Simca 1200S: Předloha pro škodovácké „erko“

Základem pro stavbu kupé Simca 1200S se stal model Simca 1000 Coupé. Spíše než o sport ale šlo v jeho případě o eleganci. Tu záhy ocenily zejména movitější ženy, které si oblíbily rovněž snadné ovládání vozu a hlavně jeho líbivé tvary.

Výrazně sportovnější a ostřejší „dvanáctistovka“ se poprvé objevila v roce 1968. Karoserii sdílela s modelem 1000 Coupé s výjimkou přední části. Hlavním důvodem bylo přemístění chladiče motoru zezadu dopředu. K tomu byl navíc doplněný o elektrický ventilátor.

V úvodním roce 1968 se dostaly dvě simky 1200S také do někdejšího Československa. Nešlo však o běžný dovoz PZO (Podniku zahraničního obchodu) Tuzex, nýbrž o ryze „soukromou“ akci AZNP (Automobilové závody národní podnik) Škoda. Ač obě auta dorazila v jedné dodávce, jejich osud se následně rozdělil.

Jeden vůz začal jezdit závody pod vlajkou týmu Chemopetrol Litvínov. Druhý kousek zůstal v AZNP, konkrétně v Kvasinách, coby jedna z předloh budoucího kupé Škoda 110 R.

I když obě auta neměla zrovna lehký život, dodnes jezdí. Věnujme se nyní mladoboleslavskému (kvasinskému) vozu, s jeho současným majitelem jsme se potkali.

Tím je Honza Voříšek, nadšenec a znalec nejen francouzských automobilů. „Ačkoliv dobře znám majitele druhé, tedy litvínovské simky, nikdy se naše auta na žádném srazu nepotkala,“ začíná vyprávět o svém voze Honza. „Vždycky, když jsme to plánovali, zasáhla nějaká neočekávaná událost, téměř vždy související s technikou vozu. Holt už jsou to stará auta, která navíc žila v dost těžkých podmínkách.“

Testovači, „pinglové“ i veksláci

Honza vlastní „škodováckou“ Simcu 1200S od roku 2007 a je už jejím osmým majitelem! „AZNP vůz provozovalo do roku 1973. Zajímavé je, že není registrováno coby majitel vozidla v technickém průkazu. V rámci někdejšího prodeje simky byla použita následující klauzule, že automobil byl prodán jako ojetý zkušební,“ vysvětluje Voříšek. První majitel, který ho od podniku koupil, žil na Kolínsku, konkrétně v Týnci nad Labem. „Z technického průkazu lze vyčíst, že většina předchozích majitelů si vůz ponechávala zhruba tři až čtyři roky,“ vypráví Voříšek.

Zajímavá je také skladba někdejších vlastníků sportovní simky. Kdo si vlastně takovou simku v 70. a 80. letech v době reálného socialismu v Československu kupoval? „Byli to většinou mladí kluci. Vůz vlastnil třeba pingl a samozřejmě veksláci, jak už to tehdy chodilo. Simku zřejmě prodávali v okamžiku, kdy se rozhodli založit rodinu,“ snaží se nám objasnit historii svého výjimečného auta Jan Voříšek. Je jasné, že v 70. letech nebyla ojetá Simca 1200S žádným levným artiklem. Spíš naopak, ostatně jako skoro vše, co bylo tehdy ze Západu.

Asi nejdéle vůz vydržel předchozímu majiteli - celých patnáct let. „Ten se také pustil do renovace, kterou ovšem nedotáhl do konce,“ vypráví Voříšek. „Auto neslo původně bílou barvu, červený lak získalo právě u něj. Když jsem simku koupil, nejezdila kvůli motoru, který byl celý rozebraný. To bylo první, co jsem na voze dělal, aby se vůz vůbec pohnul vlastní silou.“

„Když už motor konečně běžel a vůz jezdil, začal jsem postupně objevovat celou řadu nedostatků. Šlo o kombinaci stáří a těžkého života. Už v době, kdy auto sloužilo v AZNP, s ním prý jezdil kdekdo. A že ho nikdo moc nešetřil, je asi jasné. Každý se chtěl svézt… Za první čtyři roky jsem tak simkou najel pouhých 1000 kilometrů,“ počítá Honza.

Hnědému moru vzdoruje statečně

Vůz byl sice při koupi nepojízdný, avšak jeho karoserie nenesla stopy nějakých větších oprav. „Právě absence rozsáhlejší koroze se stala jedním z důvodů, proč jsem vůz koupil,“ říká Honza.

Motor ale nebylo to jediné, s čím se musel poprat. Postupně repasoval brzdy a také nápravy. Následovala elektroinstalace. „Při cestě na sraz se mi kousnul diferenciál, takže jsem nedojel,“ vzpomíná Honza.

Z dnešního pohledu mi vůz přišel dost hlučný, avšak docela dynamický. A to i vzhledem k tomu, že jeho řadový čtyřválec, uložený podélně za zadní nápravou s rozvodem OHV, poskytuje výkon „pouhých“ 60 kW, tedy 82 koní. Pohotovostní hmotnost však činí jen 890 kg.

Z dnešního pohledu se jednotka ochotně vytáčí, což příliš nekoresponduje s rozvodem s centrálním vačkovým hřídelem, který se obecně vyznačuje většími setrvačnými hmotami. Také pérování se mi zdálo docela tuhé a s krátkým zdvihem. Na to si ostatně stěžovaly už dobové testy tohoto vozu. Na druhou stranu zatáčky bylo možné projíždět docela rychle, byť se současnými sportovními vozy (či sportovními hatchbacky) se samozřejmě měřit nemůže.

Cesta z Itálie do Francie

Simca 1200S byla pozoruhodná také z pohledu výroby. Její karoserie vznikaly v Itálii, konkrétně v karosárně Bertone. Následně je naložili na vlak, na němž absolvovaly cestu z Grugliaska u Turína do francouzského Poissy, kde je Francouzi osazovali mechanikou a výstrojí. Docela drahá výroba, a to i z tehdejšího pohledu. Z dnešního pak naprosto nerentabilní. Dražší výrobu měl snad už jen Cadillac Allanté. Jeho karoserie vyráběli pro změnu u Pininfariny v Itálii, finální montáž pak probíhala v Detroitu v USA, kam se přepravovaly letecky přes Atlantik…

Za zmínku stojí také dobová reklama na Simcu 1200S. Jelikož se jednalo o francouzský vůz, nesla se v duchu země Galského kohouta. Tvář kupé propůjčila krásná herečka Mireille Darc, manželka Alaina Delona.

Itálie a Francie podruhé

Francouzi nespolupracovali s Italy pouze na výrobě vozu, nýbrž i na vývoji jeho motoru. Konkrétně s Fiatem, přičemž motor simky trochu připomíná agregát Fiatu 850.

Jde zejména o klikový hřídel, který se zde točí doleva. Většina motorů je totiž pravotočivých. Výjimkou jsou třeba některé motory Hondy z 80. a 90. let. Trochu proto udivuje, že rozdělovač se na motoru simky 1200S točí doprava. Rozvod je, jak už bylo zmíněno, OHV, tedy s centrálním vačkovým hřídelem. O přípravu zápalné směsi se stará dvojice zdvojených karburátorů Solex 35 PHH 5.

V roce 1970 prodělala Simca 1200S modernizaci. V kabině se objevil nový volant, na karoserii zase oranžové ukazatele směru a vzadu také odlišné svítilny. Z pohledu techniky došlo u čtyřválce ke zvýšení výkonu z 82 na 85 koní.

Simca 1200S je dnes velice vzácným automobilem. Ceny vozů v původním, notně omšelém stavu, začínají kolem sto čtyřiceti tisíc korun. Auta po renovaci běžně vyjdou minimálně na půl milionu. Nejobtížnější ovšem je tenhle vůz vůbec sehnat.

Foto: David Rajdl