Pizza a Fiat 500. Stále k nakousnutí!
Cinquecento nebo taky pětistovka – tak začal Fiat značit svoji legendu před více než šedesáti lety. A tam, kde poválečné Německo motorizoval Volkswagen Brouk a Francii zase Citroën 2CV, známý spíše jako „kachna“, se Itálie vydala cestou Fiatu 500. Jednoduchost na entou. A právě ta je synonymem pětistovky i dnes. Pro kupce ojetiny argument číslo jedna.
Pro základní rozlišení bychom doporučili:
a) benzinový atmosférický motor, který i v základní verzi 1.2 8V pro pohon ani ne tunu těžkého supermini stačí a prakticky na něm není nic, co by se mohlo draze pokazit,
b) vozy s rokem výroby 2010 a mladší, protože mají lepší podvozky identické s Fordem Ka, po roce 2013 pak i citelně pohodlnější pérování,
c) česká auta s doloženým servisem, a ne zbědované italské kusy, co kdesi v Neapoli rozvážely pizzu 50 000 km na jeden olej.
Ke cti Fiatu 500 slouží i fakt, že se stále vyrábí a klient ojetiny za dva průměrné české platy vlastně jezdí v aktuálním modelu. Šedesát tisíc je však dno, za tohle koupíte desetiletou pětistovku s výhledem trvalých návštěv servisů. Na perspektivní kus si připravte jednou tolik. Díky primitivnímu základu se netřeba bát vysokých investicí, a pokud někde něco klepe a hlučí, tak to budou silentbloky nebo tyčky stabilizátorů za pár tisíc.
Pokračování článku o dostupné italské stylovce tady.