Jak řídí Lou Fanánek Hagen: Fanánkův řidičský obrat

František Moravec, jak zní Fanánkovo občanské jméno, letos pokořil padesátku. Staví chalupu v Krkonoších, má tříletou dceru a tyhle dvě záliby ho vedle hraní s kapelou Tři sestry vytěžují natolik, že na nějaké blbnutí v terénu nemá ani pomyšlení. Čas si ale najde na psaní fejetonů o fordech. Že nám známý hudebník fušuje do řemesla, jsme nemohli nechat bez povšimnutí. Ještě než Fanánek odfrčel z autosalonu s novým osmiválcovým Mustangem GT, zeptali jsme se ho na nejnovější dění v podkrkonošské garáži.

Jak je to s tou vaší motoristickou novinařinou?

Takhle bych to nenazval. Jednoduše Tři sestry navázaly spolupráci s Fordem Kačmáček. A já jsem se rozhodl, že otestuju všechny aktuální modely

a o každém napíšu krátké pojednání na web a facebook. Jak se mi tím či oním fordem jezdilo a co mě na něm zaujalo. Nebojte se, tvrdost plastů vážně řešit nebudu, to nechám na vás…

Dneska si odvezete mustang, takže „lepší zboží“ nejspíš bude v kurzu…

Kdepak. Je pravda, že jako první jsem zkusil bestiální čtyřkolku Focus RS a teď budu nějaký čas užívat tohohle červeného krasavce. Ale fakt se moc

těším i na malou fiestu nebo dodávku Transit. Neštítím se žádného auta, baví mě všechno, co jezdí. Sám mám doma na horách na blbnutí v zimě dvacetileté subaru. Viděli byste, jakou radost mi dělal Peugeot 405, který jsem před časem koupil za třicet tisíc na popojíždění po Jevanech. Skvělá

věc, když něco tak levného funguje a odvádí službu.

Proč polepy na mustangu lákají zrovna na sobotní koncert 9. září?

To je taková speciální věc, třešnička na dortu naší spolupráce. Přímo tady v areálu Ford Kačmáček ve Vestci u Prahy budou mít Tři sestry plnohodnotný koncert. Jste zváni.

Chystáte se mustang pořádně provětrat? Třeba na okruhu.

Takové věci mě po pravdě ani nelákají. Mám pár oblíbených silniček, po kterých když jedu, svezu se třeba i svižně, tím to ale končí.

Takže se nechodíte projet jen tak pro radost?

Na to už vážně není čas. Dřív jsem si sedl na čtyřkolku, dneska jdu radši s dcerou blbnout do kaluží. Řídím už jen mezi koncerty, Prahou a chalupou.

Zůstal vám nějaký motoristický sen?

Aby nebyly rozkopaný silnice. Vždyť je to šílený, nedá se vůbec jezdit. Podle mě to je spiknutí proti řidičům a může za to zase ta Unie a její dotace.

Mám pocit, že půlka národa je v politice, druhá půlka má stavební firmy a jsou to příbuzní, kterým je potřeba ty dotace natlačit. Vždyť se pořád dokola rozkopávají i silnice, které se opravovaly loni.

A neplánujete nějaký vysněný vůz na důchod?

Samozřejmě jsem snil o silných autech, ale měl jsem to štěstí, že už jsem si je splnil a pochopil, jaký je to nesmysl. Měl jsem třeba BMW M5. Silné, rychlé, však mě taky v dešti pěkně vytrestalo. Kdybych ho neměl, sním o takovém voze dodnes. Ale takhle to mám za sebou a vyhledávám úplně něco jiného – co nejuniverzálnější auto. I když ideál nejspíš stejně nenajdu, každé má nějaký jasný účel.

To vypadá, jako by váš vztah k motorismu vychladl…

Vůbec ne, pořád mám rád všechno, co jezdí. Dokonce nevylučuju, že na nějakou čtyřkolku nebo motorku v budoucnu zase dojde. Jen mám teď

takové ukázněné tatínkovské období. Moc by se mi líbila velká garáž, kam bych v průběhu života odkládal různá auta, s kterými jsem něco zažil. Stál by tam můj wartburg, Škoda 1203, Audi 6 naší kapely, zmíněné BMW M5 i Ford Probe Ing. Magora, který si ho pořídil z prvních vydělaných peněz. Obráželi jsme s ním koncerty.

Vaše historky o alkoholu za volantem jsou legendární. Sednete si i dnes za volant po pivu?

Když vím, že budu někde pít, spím tam. Dlouho jsem po akcích používal alkoholtester. Dneska už dokážu pít tak střídmě, abych mohl ráno řídit, nebo

zkrátka počkám déle. Bujaré devadesátky jsou díkybohu za námi. Vždyť to byla anarchie. Policajti byli v undergroundu a nejspíš dlouhodobě

stávkovali, jinak to není možný. Tenkrát jsem jezdil z Motola do hospody Pekařka na Kavčí Hory a vracel se škodovkou vždycky úplně našrot. Nikdo mě nikdy nestavěl, dvakrát jsem to rozbil a nic. Na ulicích jen hvízdaly gumy a mačkaly se plechy, ale policajti nikde. Dneska je jiná doba a je to dobře.

Takže když se ve objeví alkohol za volantem, inspirací byla realita…

Třeba Texty o auťácích 2. To jsme právě z té Pekařky jeli přes Chodov na dálnici D1 a zpátky závod mezi mým bavorákem a tehdy novou xantií.

Já jsem vyhrál, jenže na tom sjezdu na Pankrác jsem orval celej bok, jak jsem byl nalitej.

Fanánkovy začátky

V rozhovoru pro Svět motorů v roce 2011 hudebník mimo jiné uvedl:

• První zkušenosti získával v sedle půjčeného mopedu Stadion.
• V osmnácti si tajně pořídil Jawu 350 panelku. Musel ji prodat, aby mohl zaplatit škodu na tramvaji, kterou s kamarády vystříkal minimaxem.
• Po dlouhé odmlce jezdil na Suzuki Madura, kterého se bál.
• Ke svatbě dostal od rodičů Škodu 100.
• Dalšími škodovkami byly stodvacítka a favorit.
• Prvním cizím autem byl Renault 21 Nevada na leasing.

Co při rozhovoru také zaznělo

• Mám rád vyšší posaz, asi jak jsem dlouho jezdil transitem. I v mustangu si dávám sedačku výš, ležení pro mě není.
• Nemám rád elektricky nastavitelný sedačky. Čím míň možností, tím líp si najdu ideální pozici.
• V luxusních autech mě hodně pobavilo takové to odsávání prdů.
• Lítáním po koncertech a na chalupu najedu okolo 50.000 km ročně.
• Za život jsem vlastnil třicet, možná čtyřicet aut a řídil spoustu dalších půjčených.
• Písnička Piánovka o Láďovi s autobusem je lehce inspirovaná naším řidičem Láďou. Ten se uměl ožrat, že nedojel ani dva kiláky z koncertu k hotelu.

Lou Fanánek Hagen, vlastním jménem František Moravec

Zpěvák, skladatel, frontman skupiny Tři sestry.

Narodil se 18. 6. 1966 v Praze.

Má šest synů a jednu dceru. Skládal texty také pro duo Těžkej Pokondr, pro Lucii Bílou, Maxim Turbulenc, je autorem písniček o Šmoulech a spolupracoval na mnoha muzikálech. Přezdívku má podle svých idolů: Niny Hagen a Lou Reeda. Na motorce a čtyřkolce jezdí navzdory amputované noze.