Aerodynamické úpravy dnes a zítra: Na návěsy

Do roku 2050 se má snížit závislost evropské dopravy na ropě o 60 procent. K tomu by měl pomoci masivní přesun (30 až 50 %) dálkových cest lidí a zboží na železnici, která je však nejen v tuzemsku již extrémně vytížená. Tak to aspoň vyplývá z vize, kterou před časem předestřel Brusel.

V této pro širokou voličskou veřejnost velmi lákavé vizi však zcela chybí dořešení s tím souvisejících úkolů jako například transport zboží z výrobny na železniční stanici (pravděpodobně nákladním vozidlem), vybudování drahé překládkové infrastruktury na železničním nádraží, rozvoz zboží z konečné železniční stanice do místa určení (jak jinak než nákladními vozidly), mimořádné zpomalení a prodražení dopravy vlivem dvojího překládání na a ze železnice atd.

V době omezování skladovacích kapacit za účelem snížení finančních nákladů, a tedy rozvoji dopravy just in time poněkud protichůdné přání Bruselu.

Aspoň jeden

Každopádně tento postoj Bruselu přispěl tím, že Evropská komise hodlá uvolnit technické regule tak, aby výrobci mohli stavět mnohem aerodynamičtější tahače a návěsy.

Základem je otevření nových možností na poli aerodynamiky. Tam totiž nákladní auta zatím valný posun nezaznamenala, což zvlášť vynikne ve srovnání s americkými aerodynamičtějšími a z hlediska servisu extrémně jednoduššími „čumákovými“ tahači.

Zatímco v 90. letech konstruktéři jásali nad koncepčními nákladními vozy s c_x okolo 0,38, tedy na úrovni Škody Favorit, dnes pro dosažení podobné hodnoty opět musí postavit spíše studii – zatímco podstatná část sériových osobních aut už dávno spadla pod 0,30. Rozdíl samozřejmě tkví v tom, že osobní vozidla nejsou drcena předpisem o celkové délce a staví se na maximální prostor pro posádku a k upoutání citu a vkusu zájemce. Nákladní vozidla naopak maximalizují prostor pro zboží při zachování přijatelného minima pro řidiče. Zcela opačně, proto také mají hranatý tvar.

Dva metry ideálně

Přestože nákladní vozidla mají za úkol především pobrat hodně zboží, šance na zlepšení efektivity provozu samozřejmě mají. Pracovat se může se zakrytováním kol, zkracování vzdáleností mezi kabinou tahače a čelem návěsu při dálničním provozu, pneumatikami a velmi účinnými spoilery.

Právě tato poslední položka je hodně propíraná všude na světě. Nejen EU chce plošně povolit instalaci takzvaných „lodních zádí“ na návěsech, které na jejich konci usměrní proud obtékajícího vzduchu tak, aby se za soupravou nevířil a netáhl ji vzad. Toto řešení není nijak nové, různí výrobci podobné deflektory či nástavce vyvíjejí už nejméně osm let. Začalo se pevnými zástěrkami, delší dobu již existují pohyblivé, jež se samy při dálničních rychlostech odklopí ze zadního čela návěsu, případně nafukovací nebo skládací.

Experimenty ukázaly, že nejúčinnější je nástavec dlouhý celé dva metry, což je z hlediska ukotvení a skládání nástavce neúnosné. EU doporučuje prodloužení nejvýše o půl metru. Vedle toho pak bude nutné splnit řadu dalších podmínek, aby například mohly být využívány stávající nakládací rampy nebo zůstal zachován velkorysý úhel otevření vrat návěsu. Na druhou stranu se už objevují rozličná řešení, jež spoilery využívají k dalším účelům, například jako zdvihací plošinu.

Až desetina

Brusel si od této a dalších povolených úprav i na tahačích slibuje snížení spotřeby paliva kamionů ve výši 7-10 procent, což by v případě soupravy, jež ročně najede 120.000 km, znamenalo úsporu provozních nákladů okolo 120.000 korun. Oxidu uhličitého by pak do vzduchu zamířilo o 7,8 tuny méně, což by dopravcům ulehčilo v poplatcích například ve Francii.

Zásahy do aerodynamiky tahače prý zlepší i zorné pole řidiče, což každoročně pomůže zachránit 300 až 500 životů. Celkové náklady na úpravy se odhadují na 50.000 až 75.000 korun, návratnost je tedy u soupravy otázkou cca roku. Instalace by se ovšem týkala jen souprav pro dálkovou dopravu, kterých nyní v EU jezdí přes milion.

Ještě více

Zmíněná iniciativa doprovází a vhodně rozšiřuje jinou alternativu na cestě za úsporností dálkové nákladní dopravy, kterou představují „megatrucky“ s délkou 25,25 metru a hmotností 40 až 60 tun v závislosti na legislativě každé země. Pro uklidnění české veřejnosti zde na výjimku povolené soupravy 25,25 m jsou omezeny celkovou hmotností 40 tun, takže i při plném zatížení vytvářejí tlak na jednotku plochy vozovky srovnatelný s osobními automobily. Ani šedesátitunové soupravy 25,25 m však netlačí na povrch silnice více než běžné pětinápravové návěsové soupravy se čtyřiceti tunami.

Na odporu proti těmto dlouhým soupravám odůvodňovaným ničením silnic si dříve postavilo kariéru několik skupin. Ty však získali jen voliče neschopné prostého dělení celkové hmotnosti soupravy počtem náprav a porovnání výsledku s dělením čtyřiceti tun na pět náprav klasického kamionu. Neobstálo ani láteření na případné ucpání kruhové objezdu, protože tyto megasoupravy stejně jako všechna vozidla splňují podmínky pro průjezd předepsaným obloukem a jsou určena pro výhradní dálniční provoz.

Dvě 25,25metrové soupravy převezou stejně jako tři klasické. Ve Skandinávii už zcela zdomácněly včetně ještě delších souprav pro celkovou hmotnost až osmdesát tun, ve zkušebním provozu jezdí v mnoha západoevropských zemích. Zkoušejí je různé další země včetně Česka, kde se osvědčily jak z hlediska bezpečnosti, tak například dopadů na infrastrukturu. Zejména dopravci a uživatelé dálnic z nich mají prospěch, protože první šetří finance na menším počtu řidičů, druzí při stejném objemu převáženého zboží mají volnější dálnice. V době, kdy v Česku chybí tisíce profesionálních řidičů, jde o ideální řešení ve prospěch dopravců i veřejnosti.

Brzy? Co dál?

Pokud různé schvalovací procesy půjdou dobře, měli bychom se s mohutně ospoilerovanými soupravami začít v hojné míře setkávat ještě před koncem dekády.

Proklamované úspory by měly činit až desetinu spotřeby nafty a cca 7,8 tuny oxidu uhličitého na 100.000 kilometrů. Jako další stupeň pak může přijít aktivní aerodynamika, která například počítá s tím, že z určitých míst bude vzduch odsáván a vyfukován jako de facto zátka jinde, aby podpořil kýžené hladké proudění…

Autor: Jakub Kolár