Rozhovor s Aloisem Hadamczikem: Maniak

1. 5. 2013 • 11:37

Jeho mysl teď zaměstnává složení hokejového mužstva pro mistrovství světa. Reprezentační trenér Alois Hadamczik se však netají tím, že má k autům hodně vřelý vztah.

Když mluví, hovoří tiše. Ovšem pokud chce, dokáže dát svým slovům důraz gestem nebo zesílením hlasu. Jeho názory české řidiče osloví.

Máte vyhraněnou kategorii vozů, která se vám líbí?

Řekl bych, že jsem možná až maniak na hezká auta. Mám rád mercedesy v jakémkoliv provedení, ale také sportovní automobily jako porsche nebo ferrari. Ovšem při mé mohutné postavě bych si svezení takovým autem nevychutnal tolik jako v mercedesu. Je pravdou, že když jde člověk třeba po Monte Carlu nebo na Floridě, tak by si ukroutil krk, kolik krásných modelů tam stojí za podívání.

Co preferujete při jejich výběru?

Kladu důraz na spolehlivost, líbí se mi zátah motoru a vyhovuje mi automatická převodovka. Neumím si představit kvedlat řadicí pákou, to bych více poskakoval, než jezdil. Dříve jsem používal BMW, ale pak se projevila láska k mercedesům. A už mi to zůstalo.

Prozradíte své dosažené rychlostní maximum?

Nevím, jestli bych to měl říkat, ale bylo to v Německu, kde na některých úsecích neexistuje limit. Tam jsem jel 260 km/h, už je to pár let. Člověk by si

měl uvědomit, že není na závodní dráze, kde v protisměru nic nejede.

Musíte vždy řídit, nebo si s klidem sednete na místo spolujezdce?

Pokud jedu vlastním vozem, vždycky řídím. Když mě veze syn nebo někdo z blízkých kamarádů, klidně si sednu vedle něj. Rozhodně netrpím obavou, že se může něco stát.

Kdy jste si pořídil první automobil?

V třiaosmdesátém roce, když mi bylo jedenatřicet a já si udělal řidičák. Do té doby jsme na tom nebyli s rodinou dobře finančně a ani nám auto nějak nechybělo.

Pak už ano?

To tak bývá. Když se změnila doba a začalo se mi dařit v byznysu, pořídil jsem si pěkné auto. A když si jednou takové koupíte, je vám v něm dobře. Jakmile to finanční situace dovolí, pořídíte si další. Nestydím se říci, že rád jezdím auty, která se mi líbí.

Spočítal byste automobily, kterými jste v životě jezdil?

První byla škodovka stopětka, po ní přišel golf, který více stál, než jezdil. Po roce devětaosmdesát jsem začal trénovat v Německu a pořídil si první

BMW. Tím začalo období německých značek, které trvá dodnes.

Kolik kilometrů ročně zdoláte?

Začal jsem z Ostravy do Prahy hodně cestovat pendolinem, takže to nebude ročně více než dvacet tisíc kilometrů za volantem.

Jaké máte zkušenosti s českými silnicemi?

Nejde mi dost dobře do hlavy stav českých dálnic, které místo aby sloužily motoristům platícím těžké daně, připomínají tankodrom. Nechápu, proč se z Olomouce do Prahy postaví dálnice, o které se hned při jejím dokončení ví, že je špatná, místo aby sloužila čtyřicet nebo padesát let.

Zřejmě typické Česko, ne?

Asi jen tady je možné, že se postaví dálnice, na které je omezená rychlost nikoliv kvůli nehodě, ale z důvodu špatné kvality silnice! Proč například dělají v zahraničí dálnice, které fungují? Proč nikdo neosloví někoho, kdo je stavět umí? Myslím, že tahle situace stojí hodně za zamyšlení, ale obávám se, že se stejně nic nezmění.

Proslýchá se, že jste velký pedant a potrpíte si na detaily. Čisté šatny a tak. Platí to i v autě?

Jsem nekuřák, takže v mém autě se nikdy nekouří. Mám rád pořádek, protože z toho pramení jednak dobrý pocit a současně mám o všem přehled. Když si mám sednout do auta k někomu a on v něm má nepořádek, cítím k tomu člověku velkou nedůvěru a váhám, zda mu věřit.

Souvisí to s vaším názorem, že stejně jako v hokeji vyžadujete stoprocentní přístup k tomu, co člověk dělá?

Věřím, že když člověk něco dělá poctivě a s maximálním nasazením, nepůjde to proti němu.

Když sedíte za volantem, dáváte najevo okolí, že se nechová, jak by mělo?

Nedělám zbytečná gesta. Nenadávám řidičům, kteří se pohybují kolem mě. Možná občas mávnu rezignovaně rukou nebo si povzdechnu, ale to je asi všechno. Pouze když v noci pospíchám z Prahy domů do Kravař, jedu dost energicky.

Jaké máte zkušenosti s policisty?

Dost různorodé. Věřím, že po letech práce trenéra se vyznám v psychologii lidí a umím podle jejich chování odhadnout, co jsou zač. Myslím, že by si řidiči měli hodně uvědomovat svoje práva a hájit si je.

Jak?

Považuji za nepochopitelné, když policisté mohou auto jen tak pro nic za nic zastavit, přestože se řidič neprovinil. To je z jejich pohledu hodně zneužitelné.

Co vám ze současných technologických vymožeností automobilů nejvíce pasuje pro řízení?

Určitě automatická převodovka, klimatizace a navigace. Také se mi líbí, že si mohu v autě přepnout jízdní režim podle potřeby nebo nálady z komfortního na sportovní, nebo naopak.

Jste sportovec tělem i duší. Zasahuje vás také dění v motoristickém sportu?

Jasně – a hodně. Syn i zeť jsou blázni do formule 1. Když sledujeme přenos ze závodů, je to velký zážitek – zejména pro toho, kdo by nás při tom sledoval. Rád se podívám na rallye a občas si říkám: Chlapci, vy snad ani nevíte, že máte jenom jeden život. Na druhou stranu obdivuji, že někdo dokáže jezdit tak rychle a precizně.

Byl jste někdy přítomen nějakému špičkovému závodu?

Měl jsem možnost zúčastnit se jednou 24 hodin Le Mans. Byl to krásný zážitek, ale později ho přebily dva závody formule 1 v Monte Carlu. Když má člověk možnost podívat se do boxů a poznat zázemí tohoto světa, krásně ho to poznamená a těmto závodům navždy propadne.

Až tak?

Můžete si tisíckrát myslet, že umíte jezdit. Ale když na vlastní oči sledujete, co ti lidé za volantem ve velké rychlosti a na tak malém prostoru dokážou, zjistíte, co obnáší pojem „umím řídit“.

Co z toho vyvozujete pro sebe?

Mám takovou zásadu: Není problém auto zrychlit, ale uměním je bezpečně ho zastavit. Šlápnout na plyn umíme všichni, jenže to druhé?

Vypadá to, že vaše veškeré motoristické představy jste již naplnil. Nebo je to jinak?

Byl bych rád, abych na silnicích potkával co nejméně havarovaných aut. Je to možná banální, ale jak už jsem řekl, život máme jenom jeden.