Filtry pevných částic: Nový, repase či vytlučený

Zachycovače sazí tvoří přínosný prvek pro redukci rakovinotvorných částí z výfukových plynů, ale po zhruba sto či více tisících kilometrech se zaplní popelem. Velký nárůst protitlaku ve výfukovém potrubí buď bude omezovat motor, nebo se roztrhne výfukový vlnovec či se majitel auta rozhodne pro řešení problému.

Oficiálně příliš draho

Několik desítek tisíc korun za tento náhradní díl u většiny automobilek přivádí majitele ojetin s velkým poklesem ceny k hledání levnějšího řešení. V této kalkulaci se nelze uživatelům divit, že hledají jiné řešení než výměnu či zdůrazňujeme skutečné vyčištění filtru.

Automobilky Peugeot a Citroën začaly nabízet repasované filtry pevných částic s cenou pod deset tisíc korun, což je méně než dvojnásobná částka za nelegální provrtání vložky filtru a úpravu softwaru řídicí jednotky. Majitel si navíc zbytečně zadělává na problémy na STK a vozidlo provozuje bezohledně, protože z výfuku jde extrémní množství rakovinotvorných sazí.

„Vypalovačům“ filtrů, kteří je za tisícové částky dají do rozpálené pece, nechají shořet jen saze (jak to dělá vozidlo automaticky během provozu), popílek zacpávající filtr nevyčistí a většinou vlivem neregulované teploty pece vložku filtru zcela zničí, naletí jen zcela neinformovaný člověk.

Citroën a Peugeot zlevnily

Letos na jaře došlo k úpravě ceníku repasovaných filtrů a filtrů řady Eurorepar pro vozy Peugeot a Citroën. Částka za odbornou výměnu, která je základním předpokladem dalšího bezproblémového provozu i staršího automobilu, minimalizuje důvody k tomu, aby se majitel vozidla uchýlil k neodbornému řešení. V automobilech koncernu PSA existují tři řady filtrů pevných částic lišící se podle stáří vozu a emisní normy. Koncové ceny začínají na částce 7430 Kč bez DPH. V případě spojení filtru s oxidačním katalyzátorem v jeden uzavřený celek činí cena bez daně 14.041 korun. Tím mají majitelé vozů skupiny PSA problém s končící životností filtru vyřešený. Jen blázen by se hnal do rozporu se zákonem a neschopnosti projít technickou kontrolou.

Počty filtrů rostou

Na českých silnicích postupně přibývá množství automobilů se vznětovým motorem vybavených filtrem pevných částic, protože každé vznětové vozidlo ke splnění emisní normy Euro 5/V potřebuje filtr pevných částic. Není tajemstvím, že i zážehové motory čeká v blízké budoucnosti tento prvek.

Proto se čím dál častěji dostává do popředí zájem o informace spojené zejména se servisem a údržbou filtru sazí.

Nenaleť

Na tuzemském trhu působí řada firem, které se zabývají odstraňováním filtrů či nabízejí nevhodnou údržbu. Tyto subjekty šíří ve vlastním zájmu mezi veřejností polopravdy a mýty s cílem získat zákazníka. Ten se pak dostává do problémů legislativních i finančních. Špatné zásahy do filtru pevných částic (zejména jeho kompletní odstranění) jsou v rozporu s homologací celého vozidla, za které je provozovatel zodpovědný. Kromě toho nemůže být u vozidel Citroën a Peugeot řeč ani o finanční úspoře. Ceny originálních filtrů pevných částic používaných ve skupině PSA jsou cenově srovnatelné s nelegálním odstraněním filtru a úpravou řídicí jednotky. Nehledě k tomu, že po neprojití STK musí majitel zaplatit nejen nový filtr, ale také zpětnou úpravu jednotky.

Časté dotazy

České zastoupení automobilek PSA uspořádalo seminář na téma filtrů pevných částic, kde mimo jiné odpovědělo na velmi časté a palčivé dotazy. Díky šestnáctileté zkušenosti s filtry se odpovědi opírají o jedinečné informace podpořené znalostí českého trhu a praktikami zde používanými.

Prvenství a mnoho zkušeností

Skupina PSA Peugeot Citroën byla prvním automobilovým koncernem, který přesně před šestnácti lety v květnu 2000 zavedl do sériové výroby filtr pevných částic pro vznětové motory Peugeotu 607 a později Citroënu C5. Vozidel vybavených filtrem FAP bylo vyrobeno již více než 8.000.000 a koncern PSA díky tomu disponuje největšími znalostmi a poznatky z praxe. Jak známo, počátky se neobešly bez porodních problémů a nedostatků, ale léta praxe a neustálé zlepšování přinesly kýžený výsledek.

Otázky a odpovědi

Zvyšuje filtr pevných částic spotřebu paliva?

Filtr pevných částic bývá někdy prezentován jako překážka bránící volnému pohybu výfukových plynů, což prý vede ke zvýšení spotřeby. Pokud je však filtr v pořádku, odpor ve výfukovém potrubí nenavyšuje a jeho vliv na spotřebu je tak téměř zanedbatelný. To platí pro filtry skupiny PSA, které k regeneraci používají aditivum snižující potřebnou teplotu filtru ke shoření sazí. U čtyřdobého motoru sice není potřeba nastavovat přetlak ve výfuku z důvodu výplachu, ale je nutné snížit úroveň hluku. U vozidel s filtrem pevných částic je tak odpor filtru brán v potaz už při navrhování tlumičů výfuku a tvoří s nimi vyladěnou sestavu.

Jaká je životnost filtru pevných částic?

Současné generace filtru pevných částic mají životnost 180.000 – 240.000 km. Životnost filtru, který používá skupina PSA, končí při zanesení aditivem, jež slouží ke snížení teploty hoření sazí. Z tohoto vyplývá, že životnost filtru je přímo úměrná spotřebě paliva - po každém natankování se totiž automaticky doplní i aditivum, a to v poměru k doplněnému palivu.

Jak dosáhnout co největší životnosti filtru?

Hlavním faktorem ovlivňujícím životnost filtru je množství usazeného aditiva, a to je přímo úměrné množství spotřebovaného paliva. Je však samozřejmě nutné respektovat případná doporučení řídicího systému FAP a v případě potřeby dodržet pokyny pro úspěšnou regeneraci a zamezit tak zbytečnému navýšení množství usazených sazí ve filtru. Příliš vysoké množství sazí totiž přináší při procesu regenerace riziko vysokých teplot ve filtru pevných částic, což může způsobit jeho poškození.

Jak filtr zvládá městský provoz?

Systém řízení regenerace PSA dokáže filtr účinně regenerovat už při rychlosti 50 km/h. Pokud je automobil delší dobu provozován v hustém městském provozu s rychlostí pod 50 km/h a nelze kvůli tomu provést při jeho zaplnění regeneraci, je uživatel v dostatečném předstihu informován, aby během následujících sto kilometrů jel po dobu minimálně tří minut rychlostí alespoň 50 km/h. To není nic, čeho by měl být problém dosáhnout.

Co škodí filtru pevných částic?

Filtru pevných částic škodí zejména hrubé porušování a nerespektování doporučení, které řidiči sděluje řídicí jednotka filtru. FAP má totiž velmi sofistikovaný systém vlastní kontroly a diagnostiky, takže dokáže včas odhalit vznikající závady a informovat o nich v předstihu řidiče.

Kdyby tedy uživatel opakovaně tankoval pouze malé množství paliva kolem pěti litrů, nebude palivo aditivováno. Systém totiž hlídá změnu stavu palivoměru po odemknutí nádrže a přidává aditiva, jen pokud pohyb plováku indikuje doplnění o více než pět litrů nafty (u starších systémů sedm litrů). Poškození filtru mohou způsobit také závady na systémech přípravy a spalování směsi (vstřikování a motor), jež mohou v případě zanedbání údržby produkovat nadměrné množství sazí a tak zatěžovat filtr pevných částic. V souvislosti s trvanlivostí FAP je často zmiňován i oxidační katalyzátor. Pokud však není poškozen alkalickými kovy, není s životností této součásti žádný problém a vydrží i několik výměn filtru pevných částic. Nejčastější příčinou poškození oxidačního katalyzátoru je nasátí olejové náplně do výfukových plynů nebo používání paliva s vysokým podílem biosložky.

Nový nebo repase?

Filtry pevných částic používané ve vozech koncernu PSA lze běžně repasovat. Jedná se o úkon, který provádí firma Faurecia a repasují se filtry bez integrovaného oxidačního katalyzátoru. Samotná repase se provádí výplachem speciální kapalinou na repasovací stolici. Pod konstantním nízkým tlakem se protisměrně vyplachují veškeré nespalitelné částice, kvůli kterým se filtr postupně ucpává. Kromě již zmíněného aditiva se může jednat o kovové částice z opotřebení motoru a motorových olejů, sulfáty síry, popel z motorového oleje či kotelní kámen. Po důkladném pročištění filtru dle technologického postupu, je každý filtr podroben rentgenové zkoušce, která prověří účinnost repase a odhalí i případná poškození. Jiné způsoby repase filtrů pevných částic nejsou doporučeny, neboť by mohlo dojít k jeho poškození, například vyšším než doporučeným čistícím tlakem či teplotou.