Rozhovor s Petrem Jablonským: Zeman jako výmluva

30. 3. 2014 • 10:41

Promlouvá k nám hlasy desítek politiků, zpěváků nebo herců, a přesto je to pořád jeden a ten samý člověk. Imitátor a bavič Petr Jablonský.

Podle svého odhadu má v repertoáru kolem devadesáti hlasů. „Nevím přesně, kolik jich je. Už si je budu muset spočítat,“ říká Jablonský s úsměvem, když se potkáme, abychom si povídali o jeho motoristických zkušenostech.

Jaké byly vaše řidičské začátky?

Učil jsem se řídit na Škodě Favorit, ale po ní přišla řada aut, na která jsem měl smůlu. Začalo to na pohled krásně vyšperkovaným Fordem Sierra z roku

1982, ale s ním se mi nepodařilo odjet od první čerpačky, u které jsem zastavil. Následoval Renault Safrane, který, jak se později ukázalo, byl složený ze tří aut. Další vůz stejného typu měl dvě tuny, ale jen dvoulitrový motor. Takže při stoupání do barrandovského kopce v Praze si s tím chudák automatická převodovka nevěděla rady. Jenže já udělal ještě třetí pokus s Renaultem Safrane, ale když po měsíci vzala za své i jeho automatická převodovka, šlo auto definitivně z domu.

A jaký vůz následoval?

Peugeot 605 z roku 1999, u kterého odešla hlava válce. V jednom pofiderním pražském servisu mě při opravě podvedli. Když jsem to reklamoval, s kamarádem, který mi chtěl pomoci, nás hnali svinským krokem. Později přestalo fungovat vstřikovací čerpadlo Lucas, které stálo údajně padesát tisíc,

a navíc nebylo k sehnání, tak to jsem byl z francouzského automobilového romantismu definitivně vyléčený.

Co jste tedy dále podnikl?

Bavil jsem se s kamarádem Milanem, který servisuje vozy Mercedes-Benz. Hučel do mě, až nakonec přesvědčil. Podařilo se nám sehnat model E 320

CDI v automatu. Prověřovali jsme jeho původ, všechno klaplo a od roku 2007 ho mám dodnes.

A budete se ho držet?

Rád bych, protože mi opravdu slouží bez problémů. To už má na tachometru skoro tři sta tisíc kilometrů a z toho já najezdil asi polovinu. Stačí pouze dolévat olej a auto jezdí. To mi přesně vyhovuje.

Stejně jako automatická převodovka mercedesu?

Přiznávám, že jsem si na ni náramně zvykl a přesně sedí pohodlnému způsobu jízdy, který mám rád.

To se vám asi moc nezamlouvá současný stav silnic v České republice.

Model, kterým jezdím, patří ke starším typům. Jak říkám, houpačka, která po silnici pluje. Přiznávám se ovšem, že pokud to provoz, stav vozovky a charakter krajiny dovolí, autu taky protáhnu saze a překročím povolenou rychlost.

Vzpomenete si, kdy jste je protáhl nejrychleji?

To bylo v době, kdy jsem si zkoušel současné auto a na dálnici u Vyškova se tachometr vyšplhal na 225 kilometrů. Je fakt, že motor s objemem 3222 kubických centimetrů chtěl víc, ale já se bál.

Patříte k lidem, jejichž tvář je známá z televizní obrazovky. Dá se toho vy užít, když vás zastaví policisté?

Nejednou jsem musel předvádět Miloše Zemana a drobný prohřešek mi byl prominutý. Není to však pravidlem, o tom už jsem se taky přesvědčil.

Řeknete nám o téhle zkušenosti?

To bylo ještě v dobách řidičských začátků se sierrou. Ukazatel benzinu nebyl zjevně v kondici a já zůstal kousek před Brnem na suchu, navíc bez kanystru. Najednou v protisměru zastavili příslušníci, přišli za mnou a já jim celou situaci vysvětlil. Ochotně sjeli k nejbližší pumpě, přivezli benzin, já zaplatil a dal jim asi pětistovku navíc. Ale to jsem neměl dělat.

Proč ne?

Hned na mě vyrukovali s bandurskou, prolezli auto do všech detailů a naúčtovali tři tisíce korun za přestupky, které údajně ve výbavě našli.

Co vás na českých silnicích zlobí?

V autoškole člověka učí, že když chce vybočit, podívá se, dá blinkr a pak jede. Jenomže český řidič vjede do křižovatky, dá blinkr a teprve potom se podívá kolem sebe. A také si myslím, že motoristé na našich silnicích nemají zažité pravidlo zipu. V mnoha případech by to pomohlo k plynulejšímu provozu.

Učíte se za jízdy, když jedete na vystoupení?

S ohledem na okolí je to nejlepší. Když doma zkouším, vyluzuji u toho nejrůznější zvuky a sousedům to nemusí být nejpříjemnější. V autě je čas,

většinou tam bývám sám a je to tak ideální prostor, jak zkoušet. Patřičně toho využívám.

Jste jako řidič přesvědčený, že musíte mít volant za všech okolností v ruce, nebo se necháváte vozit?

Čas od času bývám unavený, tak si rád odpočinu jako spolujezdec. Ale neusnu, protože mám tendenci neustále sledovat provoz kolem sebe.

Co požadujete od svého auto mobilu?

Především spolehlivost. Po zkušenostech s francouzskými auty oceňuji současný mercedes, který mě nezlobí.

Potrpíte si na vnitřní výbavu?

Moc náročný nejsem. Musím v autě cítit pohodlně. Pokud to jde, vyjíždím i na vystoupení s určitým časovým předstihem, abych si cestu užil.

Když jedu někam přes půl republiky, nerad bych z vozu vypadl únavou.

S klimatizací s ohledem na svou profesi nekamarádíte?

Už mě z ní bolelo několikrát v krku. Navíc je to mor na hlasivky, které mě živí. Jedinou výjimkou je situace, kdy vezu svého sedmiletého jezevčíka. Tehdy ji pouštím, aby se chudák vzadu neupekl. Jinak si raději spustím okénko, protože mám rád vítr ve vlasech.

To by se vám hodil kabriolet, nemyslíte?

Až jednou budu mít dost peněz na druhé auto, určitě bych po něm sáhl. Zatím mi stačí to, co mám.