Co se stalo s obřím motocyklovým hřbitovem? Úžasný nález a smutný konec

Americký motocyklový nadšenec David Cuff narazil na Flickru před nějakými sedmi lety na zajímavou věc. Fotky neznámého skladu motocyklů, které ukazovaly spoustu zašlých a nekompletních strojů. Mystifikace, nebo pravda? Hřbitov byl každopádně na snímcích ohromující a opuštěný. Jako sběratele jej ovšem hodně zaujal. Sbíral tedy nejprve informace po různých internetových fórech a zjistil, že taková budova plná motorek skutečně existuje.

Nacházela se ve městě Lockport ve státě New York, správním středisku okresu Niagara, konkrétně na Gooding Street číslo 71. Vyrazil tedy s přáteli na devítihodinovou cestu na sever, nezapomněl ani na foťák a nějaký ten dolar, co kdyby si nějaký více či méně rezavý vrak přivezl domů. Lockportský motocyklový hřbitov byl původně, od počátku 70. let minulého věku centrálou firmy Kohl's Cycle Sales, prodejce jednostopých vozidel, který měl už padesátiletou tradici. V roce 1997 firmu i s nemovitostí koupil jistý Frank Murrell.

„Budova stála na dohled od kanálu, který protéká městem. Připadal jsem si trochu jako bankovní lupič,“ popsal David první okamžiky poté, co sklad poprvé spatřil. „Okolí bylo zdevastované, všude nepořádek. Sem tam se válel rám, případně palivová nádrž, což nasvědčovalo tomu, že uvnitř jsou skutečně motocykly. Dveře se daly na pár palců otevřít, abychom se dostali dovnitř, viděl jsem tam jednu motorku opřenou o zeď... V suterénu jich bylo plno zrezlých od vlhkého vzduchu.“

Cuff pokračuje: „Šel jsem dál nahoru po schodech, které se měly snad každou chvíli zřítit. Otevřel jsem dveře... a spadla mi čelist. Místnost byla plná dalších motocyklů! Některé se léty propadly do děr v přízemí a dokonce i do sklepa, naopak z druhého patra se jiné octly tady. Půlka hlavní podlahy ale byla stabilní, takže jsme se snažili vstřebat svoje zážitky. Samozřejmě jsme spolu mluvili šeptem, co kdyby náhodou, byli jsme si moc dobře vědomi toho, co se kolem nás děje...

Proč dům skončil takto? Město jej Frankovi Murrellovi sebralo kvůli nezaplacené dani z nemovitostí. Aby do něj mohl vstoupit kdokoli znovu legálně, musel navíc zaplatit dost velkou úrazovou pojistku, což bylo ještě navíc zdlouhavé. David si však na něj sehnal kontakt a pravidelně mu volal. Samozřejmě v naději, že se podaří alespoň některé z dávno zapomenutých strojů zachránit. „Proces byl pomalý. Každé tři až čtyři dny jsem mu telefonoval, abych se informoval, o tom, zda už se dovnitř lze s pověřením úřadů dostat. Asi jsem mu dost lezl na nervy, ale věděl jsem, že stojí za to tuhle záležitost dotáhnout do konce. Frank byl navíc hodně trpělivý a vždycky měl pro mě nějaké novinky.“

Město coby aktuální majitel objektu nakonec zasáhlo. Řeklo jasně najevo, že „harampádí“, které nebude odvezeno do konce listopadu 2010, půjde pryč. David s přáteli tedy vykonali několik dalších cest, už s přívěsy za svými motorkami a díkybohu odvezli alespoň „hromady šrotu“, jež mělo nějakou cenu dávat do pořádku. Kousky motocyklové historie. Neztráceli příliš čas, nespali, jezdili tam a zpět a sklad pročesali skrz naskrz. Zbytek byl odsouzen k zániku.

„Byli jsme schopni zachránit nějaké stroje a díly. Frank se také hezky poslouchal, když vzpomínal na časy, kdy jeho firma ještě prosperovala a byla na vzestupu, Měl slušnou paměť. Jenže najednou musel vyhodit zhruba 600 motorek, ale žádné ošklivky z konce sedmdesátek a začátku osmdesátek, nýbrž o dekádu starších... Uronil jsem slzu.“ Příběh tedy končí šťastně tak napůl. A pak přišel 30. červenec 2013, kdy budovu zachvátil požár a lehla popelem, zbytky hřbitova byly tak ztraceny navždy.

Na závěr ještě nechme mluvit Davida Cuffa: „Obávám se, že už nikdy nikdo neobjeví další podobné vrakoviště. Dnes už je trh hodně odlišný, existuje mnoho cest k prodeji motocyklů i dílů, máme internetové aukce a vzácné rezavé vraky jsou mnohem dražší. Nejde je jen tak zahodit, staré železo má čím dál vyšší hodnotu. Většinou posloucháme zvěsti o tom, že někde nějaký stroj přežil, ale předpokládáme, že neexistuje, nebo nevynaložíme patřičné úsilí, abychom prozkoumali, zda to je pravda a vypátrali fakta. Takovéto nálezy jsou přesně těmi, o kterých jsme snili jako děti. A výsledek za to rozhodně stál.“

Foto: David Cuff/Chris Seward