Povinné ručení: Jak se vyvíjí v čase

Svět motorů se pojištění, které se kvůli přívlastku povinné týká víc než sedmi milionů Čechů, věnuje pravidelně – v běžných vydáních časopisu i ve speciálních přílohách. Ať už jde o podzimní s výmluvným názvem „Povinné ručení“ nebo tuto předjarní „Auto a peníze“.

Exkluzivní průzkum trhu

A protože máme s filozofií ručení tolik zkušeností, mohli jsme si dovolit ojedinělý průzkum. Všech dvanáct pojišťoven na trhu jsme obeslali dotazníkem, které věci podle nich v posledních letech nejvíc změnily trh a samotné ručení jako produkt pro řidiče. A protože jsme chtěli tyto podněty seřadit i podle důležitosti, můžeme vám předložit rovnou exkluzivní žebříček, který ze společného pohledu pojišťoven i redakce Světa motorů vysvětluje, proč je dnes z povinného ručení úplně jiný produkt než před lety.

„Kdo si třeba ještě pamatuje ručení druhé poloviny devadesátých let, vzpomene si na to, že za vydání zelené karty museli motoristé platit. Automaticky ji nedostávali. Dnes už je jediným dokladem o tom, že jej mají sjednané – a dostávají ji samozřejmě zdarma,“ uvádí jednu z desítek změn Václav Bálek z Allianzu.

Boj změnil všechno

Mimochodem Bálek patří mezi ty, kteří za hlavní změnu označili demonopolizaci trhu. Nezbývá než s ním zcela souhlasit. Právě fakt, že se pro 21. století otevřel trh povinného ručení i dalším než jen České pojišťovně, ho změnil k nepoznání.

Konkurenční prostředí stojí totiž většinou za vším ostatním. Boj o to, kdo přijde zase s něčím novým, třeba způsobil, že se dnes z ručení stala komplexní záležitost, která si nijak nezadá s havarijním pojištěním.

„Je to už deset let, kdy jsme do povinného ručení zahrnuli pojištění živelných rizik. Od té doby se ručení postupně proměnilo z jednoduchého pojistného produktu, který obsahoval pouze zákonem stanovené parametry, na pojištění kryjící klientovi i mnoho dalších rizik. Dnes zahrnuje například pojištění skel, živelní, střetu se zvěří, pojištění pro případ odcizení nebo přímou likvidaci. Stalo se tak téměř komplexním pojištěním vozidla,“ uznává Milan Káňa z Kooperativy.

Legislativní změny

Zhruba v posledních třech letech trh s ručením zásadně ovlivnily také legislativní změny: nový občanský zákoník, příspěvek do Fondu zábrany škod či změna financování zásahu hasičů. „Zejména nový zákoník přinesl až trojnásobné navýšení pojistného plnění v oblasti nemajetkové újmy: bolestného, ztížení společenského uplatnění a jednorázového odškodnění pozůstalých v případě usmrcení blízké osoby.

„Je nad slunce jasné, že ve své čisté podobě už povinné ručení vlastně neexistuje. Každá pojišťovna tento produkt obohacuje a vylepšuje. Nejedná se pouze o navyšování zákonných limitů, ale i různé doplňkové služby a benefity,“ souhlasí Renata Čapková z ČPP.

„Při rozhodování klienta nejde jen o samotné pojištění, ale také celý komplex poskytovaných služeb, zejména rychlou likvidaci a kvalitní asistenční služby,“ dodává.

Koho vlastně chrání?

„Spektrum všech těchto připojištění vykrystalizovalo ve výsledek na pomezí povinného ručení a havarijního pojištění. Ať jde o prolínání krytí nebo flexibilitu podle potřeb řidiče. Motoristé už dnes evidentně uzavírají ručení nejen ve prospěch jiných, ale i svůj,“ připomíná Eva Svobodová z Uniqy.

„Pojišťovny také stále přesněji a důsledněji segmentují. Často využívají škodní historii řidiče jak pro určení bonusu a malusu, tak při stanovení základní sazby,“ připomíná další změny, které se seřadily v našem žebříčku na 7. a 8. místě, Jan Marek z České pojišťovny.

Nutné zlo? Kdepak!

Jedna věc se ale nezměnila: povinné ručení představuje produkt daný zákonem, což mohou pojišťovny a klienti jen těžko změnit. Co ale mohou ovlivnit, je jeho cena a další připojištění či služby. „Roste počet motoristů uvědomujících si, že nejlevnější pojistka nemusí být nejlepší a že i povinné ručení nemusí být jen nutné zlo,“ uzavírá optimisticky Ludmila Mončeková z Hasičské vzájemné pojišťovny.

Co nejvíc změnilo pojištění

1. Demonopolizace trhu:

Místo jediné dnes nabízí povinné ručení dvanáct pojišťoven.

2. Rozšíření rizik z havarijka:

Povinné ručení na sebe nabalilo tolik prvků z havarijního „brášky“ (škody od živlů, zvířat, pojištění posádky, převážených věcí, právní ochrana atd.), že jde už skoro o komplexní produkt. Odsoudí snad dokonce havarijko k úplnému zániku? ptá se oprávněně Svět motorů.

3. Individualizace:

Zatímco v minulosti bylo povinné ručení motoristům předkládáno ve stylu „Ber, nebo nech být“, dnes jej mnohé pojišťovny nabízejí zcela individuálně. „Motorista si jej složí sám podle toho, jakých rizik se obává,“ vysvětluje Václav Bálek z Allianzu.

4. Dlouhodobé snižování cen povinného ručení:

V roce 2005 bylo průměrné pojistné v Česku 3957 Kč. V roce 2013 jen 2675 Kč. Co k tomu dodat?

5. Legislativní změny z posledních měsíců:

Pro pojišťovny asi nejvýznamnější zásah v tomto desetiletí. Ať jde o vliv nového občanského zákoníku nebo i dalších legislativních změn jako odvod do Fondu zábrany škod či zrušení příspěvku nepojištěných aut. „Nicméně pro klienty se jedná v podstatě pouze o změnu ve výši pojistného,“ uznává Helena Dušková z Wüstenrotu. Loni se kvůli tomu průměrné pojistné poprvé za poslední desetiletí zvedlo (2755 Kč). Letos to bude zcela jistě pokračovat.

6. Přímá likvidace:

První pojišťovny s ní přišly v roce 2010, další se postupně přidaly či to plánují. Podstata je v tom, že se v případě dopravní nehody zaviněné řidičem jiného vozidla nemusí poškozený obracet na pojišťovnu viníka, ale rovnou na svou, u které má sjednané povinné ručení. Ta vše zařídí. A v případě, že má klient starší vozidlo a pojistné plnění pojišťovny viníka by nemuselo stačit na opravu z důvodů možného uplatnění redukce cen náhradních

dílů, klientovi opravu zaplatí celou.

7. Detailnější segmentace:

Zatímco dříve se uzavíralo ručení jen podle objemu motorů, dnes hrají roli věk řidiče, jeho bydliště, stáří auta a mnoho dalších kritérií.

8. Důslednější kontrola škodní historie:

Ta dnes slouží nejen pro určení výše bonusu nebo malusu, ale také už i pro stanovení základní sazby pojištění. Ještě před pár měsíci šlo přitom

v případě samotné kontroly o hlavní nešvar trhu. „Ze strany mnohých pojišťoven tu byla jasná nechuť důsledně uplatňovat systém bonus-malus. Někteří pojistitelé ve snaze získat pojištění případný malus klientovi neuplatňovali. To vedlo k nižšímu průměrnému pojistnému ve kmeni a následnému navyšování ceny pojistného i řidičům, kteří žádnou dopravní nehodu neměli,“ říká Ludmila Mončeková z Hasičské vzájemné pojišťovny.

9. Obohacení asistenčních služeb:

Nejde jen o pomoc při nehodě či odtahu – dnes vám povinné ručení pokryje i pomoc při zabouchnutí klíčků, když dojde palivo a podobně.

10. Zákaz otevřených flotil:

Stály na principu množstevní slevy, jakou pojišťovny nabízejí třeba velkým firmám. Stát se součástí flotily bylo výhodné hlavně pro mladé a často bourající řidiče. ČNB ale pojišťovnám v roce 2012 po konzultacích s Českou kanceláří pojistitelů přikázala, aby tyto flotily postupně zrušily.

11. Využívání mobilních aplikací:

Pro sjednání povinného ručení i pro nahlášení škody dnes nemusíte na pobočku chodit ani volat – vše vyřešíte pár kliknutími v mobilu.

12. Nové benefity:

Vedle nárůstu různých připojištění přišly pojišťovny s dalšími vstřícnými gesty: třeba garancí ceny na tři roky, první zaviněnou nehodou bez vlivu na bonus (tedy jako by se vůbec nestala) a podobně.

13. Rozvoj on-line portálů:

Když se objevily první internetové srovnávače povinného ručení, pro řidiče to byla „pecka“. Na jedné obrazovce viděli, kolik u které pojišťovny zaplatí, a mohli ručení rovnou uzavřít. Časem ale začala spolupráce drhnout, mnohé pojišťovny začaly proti srovnávačů bojovat a ve srovnáních se přestaly

objevovat.

14. Konec Directu:

Podobný případ. Direct působil na českém trhu v letech 2007-2012, pomohl objevit nové směry v ručení, a hlavně stáhl ceny ještě víc dolů. „Nakonec se ale ukázalo, že pojistné z povinného ručení už bylo příliš nízké – nerentabilní,“ myslí si o konci této čistě internetové pojišťovny Petr Milata z ČSOB.

15. Lovci nehod:

Rádi o sobě říkají, že u dopravních nehod pomáhají. Jiní pro ně nenajdou jiné označení než supi silnic. „Asistenční služby“, které nepatří k žádné z pojišťoven, totiž využívají stresu řidičů a vydělávají na jejich neštěstí rádoby pomocí u řešení nehod i u následných oprav. Svět motorů přinesl několik šokujících případů zfušovaných oprav, které „zařídili“ právě tito supi silnic. Pokud za téměř všechny předešlé body žebříčku musíme pojišťovny pochválit, v boji s lovci nehod mají ještě velké rezervy.