Ferrari 330 GT Shooting Brake (1965-1968): Vignaleho unikát stojí 22 milionů

Ferrari má v současné době v nabídce poměrně praktický shooting brake GTC4Lusso, komplexní modernizaci předchozího velmi úspěšného FF (2011), která přišla na řadu na počátku letošního roku. Supersport pro čtyři pohání atmosférický vidlicový dvanáctiválec 6,26 l/507 kW a zůstala mu i čtyřkolka 4RM, jen modifikovaná.

Kromě něj se prodává rovněž verze T, která má v přídi umístěný osmiválec 3,86 l/449 kW. Jak moderní doba velí, je přeplňovaný dvojicí turb, jedná se však o zadokolku. Auto pro rodiny s dětmi si, pravda, člověk představí trochu jinak, ale pořád je to třídveřák se sklopnými zadními sedačkami, takže tu převezete větší předmět, nejtypičtěji asi sadu golfových holí.

Špičková práce

Koneckonců k převozu loveckého, případně právě takového sportovního náčiní tahle kategorie aut v Británii vznikla, že? Nejde však rozhodně o první „sportovní kombi“ slavné italské značky. Již v minulosti vznikaly na toto téma individuální stavby. Jednou z nich je kreace na základě modelu 330 GT ročníku 1965. Žádný garážový bastl, ale perfektní práce, za kterou stála karosárna Vignale. Tedy za stavbou, nikoli za designem samotným.

Na autě zaujmou hlavně zamřížovaná hlavní i koncová světla a samozřejmě avantgardní „skleník“, který plynule navazuje na prostor pro cestující. Vyklápět se dá pouze zadní okno, spodní část nikoliv. Čtyřmístnému interiéru vévodí tříramenný sportovní volant a leštěná hlavice řadicí páky. Pod kapotou zůstal původní famózní vidlicový dvanáctiválec 3,97 l z pera konstruktéra Gioacchina Colomba s výkonem 300 koní (221 kW).

Vůz měl premiéru na 50. ročníku autosalonu v Turíně koncem října 1968, jde tedy o překarosované původní kupé od Pininfariny. Podvozek s předními nezávislými závěsy, zadní tuhou nápravou a čtveřicí kotoučových brzd zůstal nezměněn. Základní 330 GT bylo poprvé vystaveno v Bruselu 1964 coby nástupce modelů 250 GTE a 330 America. Stovku zvládlo z klidu za 6,5 s a jelo až 241 km/h, patřilo tak v té době mezi nejrychlejší auta světa, která bylo možné normálně koupit, akorát ne u nás... Původní oblou příď s dvěma dvojicemi reflektorů nahradila v pětašedesátém jednoduchá, objevily se další karosářské varianty: čistě dvoumístné GTC a spider GTS.

Práce Coca Chinettiho

Kus, který dostal unikátní „šaty“, si objednal jistý pan Desy u amerického dovoze Ferrari, newyorské firmy Luigi Chinetti Motors. Konkrétně přes pobočku v Greenwichi (stát Connecticut). Jenže už o dva roky později skončil rudý exemplář s béžovým interiérem a lehkými litými koly u Luigiho Chinettiho juniora. „Coco“, jak mu říkali, byl talentovaným designérem a stylistou a spolu s komerčním umělcem Bobem Peakem stvořili právě karoserii shooting brake - veledílo s ostrou přídí a širokým B-sloupkem, za kterým se skrývá druhá řada sedadel. Ani jeden panel nezůstal původní.

Po výše vzpomínané turínské výstavě „kombi“ putovalo zpět do Států, později se odstěhovalo do Filadelfie a v roce 1977 jej koupila firma Thoroughbred Motorcars Eda Watermana ze severní Virginie. Dalším majitelem byl Pařížan Jean-Claude Paturau, který svůj klenot mimo jiné předvedl v září 1996 v Bagatelle na patřičně prestižní Louis Vuitton Concours d'Elegance.

Pokud je pro někoho moderní GTC4Lusso opravdu mainstream, může si tenhle skvost pořídit u Joea Macariho v Londýně za 694.950 liber (22,4 milionu korun). Pro normálního smrtelníka neskutečné peníze, oproti jiným vozům Ferrari pakatel... Auto má najeto pouhých 13.666 mil, tedy 21.993 km. Někomu může připadat divné, jinému nádherné, záleží na úhlu pohledu. Zajímavost mu každopádně upřít nelze.

Loni ještě dvoubarevný

S ozdobou své sbírky jistě nový majitel vynikne v davu... Je to evidentně tentýž vůz který vlastnil Jay Kay, zpěvák kapely Jamiroquai a milovník sportovních aut. Ještě loni byl jeho shooting brake 330 GT čísla šasi 7963 zelený se žlutou střechou, jednalo se mimochodem o vůbec poslední podvozek se vzpínajícím se koníkem ve znaku, který Vignale kdy překarosoval. Před Pininfarinou byl přitom takřka dvorním „krejčím“ Maranella.

Těžko jich takto upravil více, žádný zdroj se o dvou exemplářích nezmiňuje. Plaketa před spolujezdcem hovoří jasně, nicméně proč unikát nyní přestříkali zlatohnědou, zůstává záhadou. Dealer dává najevo, že je renovovaný a ve výborné mechanické kondici, slavného interpreta však ve stručné historii vůbec nezmiňuje.