Vraťte se do reality, tohle je Tyrrell P34 z druhé poloviny 70.let...

- Jordan se rozhodl na počest premiérového triumfu v GP představit všechny své dosavadní modely F1. Nevídaná série pochopitelně začíná elegantním typem 191, v němž si debut odbyl jistý Michael Schumacher...

- Další kousek z Jordanovy kolekce, detail Jordanu 195-Peugeot V10

- Martin Brundle je již známější spíše jako skvělý komentátor ITV než pilot F1 se 158 starty na kontě. Za volantem Jordanu 196-Peugeot přežil i leteckou akrobacii v Melbourne 1996.

- Nejnovější přírůstek Jordanovy sbírky, letošní stodevadesátosmička, pochopitelně lákala nejvíce zájemců.

- Jordanův sršeň se rozhodl zaměřit své žihadlo pro 1999 na ty nejtěžší protivníky - McLaren a Ferrari.

- Hoši od Bridgestone všem názorně ukázali, jak pohodově se jim bude letos bez Goodyearu pracovat.

- Na stánku japonského pneumatikářského giganta pochopitelně nesměl chybět vůz, který jim dovezl historicky první titul mistra světa - Hakkinenův McLaren MP4/13-Mercedes.

- Jako Alenka v říši divů si museli připadat sběratelé a modeláři. Objevili jste tu i to, o čem se vám ani nesnilo. Rozhodoval akorát stav vašeho konta. Tenhle obří model Sennova Lotusu 97T-Renault z roku 1985 byl k mání za nějakých 60 000 korun...

- Nesměly chybět ani závodní přilby. S touhle letos soupeře ve zpětných zrcátkách pozoroval Mika Hakkinen.

- Od Sennovy smrti letos uplyne pět let, v počtu nabízených triček, modelů, fotek, knih nebo kreseb jako je tahle byl ovšem stále Number 1.

- British American Racing jste nemohli na Autosport International přehlédnout. V Live Action Arena oficiálně představil novinku BAR 001-Supertec v barvách Lucky Strike (Villeneuve) a 555 (Zonta), nechyběl ani mezi expozicemi v pavilonech (na snímku).

- Ferrariho expozice byla zdaleka největší. Umělý "Eddie Irvine" pózuje před loňským modelem F300. Na Irovu opravdovou návštěvu si museli fanouškové počkat do nedělního odpoledne.

- Pit stop challange! Šanci zvládnout výměnu gum na Schumacherově Ferrari F310 ze sezóny 1996 rychleji než soupeři na Irvineově dvojčeti dokázali odolat snad jen profesionální přezouvači konkurenčních týmů...

- F1 Simulátor. Blížeji k pocitu jízdy ve voze formule 1 se normální smrtelník už patrně nemůže dostat.