Rozhovor s Jean-Louis Schlesserem: Ničeho nelituji

Jean-Louis Schlesser navštívil před několika týdny Prahu. Jednal tady o spolupráci s českým jezdcem Tomášem Tomečkem, který patří k zastáncům afrického závodění. Francouz spěchal, ale čas na naše otázky si udělal.

Závodil jste téměř se vším, co má čtyři kola. Čím si vás získal Dakar?

V minulosti to byla nejnáročnější soutěž na světě. Její štafetu převzala v posledních několika letech Africa Eco Race, kterou jsem se svými spolupracovníky vytvořil.

Znal jste s Thierrym Sabinem, který založil Rallye Dakar?

Byli jsme přátelé. Když v roce 1986 tragicky zahynul, bylo mi hodně smutno.

Pochopil jste, proč tolik miloval černý kontinent?

Byl to velký šoumen. Nejenže měl rád Afriku, ale dokázal tuto myšlenku doručit svým následovníkům. Doslova z ničeho tak vznikl nejtěžší závod planety. Sabine byl rovněž velmi dobrý člověk a pro tuto práci předurčený.

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na původní africký Dakar?

Pokud pominu svá dvě vítězství, zmínil bych ročník 1991. Jel jsem tehdy sám s buginou, takže to bylo opravdu náročné. Nikdy nezapomenu na jednu

noc a dva dny strávené v poušti, než dorazila pomoc.

Můžete porovnat atmosféru v senegalské metropoli dříve a nyní?

Město má neopakovatelné kouzlo. Jako takové se v podstatě za posledních třicet let moc nezměnilo.

Do jaké míry se znáte s českými jezdci?

Tomáše Tomečka považuji za svého přítele. Velmi dobře znám i motorkáře Iva Kaštana a Slováka Jana Zaťka. Samozřejmě nemohu zapomenout na Karla Lopraise ani posádky kamionů Tatra.

Nemyslíte si, že byl v roce 2008 Dakar zrušen z taktických důvodů, aby se soutěž mohla přestěhovat do Jižní Ameriky?

Vím přesně, co se tehdy stalo. Byla to hodně zvláštní situace. Je však obtížné vysvětlit to jednou větou. Celá věc má politické pozadí. Organizátoři tehdy nepostupovali v souladu s tím, co jim říkaly tajné služby, a soutěž zrušili.

Jste v kontaktu se společností A.S.O., která organizuje současný Dakar?

Ne, nic takového se neděje. Naše vztahy jsou standardní. A.S.O. má vlastní závod v Jižní Americe, stejně jako my svůj v Africe. Úroveň jihoamerického Dakaru ovšem v posledních letech klesá a nejinak tomu bude i příští rok.

Jakou šanci prosadit se má Sebastien Loeb?

V Jižní Americe by mohl v budoucnu vyhrát. Pokud by ale přijel závodit do skutečné pouště a do velkých písečných dun, jaké jsou v Africe, hned tak

by se mu to nepovedlo.

Co byste poradil mladým závodníkům, kteří chtějí jednou startovat na africké soutěži?

Nikdy by se neměli vzdát. To je nejdůležitější. Pozici na výsluní je třeba si vydobýt neustálým tréninkem.

Co chybí podniku Africa Eco Race ve srovnání s původním Dakarem?

Zatím nemáme šanci dostat závod do Mali nebo Tunisu. Naší prioritou je totiž bezpečnost, takže se do těchto zemí bohužel v nejbližší době nepodíváme. Možná za dva tři roky.

V čem je soutěž Africa Eco Race jiná než Dakar?

Atmosférou a pohostinností. Nejsme tak komerčně založeni. Zásluhou trasy v dunách je naše trať mnohem náročnější. Není to jen o rychlosti za každou cenu jako v Jižní Americe. A to už ani nemluvím o vztazích mezi účastníky, kteří jsou mnohem přátelštější než na současné Rallye Dakar.

Vrátí se někdy soutěž zpátky do Afriky?

Máme na prosincové a lednové termíny smlouvy s vládami všech zemí, kterými soutěž vede. Konkurence by tak musela volit jiný termín, a to není

pravděpodobné.

Býval jste také konstruktérem závodních automobilů. Jaký je rozdíl, když jezdíte s autem postaveným někým jiným a vozem, který si člověk

připravil sám?

Člověk má mnohem lepší pocit z výhry v autě, které si dal dohromady. Ovšem vůz jsem nešetřil, ať byl jakýkoliv. Vždycky šlo o vítězství.

Sledujete motoristický sport?

Zajímám se úplně o všechno, co je cítit benzinem. Mám velmi rád motorky a speciálně závody MotoGP.

Jezdíte sám na dvou kolech?

Ano. I na soutěži Africa Eco Race se pohybuji po bivaku na malé motorce.

Nemrzí vás, když lidé zapomínají na to, že jste byl úspěšným závodníkem?

Mám za sebou dlouhou kariéru, a proto asi současná generace nepamatuje moje tituly mistra světa v závodech prototypů. Bylo to tehdy hodně vzrušující období, vždyť jsem se několik let pohyboval ve špičce světového motoristického sportu.

Pomohla vám skutečnost, že váš strýc Jo závodil ve formuli 1, kde také tragicky zahynul?

Zemřel v roce 1968 – ještě dříve, než jsem dokončil armádní výcvik v Maroku. Pro rodiče to byla samozřejmě velká ztráta. Když jsem se vydal stejnou cestu jako Jo, hodně trpěli.

Hovořil jste o sportovních prototypech. Jak hodnotíte úroveň speciálů Sauber Mercedes C9 a C11, s nimiž jste téměř před třiceti lety závodil?

Zejména model C11 byl na svou dobu neuvěřitelně sofistikovaný. Měl například motor, který dával v kvalifikaci výkon tisíc koní. V Le Mans jsme s ním dokázali jet na rovince až 407 km/h a vyvinuli průměr 250 km/h na jedno kolo. Při brzdění dosahovalo přetížení hodnoty až 4,5 G. Bylo úžasné a současně fyzicky velmi vyčerpávající řídit takové monstrum třeba v Suzuce, kde je hodně úseků takzvaně na srdce. Závody dlouhé tisíc kilometrů byly náročnější než aktuální šampionát sportovních vozů.

Nemáte po letech pocit nostalgie?

Vzpomínám na podnik v Japonsku, kde jsme s Maurem Baldim startovali z boxů a nakonec skončili první. Na Nürburgringu se zase jel závod rozložený do dvou dnů. Měli jsme po kolizi poškozený vůz, a tak přišla na řadu riskantní taktika. Zatímco všichni tankovali, nám se podařilo dokončit závod s minimem benzinu a zvítězit.

Nemrzí vás, že jste nikdy nevyhrál 24 hodin Le Mans?

S jaguarem nebo mercedesem to bylo reálné. Tehdy nám v úspěchu zabránilo pár hloupostí, ale takové jsou závody.

Michaela Schumachera jste poznal ještě před tím, než vstoupil do formule 1. Jak na vás působil?

Už jako osmnáctiletý byl výjimečný člověk, laskavý a se smyslem pro humor. Ve formuli 3 byli rychlejší Frentzen nebo Wendlinger. Michael byl ovšem talentovaný a neskutečný dříč, který nikdy nic nevzdával. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se nevrátil do formule 1 a nepomohl Mercedesu, Nico Rosberg by nikdy nebyl tak vysoko jako teď. Michael vypadal možná jako sobec, ale vždycky myslel na úspěch týmu, pro který závodil. Takového jsem ho poznal.

Řada vašich kolegů, kteří jezdili se sportovní vozy, dostala v F1 angažmá, a vy ne. Nemrzelo vás to?

Neměl jsem s tím problém. Byl jsem vždy urostlý chlap, což není dobrý předpoklad pro formulové vozy. Ve sportovním autě Sauber Mercedes mých osmdesát kil nevadilo, pro F1 to bylo moc. Svezl jsem se jen jednou v roce 1988 a zapsal se do historie.

Máte na mysli kolizi s Ayrtonem Sennou ve vašem jediném závodě F1?

To byla právě stopa v historii formule 1. Tehdy jsem odmítal přiznat jakoukoliv chybu, ale dnes to hodnotím jinak. Možná jsem měl začít brzdit dříve

a ke srážce nemuselo dojít. Naštěstí to neovlivnilo náš soukromý vztah. Ayrton to později nikdy neřešil. Nezapomenu na 1. květen 1994, kdy zahynul. Vždyť toho mohl ve formuli 1 ještě hodně dokázat.

Ovlivnil incident vaši kariéru v F1?

Asi jsem se do dějin zapsal neslavně, ale na budoucnost to nemělo vliv. Limitovala mě postava. Formule je uzoučká, do ní se pořádný chlap nevejde.

Byla vám hmotnost na překážku také v osmdesátých letech, kdy jste začínal kariéru ve formuli Renault?

Samozřejmě že v tom byl problém. Tehdy můj nejlepší kamarád Didier Pironi, který později jezdil formuli 1, vážil pětašedesát kil a já o patnáct více. To dělalo časový rozdíl čtyř desetin vteřiny na kolo.

Sto třicet pozpátku

K našemu rozhovoru připojujeme několik zajímavých odpovědí, které Jean-Louis Schlesser sdělil v jedné anketě francouzským médiím.

Jaké první vozidlo jste řídil?

Traktor na rodinné farmě.

Kdy jste získal řidičský průkaz?

V Maroku v roce 1966.

Jaký vůz jste vlastnil jako první?

Šedomodrý Peugeot 403.

Která nejzábavnější věc se vám s autem podařila?

Jízda pozpátku dlouhá sto třicet kilometrů kvůli poruchané převodovce.

Co vás v životě hodně potěšilo?

V Mexiku roku 1989 se mi povedlo vyhrát světový šampionát. Měl jsem čest potkat se při vyhlášení vítězů s Juanem Manuelem Fangiem, pětinásobným mistrem světa formule 1.

Jak budou podle vás vypadat terénní závody za dvacet let?

Rád bych viděl auta poháněná novými typy energií.

Bál jste se někdy při závodech?

Neměl jsem strach. Pokud se člověk začne bát, měl by toho okamžitě nechat.

Existuje něco, na co jste během úspěšné kariéry nedosáhl?

Lákaly mě závody severoamerického seriálu NASCAR na tamních oválech. Na to jsem však bohužel starý.

Jean-Louis Schlesser

• Narozen: 12. 9. 1948
• Povolání: jezdec, organizátor, ředitel Africa Eco Race
• Úspěchy: mistr světa sportovních vozů (1989, 1990), vítěz Rallye Dakar (1999, 2000), vítěz Africa Eco Race (2009–2014), mistr Francie cestovních vozů (1984 a 1985)