Jak dnes vypadá STK: Opravdu už konec úplatků?

Z motorkářského gangu, který před pár dny dorazil před ministerstvo dopravy vyřídit si účty kvůli přísným STK, šel strach. Drsným hochům v kožených bundách přestaly na kontrolních linkách procházet jejich upravené bublající stroje, a tak si došlápli rovnou na nejvyššího: ministra dopravy, který prý zpřísnil kontroly.

Co se vlastně změnilo? Z pohledu poctivého motoristy jde o drobnost. Od ledna se povinně fotí všechna vozidla, která chtějí obnovit červenou známku na značce.

Samotná metodika prohlídky zůstává stejná. Přesto panoval kolem zavedení rozruch. Systém odesílání záznamů na ministerstvo zpočátku stávkoval. A to způsobovalo fronty. Ministr se dokonce nechal slyšet, že je potřeba zvýšit počet stanic.

Ťok chce víc STK

Přineslo to i jedno pozitivum – na některých stanicích zavedli systém on-line objednávání na prohlídku. Bohužel to podle našich zkušeností ani tak neznamená, že si pár desítek minut nepočkáte.

V reakci na nával před branami STK navrhl ministr dopravy otevřít trh s provozovnami STK pro nově příchozí. Nyní jsou totiž jejich počty v jednotlivých krajích regulovány a není možné získat oprávnění na další bez předchozího schválení. Krajský úřad vypočítává na základě počtu vozidel registrovaných v daném správním obvodu, zda je další stanice technické kontroly potřeba, nebo je oblast už dostatečně pokryta. Pak nedá souhlas pro otevření další.

Může za to situace z poloviny 90. let, kdy nezřízeně rostly STK jako houby po dešti. Podle kritiků současných návrhů ministra dopravy se už tehdy v plné nahotě ukázalo, že rozšíření trhu s sebou neodbytně nese i konkurenční a korupční prostředí.

Situaci měl vyřešit zákon č. 56 z roku 2001, který prošel už bezmála třiceti novelizacemi. Takže dnes se podle mnohých chce Dan Ťok vrátit do stavu před patnácti lety. „Při schvalování tohoto zákona bylo záměrem regulovat výstavbu stanic technické kontroly z důvodu potřeby zachování vyrovnaného poměru mezi poptávkou ze strany zákazníků a nabídkou stanic technické kontroly. Jedině pak je možné zachovat kvalitu práce na STK a stanice mohou soutěžit o zákazníka cenou, a ne nabídkou nekvalitní práce,“ říká dlouholetý vedoucí STK v Plzni Karel Hejl. Dodává, že pokud nastane přebytek stanic technické kontroly, klesne i kvalita práce. Kromě toho poroste korupce.

Emise v jednom

Ministr ale trvá na svém. „Chceme, aby se zvýšil počet stanic technických kontrol tam, kde aktuálně motoristům mohou chybět. STK budou tím pádem dostupnější a objednací lhůty se zkrátí. Díky tlaku konkurence by mohlo dojít i ke snížení cen,“ vysvětluje šéf resortu dopravy Dan Ťok. Zároveň připomíná, že kvalitu zajistí už současné mechanismy jako povinná fotodokumentace, která se archivuje v Centrálním informačním systému STK po dobu pěti let, identifikace technika pomocí čárového kódu a podobně.

Jako další z důvodů k rozšíření trhu uvádí ministerstvo aplikaci evropské směrnice, která od roku 2018 vyžaduje STK i měření emisí od jednoho subjektu. Jenže mezi provozovnami je velký nepoměr, vždyť k polovině roku v České republice fungovalo přibližně 370 stanic technické kontroly na 1800 provozoven měření emisí. I na to má resort dopravy řešení. „Dojde k zániku samostatných stanic měření emisí a naopak rozšíření pravomoci stanic technické kontroly. Pro řidiče tato změna přinese komfort absolvování obou prohlídek najednou. Případné zjištěné nedostatky bude moci majitel vozidla řešit ihned a společně,“ hlásá resort dopravy.

Autoservis kontrolorem

Ani oslovení provozovatelé STK z návrhu ministra nejsou nadšeni. Už proto, že směrnice Evropského parlamentu a Rady připouští, aby provozovatel

STK měl i autoservis. „Této možnosti je využíváno například v sousedním Německu. Autoservisy mají vybudovánu vlastní schválenou kontrolní linku,

ovšem nejsou nositeli oprávnění k technickým prohlídkám,“ říká Jiří Červený, zakládající člen profesní komory STK a její dlouholetý předseda. Funguje to tak, že kvůli prohlídce dojíždějí kontroloři s oprávněním a tak je eliminována neobjektivita provozovatele autoopravny, který by si logicky takto přihrával kšefty. „Bylo by velmi rozumné poučit se tam, kde již udělali dobrou zkušenost a systém řádně plní svoji funkci,“ radí Červený.

Chystaná novinka s sebou pochopitelně přinese další nárůst agendy pro stávající stanice a podle ministra jedině liberalizace trhu zajistí dostatečné

služby pro motoristy. Situaci budeme pochopitelně bedlivě sledovat.

STK hladce

Potřebné doklady

• Technický průkaz
• Osvědčení o registraci vozidla
• Protokol o měření emisí

Povinná výbava pro osobní auto

• Jedna náhradní pojistka od každého druhu
• Jedna náhradní žárovka od každého druhu
• vnějšího osvětlení a signalizace
• Zvedák nebo lepicí sada
• Klíč na matice (šrouby) kol
• Náhradní kolo (pokud není použita lepicí sada)
• Lékárnička
• Výstražný trojúhelník
• Reflexní vesta

Na vlastní kůži: Počkejte dvacet minut a jeďte!

Zajímalo nás, co se opravdu na STK změnilo. Hned v lednu jsme si to pochopitelně vyzkoušeli. Lze však předpokládat, že se za osm měsíců situace

ustálí a Češi si opět najdou nějakou cestičku, jak direktivy obejít. Proto jsme nyní na STK vyrazili inkognito znovu. Dokonce hned s autem i motorkou

na dvě jiná místa.

STK na okraji Prahy zeje v brzkém odpoledni prázdnotou. Po předání dokladů o absolvování emisí se před námi během pár chvil otevírá brána. Vše vypadá jako před dvěma roky. Absolvujeme kontrolu zavěšení kol, podvozku i brzd. Když technik ověří povinnou výbavu a seřízení světel, ozve se: „A teď auto ještě musím vyfotit.“ O snímcích pořízených mobilem v potemnělé místnosti nemáme přehnané iluze. Na druhou stranu pochybujeme, že by si dnes ještě někdo dovolil dát razítko do techničáku bez toho, že by se vozidlo na stanici alespoň ukázalo. Auto se totiž fotí z předního bočního

úhlu, zadobočního, následuje dvojice fotek čísla VIN a stavu tachometru. U naší desetileté ojetiny je to záležitost sotva dvou minut. Jenže jak se dočtete v rozhovoru s vedoucím STK, u některých vozů to zdaleka není tak snadné a následují potíže i čekání. Také z tohoto důvodu dnes část stanic přijímá zákazníky pouze na základě on-line rezervace. Jenže ta někde nefunguje na motorky, ale jen na auta.

Ve stejnou dobu a na jiném místě jsme si to osobně vyzkoušeli. Po příjezdu na místo a odevzdání dokladů od motorky nás směrují čekat ven před vrata. Před námi stojí tři auta. První zajíždí dovnitř po dvaceti minutách, další po hodině. Mezitím začíná pršet, a tak stroj tlačíme blíž k vratům k nelibosti řidičů aut s dojmem, že je chceme předběhnout. Po hodině a půl jdeme na řadu. „Tady to postavte na kobereček, ať nepoškrábeme podlahu,“ obhlíží dobrácký technik náš stroj. Bere si doklady a mizí. Za chvilku je zpátky a přichází obligátní postup: světla, brzdovka, blinkry a klakson. Udělá pár fotek a zase mizí. „Lékárničku máte v batohu, že?“ prohodí mezi dveřmi, aby za minutku přišel s nálepkou na značku. „Byli jsme

moc rychlí. Počkejte tady ještě patnáct minut a můžete jet,“ krčí rameny, proto zatím sledujeme dění okolo. Evidentně se již technici se systémem naučili pracovat a mohli by i lhůty zrychlit. Ale neděje se tak. Stejnou zkušenost děláme i s testovacím autem. Úředníci totiž sledují čas započetí a ukončení prohlídky v systému, proto nikdo nic nechce uspěchat a upozornit na sebe.

Z myšlenek a dobrého pocitu získané nálepky nás vytrhává motorkář, který přichází k okénku. „Dobrej, jdu za Frantou, posílá mě Miloš,“ říká. „Vím, to jsem já, pojďte ven,“ zvedá se jeden z techniků a gestem muže umlčuje. Je jasné, že v tu chvíli jsme nevítanými svědky.

Když po chvilce i s dokumenty vycházíme ven, vidíme oba muže stát u motorky s výrazně upravenou zádí. Technik jen nevěřícně kroutí hlavou – z jeho gest je vidět, že tentokrát nepomůže.

Právě to je důsledek nově zavedeného fotografování. Jak se dočtete o stránku dál, úřady se zaměřily na kontrolu fotografií a na jejich základě následně pokutují techniky. Nastal tak nový fenomén – místo aby technici dali vozidlu klienta stopku a ten je pak pomluvil, raději mu řeknou: „Běžte ke kase, pokladní vám vrátí peníze. Pod tohle se nepodepíšu!“

Víte, že…

… první myšlenky na STK v 70. letech počítaly s tím, že stanice budou státními organizacemi?

… na technickou musíte přijet s malým i velkým techničákem (přesněji technickým průkazem a osvědčením o registraci vozidla)? Tam by měly být zapsané a potvrzené všechny změny, které auto mělo po opuštění výrobní linky (doplněné závěsné zařízení, další rozměry kol či pneumatik a podobně).

… pokud se v areálu STK neměří emise, musí mít majitel auta i potvrzení o jejich absolvování? Kartička už není potřeba, nevylepuje se ani zelená známka.

… technická prohlídka trvá od 20 do 45 minut pro osobní auto a 65–90 minut pro nákladní? Záleží i na výbavě vozu. Platí, že čím je rozsáhlejší, tím se prohlídka prodlouží – například prověřováním funkčnosti zásuvky tažného zařízení.

… běžná cena prohlídky na STK se pohybuje mezi 650 a 1000 Kč pro osobní auta, pro nákladní přibližně od 1200 do 1600 Kč?

… na odstranění vážných závad na vozidle platí lhůta 30 dnů?

Jak se zkoumá práce techniků: Museli jsme zpřísnit

Technické předpisy se v poslední době nijak nezměnily. Přesto jsou prý nyní prohlídky přísnější. „Technici STK zavedli tvrdší posuzování u motocyklů zejména z toho důvodu, že je státní správa pokutuje v případech, kdy je povinná fotografie předmětem doličným k nedodržení legislativních požadavků,“ uvedl v reakci na motorkářský protest předseda profesní komory STK Michal Cuc. Pokud to zjednodušíme — protože existuje určitý

druh zpětné kontroly a záznam o tom, co vlastně prošlo, technici se bojí. A proto jsou přísnější.

„Kontrolní orgány využívají fotografie původně určené jako dokument přítomnosti vozidla na lince STK k důkazu prohřešení technika. Nejčastěji je pokutován mezi dvěma až deseti tisíci korun,“ vysvětlil v tiskové zprávě Cuc. Ptali jsme se na přesné počty postihů ministerstva dopravy, ale ani ono to vlastně neví. Dávají je totiž po své linii i kraje a soupis nikdo neeviduje. Jsou jich ale odhadem minimálně desítky… Ministerstvo i krajské úřady však tvrdí, že rozhodně všechny fotky nekontrolují – ostatně za den jich je do systému CIS STK nahráno kolem sto dvaceti tisíc. „Jedná se spíše o reakci na jednotlivé podněty. S fotografiemi pracuje deset zaměstnanců ministerstva a krajské úřady,“ řekl nám Zdeněk Neusar z resortu dopravy.

„Namátkově kontrolujeme případy, u kterých je vložení fotek nestandardní a zároveň protokol neobsahuje závadu. Takových je asi pět set denně,“ uvádí. Podobné je to na krajských úřadech. „Většinou nám policisté nahlásí zjevně nevyhovující auto, které bylo třeba před týdnem na prohlídce. Prokázat pochybení podle fotek je ale těžké,“ dozvěděli jsme pod příslibem anonymity od odpovědného pracovníka krajského úřadu. „Podle mě si stěžují ti, kteří nikdy na technické nebyli a teď tam jet musí. Pochybuji ale, že by se nějak zvýšila kvalita kontrol. Jen to teď déle trvá,“ dodává nepříliš optimisticky.

Podle ministerstva se přesto počet postižených techniků zvýšil. Fotografie navíc nejsou jediným nástrojem na nepoctivé kontrolory stavu vozidel. „Ministerstvo dopravy a stejně tak i krajské úřady disponují osobami státního odborného dozoru, které se mohou pohybovat přímo na STK. Jen na ministerstvu jich je deset,“ uvádí Neusar. V praxi to funguje tak, že kontrolor zastaví vozidlo, které prošlo, a pošle jej znovu na prohlídku. Zkoumá se i postup technika.

Tresty za chiptuning

Ministerstvo dopravy si hodlá posvítit na chiptuning alias softwarové zvyšování výkonu přenastavením řídicí jednotky nejčastěji vznětového auta. V rámci novely zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích navrhuje potrestat i osoby, které tuto službu vůbec nabízejí. „Už tím, že servis dělá nelegální úpravu, porušuje podmínky stanovené výrobcem vozidla, za kterých bylo uděleno schválení technické způsobilosti. Podle novely by mu měla hrozit sankce až půl milionu korun,“ říká Tomáš Neřold z ministerstva dopravy. V současnosti je ale novela v legislativním procesu, platit začne nejdřív příští rok. Mezitím ještě nepochybně prodělá řadu změn.

Rozhovor s Martinem Jermanem, vedoucím STK Bohdalec

Od počátku roku si motoristé stěžují na dlouhé čekací lhůty. Je to kvůli povinnému focení a ukládání do systému CIS?

Jednoznačně ano. Fotoaparáty, které nyní technici musejí mít, jim překážejí. Zdržuje i samotné focení, natož když je systém poruchový a zadrhává

se. Za den u nás projde technickou kontrolou sto aut, která musíme nafotit. Jistě jsme tu na Bohdalci jedním z největších fotoateliérů vůbec. Řešíme i kuriózní problémy – fotoaparáty nápor nezvládají a vyskakují z nich tlačítka.

Takže technická prohlídka nyní trvá vždy déle?

Dobře známá auta zvládne rutinovaný technik i za dvacet minut. Ale například musíme fotit identifikační číslo vozidla – VIN. Nestačí je zkontrolovat. A třeba některá japonská auta jej mají ukryté v nosníku, kam je vidět zrcátkem zespodu. Takže vyfotit to je zdlouhavá práce. Taková prohlídka pak trvá i tři čtvrtě hodiny. Samozřejmě jde o časy, kdy systém CIS nemá žádnou závadu.

Máte pro lidi nějakou radu, aby nemuseli dlouho čekat?

Jednoznačně se objednat předem. Takto zarezervované časy se snažíme dodržovat. Ovšem když se zasekne CIS, vše se hroutí jak domeček z karet

a venku náhle není ani kde zaparkovat. Bez objednání dnes bereme jen automobily, které mají měření emisí hotové odjinud.

Je nějaké období roku, kdy je na STK relativně klidněji a čekání nehrozí?

Ano, takové právě skončilo. Mám na mysli léto. Naopak se vyvarujte návštěvě před koncem roku. To všichni kvůli daním nakupují auta a potřebují stihnout evidenční prohlídky.

Co říkáte na to, že nás evropská legislativa nutí sloučit STK a měření emisí do jedné provozovny? Například autoservisy vybavené diagnostikou a emisními analyzátory prý s měřením emisí skončí, nebo si pořídí celou STK.

Zhruba jen dvacet procent aut k nám jezdí a emise už má hotové odjinud. Takže to pocítíme, ale nezhroutíme se z toho. Moc nevěřím, že by si autoservisy pořídily stanici technické kontroly. Je to velmi náročná stavba, která vyžaduje i dostatek prostoru. Navíc by se musela změnit legislativa. Současná reguluje počet STK podle registrovaných aut v dané oblasti.

Je pravda, že se mnozí technici bojí a třeba motocykl, u nějž si nejsou zcela jisti naprostou originalitou, raději neschválí?

Ano. Techniků je nedostatek a k tomuto povolání vede i relativně dlouhá cesta. Buď střední technické vzdělání, nebo to musí být vyučení automechanici s pětiletou praxí. Ministerstvo přitom za drobná selhání trestá právě techniky, kteří mohou i přijít o práci. Zatímco dříve si mohli dovolit určitý selský rozum a posoudit, který doplněk motocyklu bezpečnost ohrožuje, a který nikoliv, nyní nemohou mávnout rukou nad ničím.