Co hrozí za neposkytnutí pomoci při nehodě: Kdo uteče, nevyhraje

Každoročně roste počet dopravních nehod, od nichž řidiči ujedou. Jak vyplývá z policejních statistik, jen za osm měsíců letošního roku se tak stalo v 8560 případech z celkem 54 526 bouraček. „Je to o dalších 630 případů více než ve stejném období loni,“ srovnává Markéta Johnová z Policejního prezidia.

I když jde většinou o případy, kde se poškodí „plechy“ na parkovišti u obchodního centra, najdou se i takové, kde je ohroženo zdraví nebo lidský život. Právě takových bylo jen za prvních osm měsíců 516. Za leden až srpen 2012 ujelo od srážek s následky na zdraví 531 řidičů, předloni se to týkalo 496 karambolů. Tedy okolo jednoho procenta všech nehod ročně.

Kdo dnes, kdo zítra?

Proč řidiči ujíždějí? Vězí za tím jednak lhostejnost, ale také obava z dalších postihů – zejména pokud řídí pod vlivem alkoholu nebo omamných látek.

„Podle zkušeností soudců není důvodem neposkytnutí pomoci obava, že řidič něco nezvládne nebo špatně poskytne pomoc, ale nadřazení vlastních

zájmů. Hlavně obava z trestu včetně odnětí řidičského oprávnění,“ uvádí na pravou míru spekulace o důvodech neposkytování pomoci Zuzana Steinerová, mluvčí Krajského soudu v Praze.

„Obava z možného postihu za nesprávné poskytnutí první pomoci ale není namístě. Primárním cílem je zachránit lidský život,“ má jasno i Johnová.

Případný strach, že by se postižený nebo pozůstalí „hojili“ na poskytovateli první pomoci kvůli zhoršení důsledků samotné nehody, je neopodstatněný.

Stejného názoru jsou soudy. „Během dvanáctileté soudní praxe jsem se s takovým případem nesetkal,“ potvrzuje Marcel Lehečka, předseda soudu v Rakovníku. „Pokud by se to stalo, určitě bychom o takovém případu věděli,“ doplňuje.

Co hrozí, když ujedeš?

Obecně je neposkytnutí pomoci mimo silnici trestáno až dvěma roky ve vězení. V případě, že se jedná o člověka, který je podle povahy svého zaměstnání povinen pomoc poskytnout jako lékař nebo zdravotní sestra, pak tři roky.

Ovšem u bouraček je to ještě ostřejší. „Řidič, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne potřebnou pomoc osobě, která utrpěla újmu na zdraví, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let,“ cituje příslušný paragraf trestního zákona Štěpánka Čechová z ministerstva spravedlnosti.

„Trestné už je samo neposkytnutí, typicky ujetí od nehody, bez ohledu na to, zda druhý její účastník skutečně nějakou pomoc potřeboval,“ doplňuje Johnová.

Za poskytnutí první pomoci se přitom podle ní považuje již samo zavolání na zdravotnickou záchrannou službu. Zasahovat by měl nejen účastník dopravní nehody, ale i náhodný kolemjedoucí.

Co na to soudy?

Počty ujetí od karambolů s následky na zdraví se v posledních letech pohybují stále kolem pěti stovek ročně. Neposkytnutí pomoci se ale dostává k soudu stále častěji.

Ze statistik ministerstva spravedlnosti vyplývá, že loni stanula před soudem stovka řidičů, kteří od nehod ujeli. „A dvaadvacet z nich to udělalo pod vlivem alkoholu,“ přibližuje Čechová. „Osmdesát řidičů, kteří loni stanuli před soudem, bylo odsouzeno. Dvanáct k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,“ dodává.

A i když těch, kteří šli za neposkytnutí pomoci za mříže, bylo za poslední roky do dvaceti, je to výstraha pro všechny.

Umíme, nebo si to jen myslíme?

Poskytování první pomoci nás učili už na základce, setkali jsme se s ním při výuce v autoškole a je součástí školení na pracovištích. Tedy měli bychom to všichni umět.

V případě konkrétní situace to už ale tak slavné není, přeceňujeme se a svoje znalosti ze základní školy považujeme za dostatečné.

Přitom jak je to třeba s masáží srdce a umělým dýcháním, to se za poslední roky měnilo několikrát. A kdo z nás si bez mrknutí oka vybaví, jak vypadá stabilizovaná poloha? V dotazníku ke své bakalářské práci s tématem první pomoci na to poukazuje Lenka Uhlíková, která pracuje jako zdravotní sestra. „I když většina z 216 respondentů dotazníku o poskytování první pomoci tvrdila, že pravidla ovládá, našli se i tací, kteří s úplně

vážnou tváří popisovali krev ze žilního krvácení jako modrou,“ podivuje se.

Vůbec nejhorší pocit ale měla při zjištění, jak se první pomoc vyučuje v některých autoškolách: „Šokovalo mě, že výuka poskytování první pomoci

v lepším případě probíhala formou dvacetiminutového instruktážního videa. V horším byla výuka první pomoci odbyta pouze sdělením, aby se adepti řidičáku naučili správné odpovědi na otázky v závěrečných testech!“

První pomoc krok za krokem

V okamžiku, kdy přijdeme k dopravní nehodě, měli bychom si navléci reflexní vestu a odstavit vůz na bezpečném místě. Je potřeba vypnout u havarovaného auta zapalování a zajistit jej proti pohybu. Pokud je zachránců více, jeden z nich ještě vhodně umístí výstražný trojúhelník a zavolá záchranku. Ostatní se věnují poraněnému.

Nejdříve zjišťujeme, zda je při vědomí. Pokud nereaguje, uložíme jej šetrně do polohy na záda. Na bok se případně ukládá jen na chvilku, a to v případě, že je třeba odstranit zvratky nebo krev. V poloze na boku samovolně vytečou a dýchací cesty se tak uvolní.

Následuje zvednutí brady a mírný záklon hlavy, který uvolní případně zapadlý kořen jazyka.

Pokud ani poté během chvilky nezačne poraněný dýchat a je stále v bezvědomí, nastupuje masáž srdce. Masíruje se ve středu dolní části hrudníku, oběma rukama spojenýma nad sebou ve stejném směru. U překřížených dlaní by totiž za chvíli začal velmi bolet hřbet dolní ruky. Frekvence stlačení je asi 100-120krát za minutu, tedy zhruba dvakrát za vteřinu. Jestliže je zachránce sám, přerušuje masáž jen na nezbytně nutnou dobu. Pokračuje v ní do okamžiku, než poraněný začne dýchat, do vlastního zemdlení, vystřídání dalším člověkem nebo příjezdu záchranky.

Když jsou obnoveny vitální funkce (srdce tluče a poraněný dýchá), je třeba věnovat se krvácení. Před masáží srdce má krvácení přednost jen v okamžiku, kdy hrozí rychlé vykrvácení, například při poranění velkých tepen nebo žil na nohách či krku. Ránu co nejvíce zaškrtíme, třeba prsty, převážeme a zejména u nebezpečného krvácení z velkých tepen přiložíme tlakový obvaz, který ránu ještě stlačí – zabrání se tím krvácení. U velkých ran na nohách nebo rukách zaškrtíme končetinu nad kloubem (u nohou až v tříslech), zaškrcení necháme takto do příjezdu záchranky. Průběžně sledujeme obvazy, zda neprosakují.

Zlomeniny nenapravujeme. Jsou velmi bolestivé, proto poraněného jen co nejšetrněji položíme na záda. V případě poranění hrudníku jej uložíme buď na bok (pokud je v bezvědomí) poraněnou stranou dolů – aby se lépe dýchalo zdravou stranou, nebo posadíme s oporou zad (je-li při vědomí) – tělo se více uvolní.

Komunikace se záchrankou

Po prvotním ohledání poraněného a zjištění, zda dýchá, voláme záchranku. Její operátor nám může pomoci s další resuscitací. Udržujeme kontakt, dokud nás sám nevyzve k ukončení hovoru.

Víte,že …

• … už pouhým zavoláním na záchranku poskytujete první pomoc?
• … pokud zavoláte na 112, dovoláte se nejprve k hasičům, kteří pak přepojují na záchranku?
• … při nehodě hlásíte své jméno, co se stalo, počet raněných a co nejpřesněji místo nehody?
• … hovor se záchrankou vždy ukončuje její operátor, nikoli ten, kdo volá?
• … účastník dopravní nehody může odmítnout poskytnutí první pomoci? Neposkytujete ji v případě, že to ohrožuje jeho život nebo zdraví, například když havarované auto hoří nebo se k vozu na kolejích blíží vlak.