Klasické karoserie vs. atypické modely: Po proudu přirozené evoluce
Jak známo, čas je jedním z nejlepších prostředků k prověření vyspělosti designu. Nemá však jen tuto vlastnost – díky jeho relativitě a přirozenému pokroku můžeme pozorovat, jakým způsobem se mění přístup dříve jasně orientovaných automobilek k novým karoseriím. Ačkoli by některé z nich ještě před začátkem nového milénia působily v modelové paletě té které značky nepatřičně, dnes jsou její pevnou součástí.
Z celkového hlediska nejde o narušení hodnot, nýbrž o zcela přirozenou reakci na vývoj automobilového designu. Případné nepřijetí této skutečnosti je však zcela pochopitelné, neboť proslulé karoserie sportovních značek již nejsou jediným nositelem tvarové filozofie svého výrobce. Avšak nespornou výhodou je možnost prověření flexibility tvarosloví – jeho použitelnosti na více druhů rozměrových i prostorových segmentů.
Porsche 911 vs. Cayenne – Palba do tradičních řad
Zřejmě nejvýraznějším a dříve prakticky nemyslitelným krokem je aplikace tradičních prvků Porsche na sportovně-užitkový koncept. I přes jeho nemalý úspěch jde o pozoruhodný jev, který prolomil pomyslné ledy designové filosofie pro další karosářské rozšíření v podobě Panamery.
Z hlediska designu je Cayenne velmi odvážným počinem. Výjimečnost tohoto projektu spatříme zpravidla až tehdy, uvědomíme-li si, že páteří jeho designu je automobil navazující na kultovní kupé 356 z let 1948 až 1965.
Tato skutečnost vyniká při pohledu na příď, kde dochází k obdobným procesům jako u kupé 911. Samozřejmostí je přepracování jednotlivých elementů (světlomety, průduchy v nárazníku, míra snížení reliéfu kapoty v souvislosti s výškou předních partií).
Při zdánlivě nesmyslném porovnání profilů 911 a Cayenne lze vypozorovat překvapivou souvislost v míře zakulacení okenní linky. Tuto podobnost však nelze svádět na to, že jde o modely téže značky – inspirace kultovním designem zasáhla i druhou polovinu pontonu, jejíž celistvost dokreslují velmi jednoduché světlomety (u první generace modelu před modernizací z roku 2006).
Lamborghini Aventador vs. Urus – Transformace muskulatury
Případ Lamborghini je poněkud odlišný. V jeho případě nelze hovořit o tak silné tvarové kontinuitě, jakou disponuje Porsche. Urus, pakliže dojde k jeho sériové verzi, by navíc nebyl prvním terénně laděným modelem značky.
Přesto však vize Urus přebírá od svých továrních soukmenovců vcelku zásadní rysy. Sportovně-užitkový vůz volí podobnou kompozici přídě jako Aventador, včetně základního rozvržení nasávačů v oblast nárazníku. Má však přiostřený výzor, formovaný dynamičtějšími a rozměrově menšími světlomety. Prvkem, který posiluje dojem propracovanější muskulatury, je kapota s řadou bohatě prokládaných ploch.
V porovnání s Porsche Cayenne je SUV od Lamborghini svébytnějším modelem, neboť se od kupé italské značky odlišuje více. Jeho zvláštností je rozložení proporcí karoserie, které je pozoruhodnější než (na první pohled velmi výrazné) rýsování povrchu. Zvláště masivní nárůst hmoty nad zadními koly (souběžně v místě přechodu na C-sloupek) vytváří dojem mohutnosti.
V souvislosti s třídou SUV (a s přihlédnutím k velmi výrazné členitosti linek a ploch exteriéru) je ucelený zadní pás s integrovanými svítilnami logickým řešením, jež posiluje vizuální harmonii. Samotná výška zádě umocňuje výše zmíněný dojem mohutnosti, klenutí v horní části dveří pak sekunduje prohnutí na přídi a profilu.
Aston Martin DB9 vs. Cygnet – Mezitřídní smír
Paralela mezi prestižními kupé a vozidly segmentu A je vyslovenou raritou. O to více strhující je fakt, že nositelem prémiových prvků britského vozu je automobil mainstreamového původu o délce 2985 mm.
Karosářský základ v podobě Toyoty iQ je u nejmenšího Astonu Martin všech dob více než nesporný, přesto je zajímavé sledovat, s jakou mírou pečlivosti byly jednotlivé prvky kupé přenášeny na městský model. Původní japonská příď je poměrně vysoká, což posloužilo jako stabilní základ pro původní rozvržení masky chladiče, aniž bylo nutné výrazně přepracovat vzor. Zdobné díly kapoty jsou druhotným prvkem doplňujícím celek.
Vzadu je tvarový původ zřejmě nejvíce vidět, což však nebrání v notném zušlechtění japonského mini. Slepé místo v prohnuté svítilně je viditelnou, přitom ale nikterak rušivou, vzpomínkou na iQ, které se podepsalo i pod netradiční provedení B-sloupku.
Jeden z nejzvláštnějších příkladů designové spolupráce současnosti je oživením segmentu A, kde se jedná o patrně nejprestižnějšího reprezentanta. Autorem celkového designu je tým designerů pod vedením Marka Reichmana.
Ferrari 458 Italia vs. FF – Jednotní v různosti
Oživení karoserie shooting-brake v podání Ferrari přijalo výrazné rysy sportovního kupé. Část charakteru modelu FF, který je v rámci značky průkopníkem pohonu všech kol a čtyř míst v interiéru, tvoří modifikace již vyzkoušených řešení. Z toho vyplývá, že vazba mezi atypickým vozidlem a tradičně stavěným kupé je v případě Ferrari velmi úzká.
Dynamická příď s vertikálně orientovanými světlomety přejímá některé tvary z modelu 458 Italia. Jde především o zmíněná světla a jejich prostorovou orientaci. Jistou inspiraci můžeme vycítit i u návaznosti horních výběžků světlometů na plochu kapoty. Nasávací otvory v nárazníku jsou však zcela jiné s takřka nulovými vazbami na zmíněné kupé.
Při konfrontaci profilů dvou odlišných modelů jde především o příbuznost zadní linky, která navazuje na kliky dveří. Zaujme také vysoká míra hladkosti povrchu, jinými slovy nízká míra členitosti (což je zřetelné v porovnání s tvaroslovím Lamborghini).
Kruhové zadní svítilny tvoří charakteristický znak vozidel Ferrari, proto je nutné s nimi počítat. Kreativní je však rozdíl v tom, jak je s nimi nakládáno. I zde rozhoduje zvolená karoserie a její prostorové náležitosti – u 458 Italia představují lampy nejvyšší bod zádě, zatímco v případě FF zapadají do klenutého prostoru víka zavazadlového prostoru o objemu 450 litrů.