Cagiva se vrátí a zamíří s elektrickými motorkami do terénu
Značka Cagiva, jejímž zakladatelem je Giovanni Castiglioni, se na motocyklech objevila koncem sedmdesátých let. Tehdy se jednalo o dvoutaktní stroje z produkce evropské divize společnosti AMF Harley-Davidson, kterou byla italská značka Aermacchi.
Silniční i terénní motocykly s dvoutaktními motory o objemu 125 až 350 cm3 z původní produkce Aermacchi, zahájily úspěšné tažení značky Cagiva napříč osmdesátými a devadesátými léty dvacátého století.
V roce 1985 získala Cagiva pod svá křídla Ducati a postarala se o návrat tehdy upadající značky mezi elitu, kam patří dodnes. Ve druhé polovině osmdesátých let se pak italské motocyklové impérium rozrostlo o značky Moto Morini a Husqvarna.
V devadesátých letech Cagiva převzala českou značku ČZ, kterou bohužel nevyužila podobným způsobem jako tehdy nefunkční MV Agustu, kterou podobně jako Ducati dokázala oživit a proměnit ve výrobce špičkových motocyklů nejednou srovnávaných díky svým výkonům i exkluzivitě s vozy značky Ferrari.
Cagiva se bohužel ještě v devadesátých letech díky některým příliš ambiciózním plánům dostala do finančních problémů a postupně se svých značek zbavila. Do jednadvacátého století vstoupila s moderními motocykly s motory značky Suzuki a zdálo se, že se jí blýská na lepší časy. Italská značka bohužel nedokázala držet krok s konkurencí, přestože jej kdysi sama udávala a v roce 2012 ukončila výrobu.
V současnosti patří Cagiva pod křídla MV Agusty a podle neoficiálních informací se chystá na svůj návrat mezi výrobce motocyklů s novými modely, které mají být veřejnosti poprvé představeny letos v listopadu na motocyklové výstavě EICMA v Miláně.
Pod značkou Cagiva chce MV Agusta údajně nabízet terénní motocykly s elektrickým pohonem. Ty mohou do jisté míry oživit vzpomínky úspěchy značky v motokrosových závodech z druhé poloviny osmdesátých let, kdy Cagiva získala tři světové tituly mezi výrobci a dva mistrovské tituly jezdců se svými stopětadvacítkami.