Byli jsme u unikátní opravy silnice: Oprava kilometru silnice za pouhý den!
Už na první pohled je při rekonstrukci povrchu silnice I/35 kousek od hraničního přechodu Hrádek nad Nisou/Sieniawka něco jinak. Není tu vidět obvyklou v oblaku prachu se pohybující hlučnou frézu hoblující povrch silnice, ani se tu netočí kvanta náklaďáků prázdných či plných odfrézovaného materiálu. Všehovšudy zhruba šedesát metrů dlouhá karavana, která se v dýmu sune do mírného kopce.
Čoudící housenka
Už od půl osmé ranní rychlostí až 3,5 metru za sekundu se po vozovce šine skupina tří nahřívacích strojů, tahač s návěsem plným obalovací směsi,
patnáctimetrové monstrum spojující frézování staré a pokládání nové vozovky a nakonec dva válce. Okolo se tetelí na stovky stupňů ohřátý vzduch promísený s dýmem ze zahřátého asfaltu.
„Od rána už jsme udělali zhruba tři sta padesát metrů nové vrstvy,“ říká v půl dvanácté Lukáš Hanuš, stavby vedoucí společnosti SAT, která tohle dýmající procesí provozuje. Na dnešek jim podle našeho průvodce zbývá ještě 650 metrů, to by prý do konce směny stihnout měli. No stihnou to určitě. „Stejně musíme zpracovat celou dávku z obalovny, takže do večera máme co dělat,“ usmívá se Hanuš.
Míříme s ním za postupující karavanou, země se nám pod nohama začíná chvět. Míjíme totiž dva silniční válce. Menší, devítitunový je vibrační, jeho úkolem je zhutnit čerstvě položený povrch. Větší, dvanáctitunový zažehluje, tedy utahuje již pevný povrch. Jak nám říká Hanuš, počet pojezdů se odvíjí od hustoty a teploty nové vrstvy.
Oběma strojům po pracovní ploše válce stéká slabá vodní záclona. Ještě než se stačíme zeptat, už přichází náš průvodce s vysvětlením: „Kdyby nebyl válec vlhčený, hmota by se na něj lepila a vytrhávala by se z už hotového povrchu.“
V hlavní roli kolos
To už ale naši pozornost poutá patnáctimetrový remixer. Tento unikátní stroj totiž dokáže zároveň odfrézovávat vozovku, nahřát recyklát, míchat jej s novou obalovací směsí a vytvářet nový povrch. Zadní lišta stroje jej pak silou pěti tun srovnává a finalizuje. Prostě za remixerem je už prakticky hotová nová silnice.
Vylézáme na palubu pomalu se šinoucího stroje. Je tu pekelné horko. „Tady nahoře je tak okolo pětasedmdesáti stupňů, dole u povrchu pod strojem více než sto,“ usmívá se strojník remixeru Zbyněk Škarda. Ještě že poryvy říjnového větru sem tam protrhávají kouli tepla a smradu z rozehřáté směsi.
Celý kolos se řídí jen joystickem. Nebrání nám vyzkoušet to také, zasednout do sedačky a kontrolovat postup dopředu při tak nízké rychlosti opravdu není žádný problém. Jenže Škarda musí sledovat daleko více věcí, kromě rychlosti postupu třeba i teplotu nahřívání recyklátu, správný pohyb frézy i postup návěsu s novou obalovací směsí před strojem. A tak v sedáku moc času neprosedí. „Nebojte se seskočit, udrží vás to,“ loučí se strojník.
Tlačit a být tlačen
Tak tedy šup dolů. Opravdu se neboříme, ale pod botami cítíme teplotu čerstvého povrchu, a tak raději mizíme ke krajnici. Před pracovištěm strojníka
se na remixeru nacházejí nástavby s velkými nádržemi na propan-butan, jeho spalováním se rozpalují „žehličky“ měkčící povrch před frézováním a udržující horké posuvy plné nadrcené vozovky i nové obalovací hmoty hrnoucí se do mixovacího prostoru. Všude opět čpí oblaka rozpáleného dusivého asfaltového dýmu.
Postupujeme dalších pár metrů, kde vidíme, jak se z návěsu do násypky remixeru valí nová směs z obalovny. Podle jeho řidiče Václava Zebische vyprázdnit zhruba třicet tun kameniva promíchaného s asfaltovými pojivy z návěsu do stroje trvá mezi třiceti až čtyřiceti minutami, záleží prý na rychlosti postupu remixeru. Za směnu se otočí třikrát až čtyřikrát.
Už také víme, jak návěs dokáže udržovat stále stejnou rychlost při nasýpání. Kouzlo se skrývá v malých válcích na předku remixeru, které tlačí na zadní kola návěsu. Zebisch nám potvrzuje, že stačí jen zařadit neutrál a sledovat postup stroje.
Osm litrů a nic
To už je před námi jen čelo kouřícího pelotonu – smečka „hajcek“, tedy nahřívacích strojů, které rozpalují povrch vozovky až na 240 stupňů. To proto, aby náležitě změkla a šla dobře odfrézovat. Také tato monstra spotřebovávají na nahřátí desítek drobných panelů složených do větších ploch propan-butan. „Denně ho na stavbě spálíme až sedm tun, nádrže se musí plnit po každé směně,“ říká stavbyvedoucí Hanuš.
Kola desítky tun těžkých strojů se boří do změklé vrstvy a ta se lepí na plná gumová kola. „Ano, hasičák je tu skutečně proto, abychom udusili případné plameny, kdyby na některém z nich chytla tavenina od žhnoucích ploten,“ potvrzuje předák skupiny ohřívacích strojů Jaroslav Stach.
Horko je opravdu enormní, daleko větší než na remixeru: jak Stach říká, běžně kolem 150 stupňů.
To tedy musí být žízeň! „V letošním parném létě jsme za směnu vypili klidně osm litrů minerálek, a na záchod jsme nešli ani jednou. Všechno jsme vypotili,“ mrká na nás Stach.
Na letošní vedra nevzpomíná rád ani Hanuš. „Když byly čtyřicítky, běžně jsme končili už okolo jedné či druhé, protože lidé byli horkem úplně zmořeni,“ popisuje. Vůbec se tomu nedivíme.
Během hodiny naší návštěvy karavana vytvořila zhruba stometrový kus nového povrchu. Jak Hanuš uzavírá, zítra už budou pokládat novou vrstvu v opačném směru.
Remixer 4500 | |
Motor | Deutz TCD 2015 V06 4V |
Palivo | nafta |
Výkon | 240 kW při 2100 min-1 |
Spotřeba paliva | 55 l/h |
Objem nádrže | 1000 l |
Pěchování | hydraulické |
Vibrace | hydraulické |
Rozměry | 15 600 x 3000 x 3000 mm |
Pracovní šířka | 3000–5000 mm |
Pracovní hloubka | 0–60 mm |
Maximální operační hmotnost | 49 900 kg |
Rychleji, levněji
Recyklace za horka na místě ušetří zhruba 30 % nákladů proti běžné obnově asfaltového krytu. Například pokud by výměna asfaltového krytu vozovky stála na jeden kilometr běžné sedmimetrové vozovky čtyři miliony, přibližná cena recyklovaného asfaltového koberce dosáhne řádově na 2,8 milionu korun. Odpadá totiž klasické frézování a odvoz původního poškozeného asfaltového koberce, jeho skládkování a následné vytvoření nového povrchu asfaltovou směsí z obalovny pokládanou finišerem. A k zahození není ani rychlost rekonstrukcí vozovek, která se může z obvyklých měsíců snížit i na týdny.
Proč jich není víc?
V celém Česku remixery fungují jen dva. Jednak proto, že je cena stroje násobně vyšší než u klasických technologií (fréza, finišer a podobně). Další překážkou jsou vysoké požadavky na technologickou kázeň a s tím spojené obtížné vytváření posádek těchto strojů. Navíc tu není tak hustá síť dálnic a silnic 1. tříd, aby bylo pro drahé remixery stále dost práce.
Víte, že…
… stroj může být nasazen jen část roku? Pokud teplota klesne pod 5 stupňů, nelze jej použít. Stejně jeho provozu brání i souvislejší déšť.
… remixer je možné kvůli jeho patnáctimetrové délce využívat především v rovnějších úsecích komunikací s méně prudkými zatáčkami?
… povrch vozovky se musí uválcovat tak akorát? Když je to málo, vytvářejí se koleje a hrboly. Jestliže je povrch zválcovaný až příliš, po čase začne praskat.
… silniční válce stojí na nových površích vždycky našikmo? Případné nerovnosti ve vozovce vzniklé vymáčknutím při stání se totiž dají snadno zarovnat.